---

část 7

Celkem rychlým tempem jsme šli k lesíku poblíž.
V lese nám došlo, že vlastně nic nemáme krom sedmdesáti tří septimů, pěti fialových kamenů, elfského meče a J' Zenyho majetku, který se skládá z ocelových rukavic a elfské dýky. Takže nemáme v čem přespat.

Nakonec jsme usnuli v lese. Bez spacích pytlů a vez večeře.

Ráno, jsme se vzbudili velmi hladoví. Ralof rozhodl, že se vrátíme do Imperial City, i když to bylo nebezpečné, ale hlad nás přemohl.

Když jsme se přiblížili k hradbám, tak jsme narazili na karavanu, která směřovala k městu. Ralof si celkem oddychl, že nebudeme muset chodit do města, kde by to bylo nebezpečné. A J' Zeny byl rád, že konečně uvidí dalšího khajiita.

Ke karavaně jsme se připojili asi padesát metrů od městských zdí. Okamžitě jsem si s khajiity začal povídat o tom, jak se mají a jak jim jde obchod. Naštěstí karavana nebyla zvídavá, takže se nás neptali na události posledních dnů.

Před městskými hradbami se karavana zastavila a utábořila. Poté asi pět členů karavany šlo do města vytvořit stánek na tržišti přímo ve městě.

Obchodníkům před městem jsme prodali tři kameny. Khajiiti nám prozradili název a hodnotu. Jeden ametyst se rovná sto dvaceti zlaťákům, takže tři ametysty dělají tři sta šedesát septimů. Po prodeji jsme si zase na oplátku koupili jídlo a vodu za třicet septimů, které jsme hned snědli. Poté si Ralof koupil okovanou zbroj a kožené boty za osmdesát septimů a mě ještě koupil usňovou zbroj a boty za šedesát septimů a nakonec jídlo a vodu na týden za devadesát zlaťáků. Elfský meč si nechal a tornu na jídlo jsme si udělali z oděvu, ze kterého jsme získali těch pět ametystů.

Po zběsilém nákupu nám zbylo sto sedmdesát tři septimů a dva ametysty. S khajiity jsme se domluvili, že s nimi přespíme a další den hned ráno se s nimi rozloučíme. Khajiiti souhlasili.

Takže je již večer, khajiiti se s námi dokonce podělili i o večeři. Ale ty spací pytle, to je něco jiného, než pár kůží, ve kterých spí banditi, tyhle pytle jsou důkladně sešité a opravdu vypadají jako pytle. A jsou taky pohodlné.

Tak a je již ráno. Když jsme se sbalili, tak se ještě Ralof zeptal na nejrychlejší cestu do Skyrimu, poté jsme vyšli cestou na sever. Ralof mi řekl, že k večeru se dostaneme na půli cesty, přespat budeme moct na mýtině, nebo u lesa. A druhý den, také z večera se dostaneme do města jménem Bruma, kde již bude sníh. A od tud to do Skyrimu bude co by kamenem dohodil, možná tam bude i vozka.

Už je znova večer. Zbroj, kterou Ralof koupil se nám hodila. Narazili jsme na smečku vlků a k večeru i na zatoulaného ledního vlka. Ralofa celkem překvapilo, co tu dělá lední vlk, jenže to už je jedno, teď jdeme spát.

J' Zeny je teď celkem nervózní, při snídani si Ralof s khajiitem promluvil o tom ledním vlkovi. Jelikož v Cyrodiilu lední vlci v podstatě nejsou, tak to nejspíš znamená, že zde se již potuluje zvěř ze Skyrimu, takže si musíme dávat pozor i na medvědy!

Ano, s medvědy to byla pravda. Na jednu medvědici jsme narazili a asi by jsme ji ani neskolili nebýt jednoho bosmera. Když jsme šli po cestě směrem k Brumě. J' Zeny ucítil med a poté jsme uslyšeli řev medvěda. Oba dva jsme rychle zpozornili. Nakonec jsme uviděli medvědici u včelího úlu. Zdálo se, že ji nějaká včela bodla do čenichu, jenže nad tím nebyl čas přemýšlet, protože nás medvědice zpozorovala. Okamžitě jsme vzali nohy na ramena.

