---

Aurelius:
Otočil jsi se a nic tam nebylo ... nic se nezměnilo, až na knihu, skoro se zdálo jakoby se na tebe ta lebka na obalu dívala.

handa999:
Tvůj malý bráška, seděl na tkaném červenohnědém koberci naproti té sošce. Soška byla šedá, nejspíše z normálního kamene, ale pěkně tvarovaná a vyřezávaná do tvaru nějakého stojícího skřítka, tvůj bratříček měl v ruce malou dřevěnou dýku, nejspíše si hrál na boj se soškou, ale teď se spíš smál a tleskal. Sošce svítily rudě oči a zrovna udělala nějaký skřek, který způsobil u tvého brášky zasmání a bodnutí dýkou do sošky.