---

→ Tah 441


Scorpioncz
Legionář tvoji poznámku zcela ignoroval, pomyslel si své a poté pokračoval v činnosti. Zatočil jsi kolem zdi pod Flaviovo okno. Když jsi tak učinil střetl jsi se s osobou v černém, která sebou neskutečně cukla.
„Tyvole... Škorpiasi...“ ozval se Flaviův hlas, „Osmičko. Tys mi dal. Víš jak jsem se lekl?“ pokračoval tiše a rozhlížel se, „Už jsem se lekl, že je to někdo z těch Klargových poskoků nebo snad on sám.“ zaznělo s úlevou.

BadWolf
„Noa?“ pokrčil rameny Miles, „Je to soukromá akce. Pokud nebudeme dělat nějaký velký brajgl. Tak se nám nemůže nic stát.“ dodal s klidem a ztěžka se nadechl. „A právě proto, že jsi nikdy na žádné takové akci nebyl... Měl bys jit.“ dodal a plácl tě po zádech.
„Ma’Riar si myslí, že je to velká šance, ale byl by opatrný.“ zapojil se khajiit, „Tvá síla bude přínosná, protože zbraně tam trpěny nebudou.“
„Ma’Riar má pravdu.“ přikývl Horatio, „Nejsem bitkař, nemám svaly. Já jsem spíše takový ten typ, co většinou dostane, když vyvolá rvačku v hospodě. Leda bych využil svoji magii.“
„A Miles.“ otočil se Ma’Riar k Milesovi, „Miles byl vycvičen na nejrůznější typ misí. Jeho zkušenosti a dovednosti budou rovněž přínosem. Má Ma’Riar pravdu?“
„Má. Ale jsem zraněný.“ poznamenal Miles, „Musel bych se stihnout vykurýrovat.“ usmál se, „Možná co nejdřív. Začíná to dost bolest.“


BadWolf
„Noa?“ pokrčil rameny Miles, „Je to soukromá akce. Pokud nebudeme dělat nějaký velký brajgl. Tak se nám nemůže nic stát.“ dodal s klidem a ztěžka se nadechl. „A právě proto, že jsi nikdy na žádné takové akci nebyl... Měl bys jit.“ dodal a plácl tě po zádech.
„Ma’Riar si myslí, že je to velká šance, ale byl by opatrný.“ zapojil se khajiit, „Tvá síla bude přínosná, protože zbraně tam trpěny nebudou.“
„Ma’Riar má pravdu.“ přikývl Horatio, „Nejsem bitkař, nemám svaly. Já jsem spíše takový ten typ, co většinou dostane, když vyvolá rvačku v hospodě. Leda bych využil svoji magii.“
„A Miles.“ otočil se Ma’Riar k Milesovi, „Miles byl vycvičen na nejrůznější typ misí. Jeho zkušenosti a dovednosti budou rovněž přínosem. Má Ma’Riar pravdu?“
„Má. Ale jsem zraněný.“ poznamenal Miles, „Musel bych se stihnout vykurýrovat.“ usmál se, „Možná co nejdřív. Začíná to dost bolest.“


Sarako
Potlučená a zraněná Cariel se po zaslechnutí svého jména vzpamatovala. S námahou a bolestí se zvedla ze schodiště a snažila se zorientovat. Trvalo jí to.

Mezitím sis přitáhl stříbrný meč pomocí telekineze. Komořího tvůj čin a slova spíše pobavili. Vzlétl vzhůru před tvým pokusem o úder a vylétl až ke stropu místnosti.
„Zabij mě. A tvá milovaná propadne svému pánu.“ řekl zřetelně a následně rukou narušil řetěz, obrovský lustr (skládá se z těžké kulaté kovové konstrukce na němž je hned několik velkých svíček, které jsou zapáleny) se tak nebezpečně naklonil a bylo jasné, že se brzy zřítí na bojující vojsko pod ním. Komoří se ihned začal vracet zpět s útočným kouzlem připraveným v obou rukou.

