---

„Byli jsme se Saadií blízcí přátelé, něco jako bratr a sestra. Spřátelili jsme se hned první den, co se objevila ve městě. Zvláštní je, že jsem jí nikdy nemiloval v tom slova smyslu, jaký si každý představí, byla to spíše sourozenecká láska. Co bych za to dal, kdybych se mu mohl pomstít.“ V Nordových očích se objevila nenávist.

To byl ten okamžik, na který Ayeryn čekal a promluvil. „No vidíš, a my zrovna Zaratha hledáme pro vraždy a loupení. Je to bandita, který stále uniká spravedlnosti. Ale s tvou pomocí bychom ho mohli dostat a spravedlivě ho potrestat.“

Nord se na chvíli zamyslel. „A jakou roli v jeho dopadení hraju já?“ Poručík zvedl ukazováček. „Stačí, když nám sem přineseš z jejího domu všechny dokumenty, mapy, dopisy a vůbec vše, co vypadá důležitě.“ Navrhl Ayeryn, ale Nord se na chvíli zarazil. „To budu mít co dělat, ta toho tam vždycky měla.“ Řekl a odešel. Při odchodu vypadal celkem šťastně, konečně se dočká své pomsty.

Ayeryn a jeho muži se utábořili na mýtině uprostřed lesa. Přeci jen stačilo jen čekat, až přijde Nord, nakonec lhaní není tak špatná věc. Odložili si věci a zbraně, jelikož nehrozilo žádné bezprostřední nebezpečí. Poručík nechal jednoho muže hlídat u cesty, aby ostatní upozornil, až se bude Nord vracet nebo se po cestě bude blížit někdo jiný. Voják z toho moc nadšený nebyl, ale rozkazy plnit musel.

O pár hodin a pár poplachů později, když na mýtinu opět přiběhl hlídkující elf, se všichni začali zvedat a schovávat se v domnění, že jde hlídka nebo nějaký obchodník. Voják ale začal mávat rukama, že je to dobré a za ním se ze stromů vynořil Nord s batohem a plnou náručí všelijakých papírů.

Ayeryn se usmál. Už ani nečekal, že se Nord objeví. Bál se totiž, že zalarmoval stráže. Asi tisíckrát si v hlavě opakoval taktiku, zrakem přejížděli terén a hledal nejvhodnější místo, kde by se se svými muži mohl bránit případnému útoku.

„Promiňte, že jsem se tak zpozdil. Musel jsem se nejdříve vůbec do jejího pokoje dostat a poté jsem si musel dát pozor, aby mě nikdo nezahlédl. Taky mi docela dlouho trvalo, než jsem našel nějaký batoh, do kterého bych většinu uložil. Saadia byla evidentně velmi pilná, když toho tam měla tolik.“ Oznámil zadýchaný Nord.

„A jste si jistý, že je to opravdu všechno?“ Zeptal se nedůvěřivě Ayeryn. „Ano, nic víc už tam opravdu nebylo.“ To Ayerynovi stačilo.

Nordovy však ne a proto se zeptal. „A co má odměna, něco jste mi slíbili. Já také musím z něčeho žít.“ Ayeryn zahleděný do papírů jen odepnul měšec z opasku a hodil mu ho. Poté se zvedl a přišel k Nordovy blíž. „Víš, tohle je velmi tajná mise a bylo by opravdu špatné, kdyby se o ní někdo dozvěděl.“ Nord se polekal. „N-n-nebojte, nikomu nic neřeknu.“ „To ti věřím, ale přeci jenom si musíme dávat pozor.“

Muži bylo jasné, co ho čeká, ale i přes to se pokusil dát na útěk. Neměl nejmenší šanci, ani se nerozeběhl a už mu v krku vězel elfský meč. „To by bylo. Teď tu mrtvolu odneste dále do lesa, tam už se o ní postará zvěř.“ Řekl svým mužům poručík.

Když se postarali o mrtvolu, vydal Ayeryn rozkaz k pochodu a pozvolna se vraceli k Thalmorské ambasádě.


Pokud se vám tento díl líbil a chcete další, určitě nezapomeňte dát kvalitní příspěvek.