---

část 6

Dneska se nic moc nedělo, takže J' Zeny neměl důvod zapisovat do deníku, každopádně na snídani jsme měli pár jablek, na oběd kozu a teď na večeři máme králíka.

Zítra asi dopoledne přejdeme hranice, šli jsme totiž oklikou, kdybychom šli přímou cestou, už by jsme dávno mohli být za hranicemi. Každopádně jelikož už jsme blízko Cyrodiilu, tak si Ralof nasadil zbroj legie.

Jeden nikdy neví.

Teď jdeme zase spát, Ralof mi ještě řekl, že kdyby se někdo, kdokoliv ptal, tak J' Zeny by se rád přidal k legii a Ralof ho učí boj a různé taktiky. A tu elfskou dýku má proto, že ještě nemůže bojovat s mečem, tak má dýku a jako elfská má signalizovat spojenectví s Thalmorem.

Tak tedy je ráno, snídaně a zase vyrážíme. Khajiit jaksi počítá s tím, že se zase nebude nic dít, ale pro případ že ano, tak to zase zapíše.

Ano, nic se nedělo, jen jsme trochu zpomalili krok když jsme se přiblížili k Imperial City, ale jinak nic zásadního se nestalo. Takže jdeme zase spát.

Je ráno. Teda J' Zeny si to aspoň myslí, protože z okýnka v cele svítí pár paprsků slunce, jenže khajiit neví, jestli jdou z východu, nebo západu. No, ale přejděme k věci. Zatkli nás, přesněji řečeno legie nás zatkla. Ráno J' Zenyho probudil hluk. Legionáři si totiž mysleli, že Ralof je někdo, kdo zabil legionáře a vzal si jeho zbroj a že ten druhý khajiit, neboli já jsem jeho pomocník. Vojáci si také mysleli, že jsme chtěli nějak přepadnout město. Khajiitovi to moc nedává smysl, proč by se několik banditů snažilo dobýt to nejopevněnější město v celém Tamrielu. Každopádně když se J' Zeny probudil, tak ho někdo omráčil a on se probral až v cele. Naštěstí u sebe mám deník, takže si to teď můžu zapsat.

Ralof zrovna J' Zenymu vysvětluje, že až nás půjdou vyslýchat, tak je Ralof přesvědčí o tom, že opravdu byl v legii, což by neměl být problém, protože ho určitě někdo pozná. A J' Zeny je jeho starý přítel a kdyby se ptali, tak Ralof se přidal k povstalcům jen aby pak prozradil, kde povstalci budou, ale oni na to přišli a zbavili se ho.

Když Ralof skončil, tak zase bylo ticho. Dlouhé ticho, pak se najednou ozval ruch. Objevila se dvojce altmerů ve zlatavě elfské zbroji, za nimi vyšla postava v nějaké kovové zbroji, pravděpodobně to byl legát, nebo generál. Nebyl to jen obyčejný legionář, ale hlavně to byla žena, těsně za nimi se objevil muž v černém kouzelnickém rouchu.

J' Zeny tyto zbroje již viděl, teda kromě té císařské. Byli to dva vojáci Thalmoru a jeden kouzelník. Ralof na J' Zenyho špitl: „Pamatuj, NEJSI J' Zeny, vymysli si nové jméno, jinak tě zabijí!“

Vojáci si stoupli ke dveřím a kouzelník s generálem přistoupili k našim celám. Kouzelník stál asi metr od Ralofovy cely a voják stál těsně u mříží. „Ralof...“ řekl voják, Ralof odpověděl: „Taky tě rád vidím Rikke, tak tebe už povýšili na legáta?“. Rikke s Ralofem se dali do živé debaty, ale to J' Zeny přestal vnímat, protože si všiml, že Thalmorský kouzelník obrátil svůj pohled do mé cely.

Pravděpodobně si myslel, že Ralof je tu sám, což khajiita celkem překvapilo. Kouzelník přistoupil a promluvil: „Hej ty! Khajiite, jak se jmenuješ?“ J' Zeny vyhrkl: „J' Z... teda chcete moje jméno?“. Kouzelník se zarazil a odpověděl: „Samozřejmě že ano, je tu snad ještě jiný khajiit?“ „No... ne, ale většinou se ptají na khajiitova otce. Ale já se jmenuji Lo' Khan.“

Thalmorský se na mě nevěřícně podíval. V tom na něj promluvila legátka Rikke, že již odcházejí.

