#21
Tento díl je takový, zvláštní protože jsem měla blbou náladu. Snad to tam není tak znát :)
4.den → Výlet do Bílého Průsmyku
Na to však legátka Rikke však popadla meč a mířila směrem ke mně. Všichni utichli jen mě to přišlo velmi vtipné. ,,Proč se směješ když k tobě někdo míří s mečem v ruce?!“ ,,Protože sama víte dobře, že mě nemůžete zabít! Vždyť jste to sama viděla nebo jste v tu chvíli měla zavřené oči?“ ,,Legátka se ušklíbla, a vrátila meč zpět do pochvy. ,,
Pokračujeme“ řekl Tulius . ,,Jistě pane generále“ řekl jakýsi vzbouřenec od Bouřných hávů. Když chtěli popravit dalšího nebožtíka, v tom přiletěl drak! Přistál na věži a svým Řevem rozpoutal bouři. Žral obyvatele Helgenu,plival oheň a zapaloval budovy. Ralof mě sebral a běželi jsme do pevnosti. ,,Ukaž,pokusím se ti rozvázat pouta“řekl Ralof. ,,Nejde to, budu muset použít dýku.“ Bohužel se netrefil přímo do pout a tak mi mále uřízl i prsty. Ba ne, jen mě škrábnul. Pak jsme našli východ z pevnosti a namířili si to do Vorařova. ,,Ve Vorařově žije moje sestra Geldur. Určitě jí znáš.“
Doběhli jsme spolu s Ralofem do Vorařova a Geldur nás nechala přespat u ní doma. Nabídla mi svou postel , ale já se radši vyspala na zemi abych nevypadala jako moc problémová osoba. Hned druhý den jsem u Alvora – místního kováře byla zaučena jak zacházet s kladivem a kusem železa. Po výborném obědě jsem šla pracovat ke Geldur na pilu. Asi 3 hodiny jsem sekala dříví a nakonec přistoupil Ralof na to, že se vyměníme. Geldur nám poděkovala za pomoc a když přišel večer, vyprávěli jsme si historky ze života.
Další den nám Geldur řekla, ať dojdeme do Bílého Průsmyku požádat jarla,aby poslal do Vorařova pár strážných. ,,Jasně,takže já budu uhnaná jako koza protože se chodím po světě,tedy jeho malinkaté části a teď si udělám výlet do Bílého průsmyku“ byla jsem naštvaná, protože jsem si připadala jako štvaná zvěř. I když jsem neměla kokrétnější důvod, nějak mě to naštvalo. Měla jsem sice kydy, ale šla jsem s Ralofem za jarlem.
Hned za dveřmi Dračí síně mě zastavila temná elfka jménem Ireleth.,,ty máš tu drzost jít před jarla bez předvolání ty červe?!“ ,,Ano,mám vznešená paní mám“ řekla jsem a uklonila jsem se před ní. Ireleth ztuhla a nabídla se mi, že kdykoliv bych něco potřebovala,stačí jí jen říct. Jarl mne pochváli že jsem neváhala a dal mi císařskou zbroj. Měla jsem vztek ještě pořád z toho,že lítám po světě jak blbec, ale málo kdo má takovou příležitost jako já,takže už jsem pomalu vychladla, ale urazil mě s tou císařskou zbrojí. ,,Chlapče,jak se jmenuješ? A proč máš na sobě tu zbroj Bouřných hávů?!“ zeptal se jarl. ,,Jmenuji se Ralof a tu zbroj mám proto, že sloužím u Ulfrika. Byl bych se přidal k Tuliusovi,ale povraždil mou rodinu, takže mám jistý důvod proč stát za Ulfrikem.“ Jarl se zamyslil a řekl: ,,No ,nevím nic o tvém původu chlapče, ale nejsem si jist, že by byl schopný něco takového generál Tulius udělat. I když je to barbar od oka, přece si myslím, že je nezabil jen tak.“ ,,Tak to se pletete“ řekla jsem.,,Ten váš GENERÁL, mě chtěl popravit za VRAŽDU, kterou jsem nespáchala já. Vlastně dobrý důvod pro Tulia je ten, že jsem drakozrozená a že se mě bojí. To je ten jeho velký důvod. Jen má nas*áno v gatích!“ Jarl mě chtěl hned odbít,ale nepřišlo mu slovo na jazyk, takže radši zůstal zticha. Najednou přiběhl strážný s tím, že viděl draka. ,,Můj jarle,utíkal jsem co jsem mohl,ale drak spálil vše co bylo živé. Tedy kromě mě“ řekl strážný. ,,Jarl se podíval na mne a hned pronesl: ,,Máme tady přece drakozrozenou tak ať to vyřídí ona!“ Jen jsem se uklonila a řekla Ralofovi, ať se postará o Geldur a vrátí se do Vorařova. ,,Já jdu zabít draka, takže tady počkejte. Kdybych se náhodou nevrátila, umluvte mě prosím u Šedovousích za ten zbrklý útěk…“