---

Po nějaké pauze jsem dopsal další část. Snažil jsem se aby byla lepší a delší než předešlé. Teď jsem neměl moc času, ale teď ho možná budu mít tak zase budu psát. A budu rád, když mě zas budete hodnotit. ;) ______________________________________________________________________________________

Zachránce
část 2.

Chlapci se zdálo, že před ním muž něco tají. Ale i přes jeho povahu mu věřil. A tak se s ním vydal na jihovýchod do Riftenu. Cesta byla poměrně dlouhá, ale pro chlapce nenamáhavá, protože se jen vezl. Naopak jeho zachránce šel celou cestu dál pěšky. Jen jednou se zastavil aby se najedl a napil. Z brašny, kterou nesl jeho kůň vytáhl chléb, pečené maso a víno. Nabídl chlapci. Ten měl hlad a tak jídlo přijal, víno odmít. ,,Promiň dítě. Vodu nemám." Tím mu, tak trochu připoměl otce. Po odpočinku pokračovali dál.

Riften už byl jen kus cesty. Chlapec takové město ještě neviděl. Byl s otcem párkrát na návštěvě v Bílém Průsmyku, ale žádné jiné větší město nenavštívil.
,,Tak jo, dítě. Počkej tady. Já nejdřív zavedu Bleska do stájí." Udělal přesně to, co řekl. Po chvíli k němu, ale přistoupil další zahalený muž a začali s sebou rozmlouvat. Vůbec je neslyšel, ale ten cizinec mu předal nějaký balíček a ihned odešel.

Vrátil se k chlapci a pozdravil stráž u brány, ta mu ji následně otevřela. Jeden strážce se později natočil k tomu druhému a začal procházejícího muže za jeho zády pomlouvat. ,,Kreténi," zabručel na ně a nic si z nich nedělal. Chlapec se zajímal o to, co o něm asi tak říkají a kdo byl ten tajemný cizinec, který mluvil s jednookým u stájí.
Začal se rozhlížet po městě. Téměř všechno co viděl, bylo ze dřeva, co ho dosti překvapilo. Nejspíš sloužilo i jako přístav lodím, kterých si také všiml. ,,Musí se tu živit rybařením," řekl si pro sebe. Lidí potkal poměrně dost, ale většina z nich na první pohled moc přátelsky nevypadala. ,,Na ten smrad si brzo zvykneš." vyrušil chlapce z myšlenek jeho zachránce. Zastavili se až ve středu města, na menším tržišti a odtamtud zašli do místního hostince nazvaného "U Včely a žihadla."

,,Přejete si?" ozval se jeden agronián.
,,Jo, tu vaší specialitu. A pro kluka.. vodu?"
,,Hned to bude."

Jednooký zdráhavě vytáhl malou brašnu a položil ji na stůl.
,,Musím ti něco říct."
,,Co můj táta?"
,,Ach.. Hele.. Mám špatnou zprávu.. Ten muž u stájí.. No tvůj otec.."
,,Co? Stalo se mu něco?"
,,Už ho- Je-Teda je.." zakoktal drsný muž, když viděl to dítě se slzy na krajíčku. Nevěděl jestli má pokračovat, nebo okamžitě zmizet, než by mu nějaká slza také ukápla. Byl to smutný a zárověň trochu směšný pohled. Kdyby ho takhle někdo viděl nejspíš by nevylezl rok z domu.
Chlapec už měl schovaný obličej v jeho prostých šatech. Jeho ochránce, tam jen seděl. Nevěděl, co má dělat. Zabil už nejmíň stovku lidí, ale nikdy by ho nenapadlo, že se dostane do téhle situace.
,,Je.. Je mi to líto, dítě. Tvůj otec byl jistě dobrej člověk.. Nevěděl jsem, že to může zajít tak daleko."
Ten dál tiše plakal. Muž posunul tajemnou brašnu, kterou získal od informátora, blíž k chlapci.
,,Tohle je pro tebe. Měl bys to vidět."

Chlapec chvíli jen pomrkával, utíral si slzy a nudle. Potom se odvážil sáhnout pro hadrovou taštičku s kapsou. Jednooký se zájmem pozoroval, co z ní vytáhne.
Otevřel ji a nejdřív vylovil malý náhrdelník. Byl to obyčejný stříbrný řetízek s amuletem, ten tvar připomínal vlčí tesák. Často ho viděl u otce, ale nenapadlo ho se zeptat co přesně znamená. Jeho prodejní cena určitě nebyla dostatečná k tomu, aby ho prodal, a proto ho teď mohl držet v ruce. Možná to byl jeho talisman, nebo jen nějaká ozdoba, kterou měl rád. Každopádně chlapce zaujal a navlékl si ho hned na krk.
Znovu sáhl do kapsy a narazil na několik málo septimů, konkrétně 35 zlatých. Naposledy prohlédl brašnu a narazil na nějaký papír. Byl na něm vzkaz. Doufal, že je od otce, ale stálo na něm něco, co slyšet nechtěl.
,,Ty asi neumíš číst. Ukaž."

Podal mu papír se vzkazem. Jednooký si ho tiše předčítal a slabikoval.
,,Stojí tady, že.. litují smrti tvého otce á.. přiložený talisman patří teď tobě a ty septimy sou jako soustrast.. tvůj otec byl zadlužen, ale kvůli smrti a tvému nízkému věku je dluh.. odložen a do té doby náleží veškerý jeho majetek jim," odmlčel se.
"Sakra. Mohl jsem to čekat... Dál se tu píše, že tě mám zavést do.. siročince tady v Riftenu.." řekl jakoby to předtím vůbec nevěděl.
,,Ne! Jenom tam ne!" zděsil se Tulák.
,,Je mi to líto, až budeš starší vše pochopíš. Nemáme na vybranou.."
Chlapec se zvedl tak rychle, že spadla židle a dal se okamžitě na útěk. Muž tam jen seděl a volal na něj.

,,Promiňte dnes tu máme plno a málem jsem na vás zapomněl. Tady máte vaši objednávku. Bude to.."
,,Rozmyslel jsem si to." Zvedl se ze židle a odešel.