---

→ Tah 460


Scorpioncz
Benoch se nad tvojí reakcí pousměje, „Mějte se, Škorpiasi.“ řekne na rozloučenou, když se začne zvedat i Serana zadrží ji, „Serano. ještě bych si chtěl o něčem promluvit.“ bretonka přikývla a znovu se usadila na židli, pohodlně a vyčkávala, jak bude arcimág pokračovat. Sám ses mezitím odebral k odchodu, odešel jsi z komnaty a pokračoval chodbou až do knihovny.

Uvnitř knihovny vládlo ticho. Skupinka mladých studentů byla zrovna na odchodu, když si odepsala poslední vypůjčenou knihu. Kulatý stolek tak nakrátko osiřel. Došel jsi až k němu, odtáhl židli a usadil se. Už jsi se chtěl pustit do studia, když tě nakrátko vyrušil příchod mladší ženy (graf. vzhled - zde), která opustila oddělení s přístupem pouze pro profesory. Bylo to podezřelé, protože jsi onu černovlasou ženu nikdy předtím na Univerzitě neviděl. Odnášela si dvojici tlustších knih, podle zlatavého a místy stříbrného obalu knih usuzuješ, že půjde o nějaké knihy z oblasti magie obnovy. Totožné zbarvení mělo i její roucho, které bylo velmi podobné tomu Mirabellinu, ale o Mirabelle se rozhodně nejednalo.

„Dobrý den.“ pozdravila slušně a usedla naproti tobě, odložila stranou knihy a trošku zamyšleně si prohlížela seznam posledních vypůjčených knih, nakonec pokrčila rameny a brkem opsala názvy knihy a doplnila do kolonky podpis, který jsi ale na dálku nedokázal přečíst. Jakmile měla splněno odsunula seznam a pustila se do studia jedné z knih.


Sarako
Dohnal jsi novicky před hostincem, obě se k tobě otočily a když si zmínil jméno profesora podívali se na sebe a podivně se zatvářily.
„Obávám se...“ zaváhala novicka, „Obávám se, že profesor Releth vám příliš nepomůže.“ znovu se podívala na druhou novicku, „Před týdnem mu umřela dcera, vymodlené dítě a dost ho to vzalo. Truchlí, nevychází skoro ze své komnaty a jeho přednášky přednáší někdo úplně jiný.“ vysvětlovala tiše novicka.
„Je to už druhá tragédie co ho postihla... Před lety mu umřela i žena a teď i dcera.“ kývala hlavou druhá novicka, „Ale třeba ho práce probudí a pomůže mu zapomenout. Problém je, že panují trošku přísnější pravidla a veřejnost nemá přístup za běžných okolností na pozemky.“ odmlčela se druhá novicka.
„Musel byste být členem nějakého uskupení čarodějů, abyste mohl projít bez problémů.“ vysvětlovala první, „Ale to jistě vyřešíte nějak na místě. Tak pojďte.“

„Těší nás.“ usmála se první novicka, „Mé jméno je Maxelle a tohle je Iona.“ poukázala na druhou novicku, „Tak pojďte. Musíme se vrátit včas, abychom stihli ještě přednášku. Iono schovej tu medovinu.“
„Proč já?“
„Protože to byl tvůj nápad. A hlavně tebe si nedovolí nijak vážně potrestat... Přece jen tvůj tatíček je vážený mág, se kterým si to leckdo nechce rozházet.“
„Dobře...“ namítla Iona a popadla měch s medovinou, uschovala jej v brašně a následně se tázavě podívala na Maxell, která přikývla.
„Ani vidět to není.“ poté se otočila k tobě a Theře, „Můžeme? Hlavně až půjdeme po starém kamenném mostu... Buďte opatrní. Trošku se to smeká a nejeden novic nebo návštěvník umřel dřív, než vůbec spatřil naši Univerzitu.“


Tondulín
Garmin zakončil přípravu magických pastí a vrátil se zpět k tobě. Thoron mezitím rozkázal a rozdal přesné instrukce k rozmístění svých bojovníků a bojovnic. Jednu stranu měl vést on sám a druhou černovláska. Když se vrátili vyslaní lovci a předali Garminovi zvířecí krev, děkovně přikývl a začal ji různě aplikovat na tvé tělo. Když byl hotov spokojeně se pousmál.
„Vše připraveno.“ zopakoval a podíval se na Orka, který jen rukou pohladil svoji zbraň a s velkým očekáváním se vyčkával na své nepřítele.
„Máme brát zajatce?“ zeptal se Thoron na závěr.