#24
Další rady zlého arogantního Ozzyho:
Lekce 2: Postavy
Dobrá postava je kolikrát těžší než dobrá zápletka. Ne každý si to uvědomuje, ale sebelepší příběh s naprosto debilní postavou (a nedej bože hl. hrdinou) nikdo číst nechce. Teda, debilita postavy může být záměr, ale musí to být provedeno správně a tak, aby to působilo ZÁBAVNĚ.
Na co si dát u postavy pozor?
Zaprvé, uvědomme si, že nepíšeme Sovětskou učebnici dějepisu ani volební program současných velkých stran. Čili, nikdo není jen zlý, nikdo není jen hodný. Ploché postavy nikdo nechce, pokud tedy nemáte v úmyslu psát pohádku o imbecilním Honzovi či příběh o brejlatém magiči s jizvou na čele. Tam se na plochost celkem se*e, u pohádek proto, že to čtou děcka, u Herryho Posera proto že... No taky bych to rád věděl, ale Rowlingové to lidi žerou, ale vy nejste Rowlingová, tudíž pokračujme.
Tak jako plochá holka, i plochá postava je holé neštěstí. Zpočátku se přes to snažíte přenést, ignorovat to a říct si: "Vždyť není tak špatná", ale časem z toho budete šílet. Postavy jsou to, co táhne děj, postavy jsou to, s kým se máte ztotožnit. A ne jen hl. postavy.
Pokud nepíšete příběh o malém blbečkovi který vás začne uprostřed pouště s*át s tím, abyste mu nakreslili beránka (já osobně bych mu radši dal jedno velké FUS RO DAH) tak si dejte na postavách záležet a hlavně ne*erte do toho příběhu těch postav moc.
(Ok, charakter vojáka který tam je jen ve dvou větách aby mu něco urvalo hlavu řešit nemusíte, ale, You know what I mean)
I člověk, kterého byste v reálném životě přizabili, může být dobrá postava. Dávejte postavám jak dobré, tak špatné vlastnosti, jasně, někdo je zlý víc, někdo míň, ale nikdo není čisté zlo a nikdo čisté dobro. Nazývat se čistým zlem má právo jen Justin Bieber.
Dobrý příklad, stejně tak odstrašující budiž série Assasins Creed.
V Assasins Creed 2 hrajeme za Ezia, je to více-méně kladná postava, která dělá vše pro svou rodinu, vyvíjí se, časem zmoudří, taktizuje, vyšetřuje co a jak ať neudělá chybu. Bojuje za to, co považuje za správné. Ale vlastně je to takový sympatický chlapík se smyslem pro drsný humor a spí s každou ženskou, kterou potká.
Zato AC3, to je příklad odstrašující. Connor je s prominutím emař který by potřeboval do dršky, plochý charakter, který se narodil s podivným postižením, které zapříčnilo, že nemůže hýbat svaly v obličeji. Dělá ze sebe čokla, je to tupec co vše soudí od pohledu a nezajímá se o souvislosti (dokonce tímto nedopatřením kuchne vlasntního tátu). Za každou cenu se snaží zůstat morální, což, v případě že jste zabiják, je stejně uskutečnitelné, jako hraní Black ops na Attari.
Dejte hrdinovi např, že bojuje proti bezpráví, ale na druhou stranu je škodolibý. Pomáhá ostatním, ale zase má rád drsný humor, je děvkař a občas si přihne. To je jen příklad. Ale i zloduch může mít dobré stránky, má přece důvod proč dělá co dělá. (Ostatním bez důvodu ubližují pouze učitelé a politici)
Pokud píšete v er-formě (i v Ich, ale v er hlavně) tak pište tak, ať není jasné na čí straně stojíte. Čtenář by si měl udělat vlastní názor. Zároveň nedělejte ze čtenáře debila, některé věci vydedukuje sám. Taktéž nesmíte psát útočně, aby to nevypadalo, že si léčíte mindrák. I ten nějvětší hajzl může být pochopen a naopak i hl. postava může být docela svině kterou bude každý nesnášet (příklad, obraz Doriana G(r)aye)
No a jak už bylo řečeno, nedělejte ze svých postav všeuměly. Já si teď sypu popel na hlavu za Alexe v Alduinově synovi (v Khanově návratu jsem to snad už zpravil), za to že jsem z něj udělal takovou "Mary Sue".
Když si to po sobě čtu tak si říkám jak jsem mohl zrodit takovou zrůdu. Udělal jsem z Alexe nejlepšího bojovníka, čaroděje a mistra plížení, dokonce ještě k tomu to je pan moralista, který nikdy v žádném případě není egoista. K tomu se snaží za každou cenu každému pomoct a nikdy neudělat chybu, chytrý jak Einstein. Takže, takhle ne děti.