---

Tak dnes mám spoooooooooooustu času, takže dneska je příběh hodně brzo a snad bude i o něco delší než obvykle (vím že nepíšu zrovna dlouhé kapitoly, ale na druhou stranu vychází každý den :D )
______________________________________________________________________

Anria se tvářila jako by ji K'Raikův vzhled vůbec nezajímal, ale když ji K'Raik gestem hlavy naznačil, že má jít opět za ním, neovládla se a musela se zeptat. "Hele, ale, víš... Co ten ocas? Ty nejsi Argonian že ne?" K'Raik sevřel ruce v pěst. Tato otázka mu zřejmě nebyla nijak příjemná. "Já opravdu nejsem Argonian." sykl na Anriu a opatrně si sundal kápi. Zpod kapuce najednou vyskočil párek uší a Anria si ho mohla konečně pořádně prohlédnout. Byl černé srsti, oči žluté svítily přes celou místnost, ale neměl žádné vousy ani vlasy. Ne že by to u koček nějak vadilo, spíše mu to slušelo. "Já jsem Khajiit." odpověděl jí podrážděne na otázku. "Jo, promiň. Já jen že jsem neviděla..." "To je v pořádku. Spousta lidí nás ještě neviděla. Ve městech nás nemají rádi a tak táboříme u hradeb. Tedy ostatní, já ne. Já jsem po většinu času tady u krbu" když K'Raik mluvil o krbu, v očích se mu zablesklo a ocasem začal mávat sem a tam. Zřejmě bude něco pravdy na tom že kočky se rády vyhřívají, pomyslela si Anria. "Tak pojď" otočil se K'Raik, nasadil si znovu kapuci a vyšel ze dveří. Anria ho poslušně následovala, až došli k oněm dveřím s lebkou. "Tudy ven. Přeju dobrý vítr. A až se budeš vracet, tak odpověď je 'Ticho, můj bratře.'" K'Raik Anrie podržel dveře a když vyšla ven tak prudce zabouchl.

Anria se podívala na svou mapu. Šla sice celý den, ale k Riftenu už to nebylo daleko. Po další chvíli cesty se jí Riften konečně zjevil na obzoru. Teď ještě se dostat nepozorovaně dovnitř. Kdyby ji stráže uviděli v tomhle brnění, jistě by již ven z města nevyšla. Naštěstí jsou hned vedle Riftenu stáje. Anria vyšplhá na střechu po sudu co se válel vedle, teď je hlavní zachovat klid. Polehoučku se v podřepu doplahočí až na druhý konec střechy a hradby jdou v pořádku přelézt.

V Riftenu se Anria snaží vyhnout všem strážným. Naštěstí pro ni, právě padla tma. Tudy rovně, přez most, doleva na náměstí... Opakuje si v duchu Anria a už má sirotčinec na dohled. Usmála se, ale polevila na opatrnosti a přímo před ní se objeví stráž s loučí v Ruce. Anria ucukla a rychle se schovala za jeden ze stánků. Strážný se rozhlédl, ale když usoudil že ho od té louče už bolí oči a byl to jen přelud, znovu odešel. Anrie bušilo srdce až se divila že ho Strážný neslyšel. Podívala se za roh a dál potichu pokračovala. Stála před Sirotčincem. Pomalu otevřela dveře, aby nevrzaly a lehkým krokem vešla. Hned v předsíni uslyšela z vedlejšího pokoje "Tak děcka, jdeme spát a kdo bude vzhůru, bude bit." a následně se ozval několikahlas "Ano Grelod." Děti zněly docela smutně. Anria se připlížila ke dveřím které už byly pootevřené, sundal si ze zad luk, napjala tětivu a... Něco uvnitř jí v tom bránilo. Notak Anrio, soustřeď se. Anria se zhluboka nadechla, vydechla a pustila šíp. Přesná trefa do hlavy a Grelod padla mrtva k zemi. Děti byly v rozpacích, ale nakonec začaly jásat a Anria se potichu zase vykradla ven. Někdo by byl tím činem pohoršen, ale Anriu to spíše hřálo. Byla ráda že řekla Ano a s úsměvem na tváři se dostala z města znovu ven.

Po dalším dnu cesty se konečně dostala zpátky k základně. Byla ospalá a zhroucená. Z opatrnosti si nikde nelehla, aby ji nenašli a už opravdu potřebovala šlofíka. Došla ke dveřím a pokusila se je otevřít. Nešlo to. Anria zkusila zatlačit víc, ale dveře se nehýbaly. "Haló! Je tam někdo?" zavolala, ale odpověděl jen tichý šepot "Co je hudba života?" a Anria si ihned vybavila K'Raikova slova. "Ticho můj bratře." Odpověděla dveřím a ty se otevřely.

Anria se dopotácela až ke kanceláři kde Rick sepisoval nějaké lejstro. "Hotovo." řekla a s úlevou si sedla na židli. Rick zvedl hlavu a usmál se "Výborně! Věděl jsem to. Teď jsi mezi námi, sestro." řekl a rukou jí naznačil ať jde ven. Anria se znovu ztěžka zvedla a chystala se odejít ze dveří. Na Prahu ji ale zastavil Rickův hlas "Tvůj pokoj je rovně a třetí dveře z leva!" Anria kývla a šla se vyspat.

Příštího dne seděla v jídelně a čistila svůj starý luk. Vedle krbu stál ovšem K'Raik a u stolu baštil polévku nějaký Redguard. Při tom pohledu si Anria uvědomila jak dlouho nejedla. "Kde jsi to vzal?" obrátila se k Redguardovi. "Kdo? Já? Aha, ty jsi ta nová, jak to bylo... Anria! Já jsem Nazir. Chceš taky? Támhle vzadu si řekni, já na té polívce pomáhal." Nazir dořekl a pustil se do další porce. Anria si pomyslila že je hrozně užvaněný. No jo, to ti Alikové jsou velcí válečníci, ale jak dojde na jídlo tak se jeden diví že nemají sto kilo. Anria si tedy došla k jedné Assassince pro polévku, sedla si a dala si do pusy první lžičku. Hned to ale musela vyplivnout. "Co v tom je?!" zavolala na assassinku. Místo ní se ovšem ozval Nazir "Mrkev, voda, maso, brambory a Ninroot. Ten jsem tam přidal já." pochlubil se Nazir a šel si pro další misku. "No jo no, ti dva a ten jejich ninroot. Jako by nevěděli že je to jedovatý. To bude tím že je to Redguard, jinak by nejspíš pošel už dávno a ta holka to ani nejí." Ozval se zezadu K'Raik. "Jestli chceš nějaký normální jídlo tak si ho musíš udělat sama a doporučuju to vařit někde daleko od Nazira tak hodně štěstí." K'Raik sebou zavrtěl a opřel se o krb a Anria šla prošmátrat šuplíky, jestli nenajde alespoň trochu chleba.