---

Mladá válečnice rázovala ostrým krokem po místnosti tam a zpět. Oděna v tvrzené kůži s podmračeným výrazem opakovala svůj několikasáhový pochod v stále se zvyšujícím tempu. Na jedné ze dřevěných pryčen odpočívající temný elf se pomalu posadil.

"Nech toho Njado. Nedá se tady spát."

"Spát?" obořila se na svého společníka oslovená, "Ty bys chtěl spát, když bychom měli bojovat? Teď bychom měli být tam venku a bránit naše město!"

Temný elf se podrbal za uchem a opatrně odvětil, "Víš dobře, jak naši starší rozhodli. Tohle není náš boj..."

"Je to náš boj!" rozkřičela se rozčílená válečnice. "Koho jiného? Naše město hoří a my sedíme tady. Zbytečně!"

Njada sevřela pěsti až jí zbělely klouby, přes sevřené zuby procedila kletbu a vztekle mrštila svou helmou o zeď. Přilba se s kovovým zaduněním odrazila a dokutálela se zpět k rozezlené bojovnici.

Temný elf si povzdechl. "Ach Njado... Vždycky tak horlivá... Vždycky bez rozmyslu."

Mladá válečnice se k němu prudce otočila, nebezpečně zúžila oči a pronesla jedovatě. "Ano, Athisi. Zatímco Ty jsi vždycky ten poslední vzadu, což?"

Na ta slova zkameněl i výra temného elfa. Nařčený pomalu povstal a sevřel ruce v pěst. "Ty malá zmije! Co si o sobě myslíš?"

Njadě zahrál na rtech krutý úsměv. "Myslím si, že jsi slaboch a zbabělec, kterýho zmlátím kdykoliv si usmyslím. Ha!"

Temný elf zakřičel ve svém rodném jazyce a vrhl se na mladou válečnici. Njada jeho útok očekávala. Levačkou odrazila pěst mířící na její hlavu, sklonila se před dalším nápřahem a z nízkého postoje se vrhla hlavou proti Athisově žaludku. Temný elf zdušeně vydechl a padl na zem, Njada s ním. Athis však zareagoval rychle. Odrazil několik ran mířících mu na hlavu a smýkl sebou tak, že svou protivnici srazil na bok. Hbitě jako lasička se převalil na povalenou Njadu a napřáhl k ráně. Jeho paži sevřela do drtivého stisku silná ruka.

"Dost! Vy oba!" zaduněl hluboký hlas.

Njada zastavila pěst mířící na Athisovu bradu, temný elf se otočil za hlasem. Oba spatřili mohutného válečníka v ocelové zbroji s obouručním mečem přes rameno.

Athis kývl na znamení souhlasu a pomalu vstal z ležící Njady. "Jistě, Farkasi."

Mladá válečnice probodla temného elfa pohledem a hbitě se postavila na nohy.

"Omluv se Njado." pronesl směrem k bojovnici Farkas.

Njadě ihned zmizel z tváře bojechtivý výraz. Lehce si skousla spodní ret, sklopila pohled k zemi a kysele odvětila. "Já se... Já se omlouvám."

Temný elf se jen ušklíbl, dodal pár nepěkných slov ve své rodné řeči a prošel kolem Farkase ven z místnosti. Velký válečník chvíli pevným pohledem sledoval provinilou Njadu. Mladá válečnice se neodhodlala zvednout zrak ze země, pouze se sehnula pro svou helmu.

"Vím, jak je to těžké, sestro. Ale jsou rozhodnutí, která musíme respektovat." pokračoval po chvíli smířlivěji Farkas.

Njada pokývala hlavou, "Já vím, ale ..."

"Žádná ale! Rozhodnutí starších musíme respektovat. Ty stejně jako já! A to tam venku mám ženu..." dokončil tiše mohutný válečník.