---

Den 4
Probudil jsem se celý zpocený. Takový blbý sen se mi teda ještě nezdál. Byl jsem v temné místnosti, spoutaný a nemohl jsem se hýbat. Celých 12 hodin jsem jen stál a koukal. Myslel jsem, že umřu nudou.

Jakmile jsem se však probral, s hrůzou jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na toho… jak se mu to nadává? Hadvar! Měl jsem se s ním předevčírem setkat v kovárně u jeho strýce. Snad nebude naštvaný, alespoň si mohl odpočinout od vší té červené v armádě.

Když jsem dorazil do kovárny, Hadvar a jeho strýc dělali, jako bych přišel hned. Vzrušeně začaly kvokat něco o dracích, že se prý vracejí a já musím varovat Jarla(něco jako šéf) v Bílém Průsmyku – mě je to u zadního dílu brnění, hlavně když z toho pro mě něco bude, ani kolčavák zadarmo nehrabe. Nakonec jsem souhlasil, se slzou v oku jsem opustil mojí hospůdku a vydal jsem se přes most směrem k Bílému Průsmyku.

Cestou u Zlatopalcova medovaru (alespoň to tak stálo na vývěsním štítu) jsem potkal legionáře s bouřným vězněm, který už moc nebouřil. Slušně jsem pozdravil, dokonce i vězně. Prošel jsem kolem medovaru, někdy si tam musím zajít na exkurzi, a na nedaleké farmě jsem zahlédl nějaké postavičky, jak masakrují obra – tak jsem se k nim přidal. Když už z něj zbyly jen rybí prsty, zeptal jsem se, co jsou zač. Prý si říkají Družníci (to je teda jméno) a jestli se k nim chci přidat, mám si zajít za nějakým stařešinou na jejich velitelství ve městě. Silně o tom uvažuji, ale nyní musím Jarlovy vynadat, že se mu po kraji prolétávají draci bez dozoru.

U brány mě však zastavil strážný ve žlutém, s tím, že je město uzavřeno. Zkoušel jsem ho zastrašit, to se ale dělá těžko, když onen zastrašovaný má za sebou hordu chlápků se srandovním přízvukem. Tak jsem mu řekl, že musím mluvit se šéfem ohledně draků – ten naivka by mě pustil, i kdyby to nebyla pravda.

Bílý Průsmyk byl buď hodně staré město, nebo na něj místní z výšky ,,házej bobek“, protože hradby se rozpadají a chodník je samá díra, ale hospoda ta je v perfektním stavu – už se těším, až se zde utábořím. Nicméně bylo krátce po poledni a já musel jít ještě za tím, tamtím.

Jeho sídlo – podle místních Dračí síň, podle mě dům jako kráva – bylo obrovské, on (Jarl) byl v hlavní místnosti, vyslechl mě a ihned poslal do Vorařova pár vojáků v žlutých kostýmech. Jeho dvorní mág si všiml kamenné desky, kterou tahám u sebe už od Mohyly Temných Vod a řekl, že prý ji chce. Tak jsem mu jí dal, samozřejmě sem za to dostal ocelové brnění (na tom jsem si trval), takže železné mohu prodat.

V tom se k Jarlovy přiřítila nějaká ,,ušopleskačka“ Irileth a že prý na Západní věž útočí drak. Nabídl jsem se, že pomůžu – kdo by nevyužil příležitost zabojovat si s obří létající ještěrkou. K věži jsme utíkali jako stádo splašených krav.

Když jsme tam dorazili, chvíli se nic nedělo, ale poté přiletěl. Ze začátku nám dělal problém – opékal si nás ze vzduchu – ale jakmile ho lučištníci donutili, přistát, tak jsme ho rozsekali na plátky.

Jakmile zemřel, začali z něj vylétávat červené pruhy světla přímo ke mně. Když to po chvíli přestalo, přiběhl ke mně jeden strážný, s tím, že prý jsem nějaký Drakorozený, tak jsem mu řekl, že se Drakoobrozený musí jít vyspat a odešel jsem do mé budoucí nejoblíbenější hospody.


P.S.: Díky BadWolfe za tu mapu.