---

→ Tah 462

Scorpioncz
„Chceš složit zkoušku?“ vyhrkla překvapeně Laurana, „Z jaké magie? A pod kterým vyučujícím?“ vyptávala se dál užasle. Scipio se jen a pouze pousmál a Klargus se nijak nevyjádřil, alespoň ne ihned.
„Budu rovněž držet palce.“ podpořil tě Isaac klidným hlasem.
„Kdy už budeš na magické Univerzitě...“ ujal se slova přeci jen nakonec Klargus, „Mohl bys tohle předat Seraně.“ sáhl do jedné z kapes u brašny a vytáhl pečlivě zapečetěný dopis. Poslal ti ho po stole se slovy, „Předej ho Seraně. Ušetříš mi tak cestu na Univerzitu a hlavně pozdvižení, které by mohl můj příchod rozpoutat.“
„Když už s ní budeš mluvit...“ přidal se Scipio a poposedl si, „Pozvi ji prosím k nám do vily... Potřeboval bych s ní cosi probrat. Něco důležitého. Však víš.“ nechtěl zacházet do podrobností před Lauranou, ale té podezřelé chování strýce nejspíš neuniklo, protože se na tebe tázavě podívala.

„Bude už snídaně?“ zeptal se Aldaril Klarga, který seděl vedle něj.
„Ještě chvilku vydrž. Jakmile dorazí Flavius bude se moci začít nosit jídlo. Doté doby musíme vydržet. Víš Aldarile...“ otočil se k mladému elfovi, „Snídaně je jakýmsi startem do nového dne a chceme-li dosáhnout soudržnosti rodu musíme proto důležité okamžiky dne sdílet se svojí rodinou. Jedině tak docílíme soudržnosti a nastolíme jakýsi řád našemu rodu a vzájemnou vztahovou vazbu. Chápeš?“
„Asi ano.“ odpověděl Aldaril nejistě.
„Jednou pochopíš. Pamatuj. Rodina je na prvním místě, rodina a její budoucnost.“ zakončil Klargus svoji rozmluvu s Aldarilem, který jen přikývl.


Sarako
„Snad to svedou.“ přikývl Delmus s nadějí, „Pokusím se učinit vše co bude v mých silách, abych sehnal peníze, které jsi ke mně dal do úschovy. Bude to možná trvat, ale přísahám, že je shromáždím nazpět.“ dodal následně, „Dlužím ti to. Nejsme si sice jist jestli mě jmenuje nový hrabě komořím, ale alespoň... alespoň žiji a má dcera taktéž.“ sklopil hlavu, „Sice netuším jak to s ní skončí. Jestli ji odsoudí... Přece jen stála na straně toho zmetka.“ povzdechl si, „Ah! Jistě... jídelna.“ rozhlédl se, „Dovedu vás tam. Hádám, že se tam bude ukrývat zbytek služebnictva... Jestli už se o ně legionáři nebo zbrojnoši nějakým způsobem nepostarali. Můžeme? Nebo se tu ještě chcete porozhlédnout?“

„Naděje umírá poslední. Třeba nám něco víc prozradí i ta smlouva. Potom ti jí ukážu až budeme někde sami.“ zaznělo ti v hlavě.


SuperHunter
Vylezla jsi z úkrytu a tasila zbraň. Ohlédla jsi se a spatřila mrtvé tělo nomádského válečníka, který na sobě měl nebezpečně vyhlížejícího hada. Prastará však stihla vylézt z úkrytu dříve, než se odhodlal had k útoku. Svým pohybem jej přiměla, aby jí následoval a vylezl tak na její tělo a zavěsil se kolem krku.

„Můj drahý... Jsem ráda, že jsi stále se mnou.“ pronesla tiše k hadovy a věnovala mu polibek. Had jen tajemně zasyčel. „Měli bychom prchnout. Chtěla jsi evakuovat oázu, ale z oázy toho příliš nezbylo. Tohle...“ nohou poukázala na mrtvého, „Nejsou nomádi, kteří bojují proti vám, ale proti všem. Jsou to zběhové, bandité a brutální nepřátelé.“ vysvětlovala, sehnula se k mrtvému, stáhla mu z tváře látkový šátek a následně mu sebrala zahnutou čepel, kterou si připnula ke svému opasku.
„Tebe pověřili mojí ochranou?“ podívala se na tebe ale odpověděla si sama, „Takže se musíš postarat o moji bezpečnost... Nevím, jestli se mám brát jako tvoje vězenkyně nebo společnice, protože jestli chceme přežít musíme odtud odejít anebo se připojit do boje a zkusit některé ze tvých přátel zachránit.“


BadWolf
Sukně ti seděla. Dost možná i kvůli tomu, že se dala lehce upravit na jinou velikost pomocí stažení a následný nedostatek si velmi rychle skryl pod svrškem vrchního oděvu. Zrcadlo jsi v místnosti našel. Bylo sice rozbité, ale svůj odraz jsi vněm přeci jen viděl.
„Sluší. Ještě jsem muže v sukni.“ uchechtla se Amelie, když tě spatřila oblečeného v sukni, „Docela se těším až budeš vysvětlovat, že jde o nějaký váš speciální zvyk. Možná to někteří prokouknou, ale možná to i některé rozesměje. Každopádně myslím, že máte všechno potřebné na sobě... Teď jen to tančení.“


Tondulín
Ork se omezil na nicneříkající zamručení, popadl zbraň a následoval tě pryč z města. Cestou jste míjeli nejen místní, ale i místní armádu včetně zlatavých válečníků Aldmerského spolku, kterých tu dnes bylo požehnaně. Dav na náměstí, kde se ještě před nějakým časem odehrála poprava se již vylidnil a zůstala jen mrtvá těla s katem, který je postupně začal nakládat na připravený vůz. Otevřenou branou jste opustili město bez sebemenšího problému. Kdežto nově příchozí poutníci a návštěvníci museli čelit hromadě nemilým a zdlouhavým otázkám.

Ušli jste několik kroků, když jste se zastavili a začali vyčkávat na Garmina. Netrvalo to příliš dlouho a Garmin dorazil s trojicí koní. Každému z vás dal po jednom koni.
„Šlo to i bez krveprolití.“ usmál se spokojeně.
Ork jen hlasitě zamručel: „Měkoto.“