Okamžitě, jak všichni čtyři odešli Ralof řekl khajiitovi, že se možná brzy vrátíme na svobodu, protože Rikke pravděpodobně té lži uvěřila, ale teď již je prý večer, takže máme jít spát.

Druhý den ráno nás probudil kohout. Krátce po probuzení k nám přišli dva thalmorští vojáci s klíčem v ruce. Asi po deseti minutách jsme byly zase na svobodě, až na to, že J' Zenymu nevrátili jeho dýku! Když to řekl Ralofovi, tak ho to ani nepřekvapilo, protože mu nevrátili nic, kromě dvaceti septimů, taky mu dali nějaké oblečení, ale žádné zbraně ani zbroj. Takže J' Zeny měl celkem štěstí, že mu nechali jeho ocelové rukavice a dvacet tři septimů, deník jsem měl celou dobu u sebe, takže o ten jsem se moc nestrachoval.

Po malé procházce v Imperial City Ralof rozhodl, že se tu zdržíme minimálně jeden den.

Toho večera si J' Zeny promýšlel plán, jak se znovu zmocnit své dýky. Když už měl v plánu jasno, počkal až Ralof usne a nenápadně odešel.

Po chvíli se dostal k vězení, kde kupodivu nikdo nehlídal. Vklouzl dovnitř a zamířil rovnou k bedně s nápisem ztráty a nálezy. Jeho dýka tam nebyla, ale zato tam byl nějaký oděv, ve kterém bylo všito několik krásných kamínků. Když se J' Zeny ještě porozhlédl po okolí, jestli ho někdo nesleduje, všiml si ještě poliček, na kterých byly zbraně. Samé železo a ocel, ale pak si všiml elfské dýky. Okamžitě poznal svou dýku! Lehkým krokem vykročil k poličce, když byl u ní opatrně dýku vzal, jenže u toho jsem omylem shodil dalších pár zbraní. Ty jen zařinčely při dopadu na zem. J' Zeny se otočil, přiběhl pro oděv s blyštivými kameny a i s dýkou okamžitě vyběhl ven.

Venku si již chtěl oddychnout, ale vtom se objevil altmer beze zbroje, ale zato s mečem a loučí v ruce. J' Zeny se rozeběhl směrem, kde by měl být Ralof, altmer se rozeběhl za ním.

Když khajiit doběhl za Ralofem, tak ho okamžitě vzbudil. Ralof nechápal, co se děje, jenže dřív, než to stihl pochopit, se objevil altmer. J' Zeny podal dýku i oděv Ralofovi a otočil se směrem k elfovi. Elf už chtěl zaútočit, ale to přerušil Ralof, který konečně pochopil, co se děje a řekl: „Elfe stojíš tu s mečem a loučí proti neozbrojenému dítěti. Jestli jsi vážně muž, odhoď své zbraně.“ altmer se na něj nedůvěřivě podíval, ale když si byl jistý, že na něj nord nezaútočí, hodil zbraně na zem a rozběhl se proti mně.

Elf zaútočil jako první, ale minul. J' Zeny ho trefil, jenže jako by altmera jen polechtal. Další rána už khajiita trefila a ten se svalil na zem. Ralof, který to pozoroval J' Zenyho povzbudil se slovy: „Vzpomeň si na svou vesnici!“. Khajiitovi se vrátily vzpomínky, postavil se a s nenávistí v srdci a slzami v očích se následně rozeběhl směrem k elfovi. Elfa tento tah ho celkem překvapil, ale ještě více ho překvapilo, když se nečekaně octl nad khajiitem. Bolest po následném pádu na hlavu již necítil.

Elfa jsme obrali o peníze a vzali jsme mu i jeho meč, ale teď již i s blyštivými kameny musíme co nejrychleji opustit město. Zdá se, že nikdo nebyl alarmován, ale zdání někdy klame, takže si tím nemůžeme být jistí.

U brány byli dva strážní a na hradbách se procházelo asi dalších pět, Ralof nechtěl, ať nás někdo vidí odcházet, takže jsme šli stokou. Teda ten pach tam se nedal vydržet a navíc na nás na každém desátém kroku vyběhla krysa.

Když jsme konečně vyšli ven, tak se Ralof zeptal khajiita, jak že řekl to jméno, když se ho ptali ve vězení. J' Zeny odpověděl Lo' Khan, což znamená lev.

Venku Ralof khajiitovi celkem vynadal za to, co provedl, ale je rád, že se nic nestalo. Ale ať to J' Zeny už nikdy nedělá!