Cariel byla již rozkoukaná. Jednou rukou se držela za zranění a druhou začala vyvolávat nějaké kouzlo, kterým se chtěla pokusit zabránit útěku regentce, ale nepovedlo se jí to. Neboť kouzlo narazilo na štít jednoho z regentčiných ochránců. Byla už téměř u dveří na chodbu, když se rozevřeli. Regenta a její muži se zarazili, neboť dveřmi vyběhl s řevem do půl těla oděný a krví špinavý muž, nord v ruce svíral dvojic zbraní. Byl slepý a nevěděl tak přímo běží, ale povedlo se mu dostat až sem. Regentce a jejím mužům se zatajil dech.
„Zabít?“ hlesl jeden z žoldáků, ale regentka nedala rozkaz. „Zabít.“ usoudil žoldák a pobídl ostatní, aby vyrazili proti oslabenému nordovi.

V chodbě se to jen blýskalo magickými kouzli, které vyvolávala pravděpodobně Thera proti žoldákům nebo zbrojnošům. Možná také narazila na nějakého mága.

Dvojice bosmerů s luky začala pálit jeden šíp za druhým proti letícímu komořímu. Několik šípů minulo, některým se vyhnul a trojice šípů jej zasáhla. Jeden pouze povrchově, ale zbylé dva prošli jeho tělem. Nebyly však stříbrné. Způsobily zranění, ale upíra nijak výrazně neoslabilo, spíše ho ještě více rozzuřilo. Lustr se začal nebezpečně naklánět ještě více.


Tondulín
Přiskočil jsi k Belwen a přiložil jí ruku přes ústa. Chvilku cosi nesmyslného mumlala, ale poté nastalo ticho a mlčela. Zjevně jí konečně došlo, že cosi není úplně v pořádku. Bosmer stále ještě věnoval pozornost Belwen a ignoroval dění kolem i to, že jsi ji umlčel. Když jsi však začal ukazovat zběsile na orka a naznačoval gesty ostatním, aby nějak osvobodili krysu v orkových ústách zpozorněl i podivínský bosmer.

Bosmerka neváhala a přiběhla blíže. Bosmer zkřivil tvář a rukou začal hmatat po svém ramenu. Očima pátral po kryse, kupodivu si nevšiml ocásku v orčích ústech.
„Kde jsi? Kam jsi se podel?“ začal mumlat podivín, dřepl si a díval se pod židli. „Nelwin nemuč tu Belwen... Kde jsi? Zatraceně?“ mumlal zatím co měl hlavu strčenou pod židlí. Belwen sebou cukla. Bosmerka, která se konečně dostala k orkovi mu cosi gesty začala vysvětlovat, vysvětlovala mu, aby krysu vyplil, ale on to rezolutně odmítal. Kroutil hlavou a začal kroutit ústy. Bosmerka do něj však kopla a pohlédla na Garmina, který stále meditoval. Znovu se podívala na orka a vrhla výhružný výraz na tváři. Ork však nepovolil. Nesmířila se s neúspěchem, a proto ukázala na tebe a znovu začala svůj požadavek opakovat, Ork jí opět ignoroval.
„Garmine!“ křikla bosmerka rozčileně, „Dělej něco, ne?“ zvolala znovu a otočila se k němu, ale Garmin stále meditoval. Podivín už začal vyšilovat, začal běhat po místnosti a pátral všude kde ho napadlo. Neustále opakoval nějaká slova, cosi mumlal. Všiml sis, že ocas v ústech orka se lehce pohnul. „FAJN! Vyřeším to sama.“ zvolala rezignovaně, otočila prudce proti orkovi a kopla jej mezi nohy. Ork bolestivě klesl na kolena, a přitom vypustil krysu ze svých úst. Dopadla na zem, mokrá od slin. Skučící ork se začal svíjet v kolečku. „Heh... To máš za ty keci.“ uchechtla se bosmerka na závěr. Ork cosi výhružného vyplodil z úst, ale nebylo to příliš zřetelné. Krysa vyrazila na svým pánem, popadl ji celí rozjařený, začal jí hladit po tváři a následně jí věnoval i polibek, alespoň to tak vypadalo.
„Tady jsi! Výborně! Už jsem se lekl, že se ti něco stalo. A ty sis dávala koupel! No to mi nesmíš dělat. Takhle utíkat... Cože to říkáš?“ ohlédl se směrem k orkovi, „Cože? To se mi nějak nezdá. Vždyť vypadá tak mírumilovně. Zrovna dělá klubíčko...“

Belwen se konečně vysmýkla, „Nech toho...“ řekla rozčileným tónem, „Co se to stalo?“ začala zjišťovat a bylo patrné, že už je více než při sobě. Garmin stále meditoval.