Když jsme utíkali, tak jsme uslyšeli jak někdo píská. Medvědice i J' Zeny s Ralofem se zastavili a uviděli bosmera s lukem, který na sebe přilákal pozornost medvědice, která se po něm okamžitě rozeběhla. Bosmer neváhal, vytasil luk a šíp, natáhl tětivu a vystřelil. Zvíře trefil do nohy. Medvědici to ale nezastavilo, takže bosmer vystřelil znova, tentokrát medvědici střelil do zad. Jelikož se zvíře velmi rychle přibližovalo, tak si elf dal luk na záda a vytáhnul ocelovou dýku, poté ostří dýky polil jakousi tekutinou v šedé lahvičce.

Zvíře po něm skočilo, ale jakmile se ostří čepele dostalo zvířeti pod kůži, tak strnulo. Elf se usmál a strnulé zvíře zabil jednou ranou do hlavy.

Zdá se, že nás si nevšímal, takže jsme na něj houkli, že děkujeme a šli jsme dál.

Už se pomalu stmívá, taky jsme již došli do Brumy. Zde J' Zeny poprvé zjistil, co je to sníh, no a musím říct, že teplé písky, jaké jsou v Elsweyru jsou lepší. Jelikož je Bruma blízko Skyrimu, tak zde žije spousta nordů. Už se připozdívá, takže musíme najít nocleh.

Prošli jsme velkou část města, než jsme narazili na krčmu. Také jsme prošli kolem zavřeného chrámu. Na dveřích bylo napsáno: Z důvodu postavení Talose mimo zákon se tento chrám uzavírá. Když si to Ralof přečetl bylo vidět, že má vztek. Zlostně bouchl do dveří a pak jsme šli dál. Při cestě jsem se Ralofa zeptal, kdo je to ten Talos. J' Zenymu se moc nechtělo věřit, že by se z nějakého člověka mohl stát nejvyšší bůh, ale jelikož vyděl, že Ralof tomu věří, tak se s ním nechtěl hádat.

Konečně jsme došli do hospody. Byl tam obvyklý ruch, jednak od křičících nordů, kteří to trochu přehnali s alkoholem a taky bylo slyšet cinkání lahví a korbelů.

Došli jsme až k barmanovi, který utíral pult. J' Zenymu se tu moc nelíbilo, no a na Ralofovi bylo vidět, že by si nejraději přisedl ke stolu, ale věděl, že bych tu bez něj moc dlouho nevydržel.

Zrovna když se nás barman chtěl na něco zeptat, tak o mě zakopl jeden nord, strašně z něj páchl alkohol. Seveřan se postavil a zase málem spadl, jak byl namol. Když si byl jistý, že udrží rovnováhu, tak spustil: „Ty khajiite!“ odmlčel se „si mě shodil na zem!“ zase se zapotácel, až málem spadl „se chceš být, já ti... ukážu!“ a máchl rukou do prázdna, až zase spadnul. „Já jsem Tulnar Bitkař!“ řekl když se postavil. J' Zenymu teprve teď došlo, že mluví na něj, jenže v tom se do toho vmísil Ralof se slovy: „A já jsem Ralof a rozbiju ti držku!“ Tulnar se zasmál, teda J' Zeny si myslí, že to byl smích a řek Ralofovi: „Hele, s tebou tu nemluvim... tak se do toho nemíchej... ale jestli si myslíš, ‚škyt‘ tak vsázím stovku, že tě porazím v souboji, ale jen pěsti!“ a stoupl si do zdánlivě bojového postoje. Ralof se usmál, vytáhl váček s penězi a zacinkal jím.

A "bitka" mohla začít. Tulnar se ve snaze uštědřit Ralofovi ránu začal rukama máchat kolem sebe, ale svého soka ne a ne trefit. Ralof se málem neudržel a vybuchl smíchy, ale Tulnar přestal prazvláštně kroutit rukama, takže se Ralof zase uklidnil. Ale ne na dlouho, protože když Tulnar udělal gesto, ať se k němu přiblíží, tak mu Ralof ubalil ránu přímo do nosu, až vystříkla krev. Tulnar, který to naprosto nečekal, se svalil na zem, Ralof mu pomohl vstát a jak mile se zase octl na nohou, tak ho Ralof chytl za vlasy a praštil ho hlavou o pult.

Asi po půlhodině se Tulnar probral. Když se posadil, tak se mu Ralof omluvil, ale okamžitě chtěl peníze, naštěstí jsme je dostali, takže jsme si mohli koupit večeři a jít spát. Oproti tomu, co jsme jedli posledních několik týdnů, to byly hody! Koupili jsme si kuře a kozí kýtu, poté si ještě Ralof koupil medovinu. Ale to už J' Zeny šel spát.