---

A KONEC SPAMU! Myslím si, že si zasloužíte vysvětlení, jak vlastně Zarath zemřel.

Vzestup Thalmoru

„Podejte hlášení poručíku.“ Řekl nahlas Aldmer v černém rouchu prošívaném zlatem. Bylo zjevné, že už není nejmladší, na obličeji měl plno vrásek a i pěknou řádku jizev – nebyl pochyb o tom, že si prošel mnoha bitvami. Chodil o holi, což byl důsledek válečného zranění z Velké války, kdy mu holení kost rozdrtil balvan padající ze zdi Imperial city při jeho obléhání.

Nyní seděl za svým stolem ve své skromně zařízené pracovně (měl zde jen stůl, dvě židle, vlajku Aldmerského Dominia a pár osobních věcí) a upřeně hleděl na Ayeryna. Byl to zástupce velvyslankyně Dominia ve Skyrimu a chtěl vědět, co se vlastně stalo.

„Je mrtvý pane.“ Vykoktal ze sebe nervózně elf. „No to si ze mě děláte srandu poručíku!“ Zástupce vyskočil ze židle, ale ihned se zase posadil a rukou si mnul svojí bolavou nohu. „Jak se vám povedlo zabít jediného Redguarda, kterého se nám podařilo dostat živého?“ V jeho hlase byl stále slyšet vztek, ovšem už se snažil klidnit pro jeho vlastní dobro.

Ayeryn se nadechl a začal vyprávět. „Do vězení jsme ho dostali bez problémů, ale vše se zkazilo, jakmile jsme dostali rozkazy převést ho do výslechové místnosti. Poslal jsem pro něho dva své vojáky.“ Zástupce nevěřícně zavrtěl hlavou, poručík však pokračoval dál. „Nějakým způsobem se mu je podařilo přemoci, sebral jim zbraně, klíče a uprchl z pevnosti. Hned jak jsem se to dozvěděl, vyrazil jsem za ním v čele jednotky o dvanácti mužích. Asi po třech hodinách jsem ho dohonil, nicméně on se nehodlal vzdát a než jsme ho dostali, zabil čtyři členy mé jednotky.“

Následovala dlouhá chvíle ticha, zástupce si opřel čelo o ruku a přemýšlel. „Víte poručíku, že bych vaší neschopnost mohl nahlásit velvyslankyni a ta by vás nechala popravit?“ Řekl po chvíli, nečekal však na odpověď a mluvil dál. „Já to ovšem neudělám, jelikož se nám nyní komplikuje náš plán a já vás potřebuji, abyste to vyřešil.“ „A jak pane?“ Zeptal se poručík. Starší elf se zazubil. „Uděláte si výlet poručíku. Shromážděte své muže a za úsvitu očekávejte rozkazy. Rozchod.“ Poručík se napřímil „Ani pane“ a odešel z místnosti.

Ayeryn už byl z dneška dosti unavený a opravdu se mu chtělo spát. Musel však ještě oznámit mužům, aby se připravili. Vyrazil tedy přes zasněžené, čtvercové náměstí z hlavní budovy Aldmerské ambasády do budovy skladiště a jídelny.

Všichni jeho muži tam byli. Sice už byla hluboká noc, ale oni dorazili teprve před hodinou a ještě nevečeřeli. U jednoho stolu sedělo všech jeho sedm mužů, což bylo vše, co zbylo po dnešním dni z jeho jednotky. Muži si tiše povídali a pili víno, vypadali celkem sklesle. Kromě nich v jídelně téměř nikdo nebyl, až na kuchaře a pár strážných po hlídce.

Poručík Ayeryn přistoupil ke svým mužům a začal. „Pánové, je mi jasné, že máte stále na mysli ztrátu našich spolubojovníků, ale pamatujte, že padli pro slávu Aldmerského Dominia. Tím, že tu budete celou noc až do rána pít, jim nijak nepomůžete. Jestli je chcete pomstít, běžte spát, neboť už za svítání vyrážíme na další misi.“

Zdálo se, že těchto pár vět jim pomohlo, protože se zvedli, zasalutovali a vyrazili pryč z jídelny. Sám Ayeryn vyrazil do budovy ubykací pro stráže a vojáky, jelikož už sám sotva pletl nohama.

Mám v tom pokračovat? Jestli tu budou 4 kvalitní příspěvky, tak budu. Jestli jste registrovaní a líbí se vám to, tak prosím o kvalitní příspěvek a komentář. Jestli nejste registrovaní, tak to udělejte - je to velmi jednoduché a budete moci hodnotit příspěvky a psát komentáře.