#1846
Tohle bude dlouhý post, ale o tomhle já se vždy rád rozepíšu.
1) Vymítače ďábla jsem viděl dvakrát. U máločeho jsem se nasmál tak, jako u této parodie na horor. Tenhle film nádherně ukazuje, že aby byl horor vskutku nadčasový, musí pracovat s atmosférou, nikoli s efekty, protože ty budou časem už jen směšné a nezbude nic. Nebo se nesmí brát příliš vážně (viz Evil Dead). V Moci ďábla jsem viděl třikrát/čtyřikrát a mám ten film velmi rád, je to jeden z mála skutečně povedených vymítačských hororů.
2) Ten film je od reality poněkud vzdálen a to tak, že docela dost :D Skutečný případ ze 70. let z Bavorska se v mnohém odlišuje a mnohem lépe naznačuje, že Anneliese se stala obětí bigotního katolicismu sebe samé a své rodiny. Její psychický stav se postupně zhoršoval 7 let, nikoli pár měsíců, jak tvrdí film.
Anneliese nejdříve upadla do bezvědomí. Lékaři NIC NEPROKÁZALI. To se o rok později opakovalo znovu. Později i přesto, že testy neprokázali NIC, dostala prášky proti epilepsii, které BRALA AŽ DO SVÉ SMRTI, a to pravidelně. Jistě si umíte představit, že člověk trpící těžkou psychózou, který bere prášky proti epilepsii, sic jí netrpí, asi nemůže skončit zrovna dobře. Později začala slýchat démonické hlasy, vídat démonické tváře a narůstalo v ní přesvědčení, že její problémy jsou duchovní povahy. Rodina několikrát usilovala o exorcismus a až poněkolikáté jí bylo vyhověno. To sice Anneliese brala prášky, ovšem lékaře dál navštěvovat odmítla. To byla značná chyba, jelikož tou dobou již muselo být každému doktorovi jasné, že nejde o epilepsii, nýbrž o rozvíjející se těžkou psychózu. Její farář dospěl k závěru, že je posedlá ďáblem a začal exorcismus. Až POTOM se její stav začal velmi výrazně zhoršovat - záchvaty vzteku, sebepoškozování, okusování stěn, pojídání hmyzu, pití vlastní moči z podlahy. Zároveň chorobné přesvědčení, že je posedlá, a později, že je vyvolená bohem jako mučednice, která má skrze svou posedlost nevěřícím i polemikům v církvi dokázat pravou existenci duchovna. To, že špatně reagovala na svěcenou vodu a kněze? No jistě, když si myslela, že je posedlá. A že nemohla vstoupit na "posvátná místa"? To taky sedí. Tak jako si hypochondr vsugeruje symptomy nemoci, které se u něj skutečně mohou začít objevovat, si ona vsugerovala toto. Návaly adrenalinu při záchvatech jí propůjčili "nadlidskou sílu". Mluvení cizími jazyky? Jako oddaná katolička se klidně mohla dostat k textům psaným v těchto jazycích. Z hypnózy víme, že člověk je v pozměněném stavu vnímání schopen vybavit si věci, o kterých by si jindy nikdy nemyslel, že si je může pamatovat. Tak si ve stavech "posedlosti" vybavila takto psané pasáže. Její děsivý hlas? Pusťte si extrémní metalové subžánry, nic nadpřirozeného za tím nestojí. A konečně dementní argument - ona si uvědomovala svůj stav a blázen přeci neví, že je blázen. Ale ona přeci nevěděla, že je blázen! Ona si nemyslela, že je nemocná. Ona si myslela, že je posedlá ďáblem a to byla právě podstata její psychózy.
Rád uslyším protiargumenty, protože jsem jistě něco vynechal, a rád na ně také odpovím. Uznávám, že je to krajně znepokojující případ, a netvrdím, že nejsou věci "mezi nebem a zemí", ale nemyslím si, že toto byl případ tzv. démonické posedlosti.