---

"Odpověz, Ty zkurvená zmije!" zařval Hjornskar přímo do Jorlyny tváře.
Blonďatá válečnice zúžila oči a vyprskla jako rozzuřená kočka, "Seru na Tebe!"

Hjornskar zbrunátněl. "Ty mrcho! Zhebni!" a hmátl po své sekeře.

Jorla se přikrčila a pozvedla meč. Ostatní chvatně uchopili své zbraně.

"Tak dost!" zmrazil všechny rázným rozkazem válečník v rohaté přilbě.

Hjornskar se zastavil v půli kroku, zbraň však nespustil a nenávistný pohled nepřestal upírat na Jorlu. Jeho protivnice rovněž neopustila bojový postoj. Podívala se však směrem k mohutnému válečníkovi.

"Hjornskare, Jorla jednala na můj rozkaz. Sinmir s Uthgerd vyrazili obráncům do zad. Museli jsme jednat." vysvětloval pevným hlasem bojovník v rohaté přilbě. "Není to její chyba."

Hjornskar se zhluboka nadechl a sklonil sekeru. Jorla o chvíli později svěsila meč.

"Dobrá tedy." procedil skrz zuby Hjornskar. "Nicméně, -"

"Nicméně jsi ji urazil, Hjornskare." přerušil velitele Hromových plášťů mohutný válečník a upřel na něj ledový pohled. "Omluv se."

Hjornskarovy tváře nabraly opět rudou barvu. "Nebudeš mi tu rozkazovat! Ani Ty ne, Drakorozený!" ohradil se s jistotu v hlase.

Drakorozený učinil krok vpřed a stanul tváří v tvář Hjornskarovy. Robustně stavěného velitele Hromových plášťů převyšoval o hlavu. "Nerozkazuji Ti. Doporučuji. Nuže?"

Hjornskar se pod pohledem z poza rohaté přilby lehce otřásl. Bezradně těkal pohledem po ostatních. Nikdo z jeho mužů se však neodvážil ani pohnout.

"Dobrá! Příjmi mou omluvu, sestro." pronesl nakonec ledově nabroušeným hlasem.

Drakorozený pokýval souhlasně hlavou a tázavě se zadíval na Jorlu. Blonďatá válečnice roztáhla tvář do úsměvu a lehce pokynula hlavou. "Přijímám Tvá slova, Hjornskare. Pro teď!" dodala důsledně.

Hjornskar nevěnoval válečnici ani krátký pohled a raději se zahleděl směrem k pevnosti.

"Ehm... Ztratili jsme již dost času." Pronesl ke shromážděným. "Galmar se právě probíjí na západním schodišti. A nás čeká poslední boj, musíme prorazit do Dračí síně."

"Jistě." potvrdil Drakorozený. "Bude to velká bitva."

"To nepochybně." přitakal Hjornskar. "Jarlovi věrní budou bránit schodiště a lávku k pevnosti ze všech zbylých sil. A budeme v nevýhodě. Zasypou nás šípy."

"Ano", přitakal opět Drakorozený, "Nemám jinou možnost. Povedu Tvé muže, Hjornskare. Za vítězstvím."

Hjornskar se chystal pronést námitku. Pod tíhou pohledu mohutného válečníka mu však došla slova. Zmohl se pouze na pokývání hlavou. "Ať je po Tvém, u Talose! Musíme však zajistit i vrchní část města."

"Nikdo se nám tu na odpor nepostaví." vložil se do debaty Sinmir. "Několik věrných Impériu uprchlo do chrámu, nebo se už od začátku tísní v Halách mrtvých. Zbabělci!"

"Tím lépe. Nemůžeme však riskovat..." odpověděl Hjornskar. "Je potřeba zajistit chrám, budeme taky potřebovat pomoc pro naše raněné. Jorlo," otočil se poprvé k blonďaté válečnici. "Tvůj úkol bude tento, vem si půltucet bojovníků a vrazte do Chrámu, žádné zabí-"

"Odmítám!" vykřikla blonďatá válečnice. "Chci zaútočit na Dračí síň! Seru na -"

"Zmlkni! Pokoušíš mou trpělivost!" vrátil se ke slovu opět Hjornskar. "Učiníš, jak říkám, nebo teď a tady slož zbraně a táhni do pekel!"

Jorla zkřivila ústa hněvem, ale nepokračovala. Pohledem zapátrala u ostatních pro podporu. Drakorozený ani Sinmir s Uthgerdou jí však své sympatie nenaznačili.

"Dobře." ocenil Jorlino mlčení Hjornskar. "Vrazíte do Chrámu a přesvědčíte kněžky, aby udělaly místo pro naše raněné. Budeme je potřebovat." otočil zrak k Dračí síni tyčící se nad městem.

Jorla rezignovaně kývla na souhlas a beze slov vyrazila ke svým mužům.

Drakorozený se obrátil na Hjornskara. "Je to rozumné? Budeme potřebovat každého dobrého bojovníka."

"Je to můj rozkaz, Drakorozený. Nechtěl bych, aby se naší krasavici něco stalo. Tvou starostí je Dračí síň a její obránci. Víc od Tebe nikdo nežádá." odvětil chladně Hjornskar a otočil se k ostatním hromovým plášťům.

"Hakare, ke mně! Srovnejte se! Pochodujeme na Dračí síň!"

V odpovědi se Hjornskarovi zvedl nadšený sborový ryk.