---

→ Tah 367


Adrian_S
Třída na tvůj pokyn začala připravovat vyvolání ohnivých střel, postupně vyvolával ohnivou střelu jeden novic za druhým. Zdálo se, že kouzlo se jim daří ovládnout lépe než-li triviální kouzlo plameny. Jen pár jedinců mělo menší problém s vyvoláním kouzla. Dunmerka jej zvládla společně s dalšími velmi obratně a možná také nejlépe z celé třídy. Problém nastal až u jednoho příliš snaživého novice, který nejspíš popletl gesto a zkomolil zaklínadlo. Ozval se totiž menší výbuch, který ho celý osmahl a zároveň mu ještě podpálil rukáv jeho roucha.
„No do prd*le!“ nezvolal nikterak nahlas, ale v momentě kdy byla třída zalitá do největšího ticha.
„Pane profesore!“ začala se usilovně hlásit blonďatá novicka sedící kousek od něj, „Claduius nám hoří!“ hlásila. Tón jejího hlasu a vzniklá situace zjevně v některých otrlejších novicech vyvolala vlnu smíchu.


Sarako
„Chápu. Vážím si vašeho názoru.“ přikývl čaroděj během loučení. Opustil jsi jeho stan a odebral se zpět za Therou. Dunmerka si během tvé nepřítomnosti prohlížela vybavení pokoje a pak se nějakou dobu nejspíš nudila neboť její tvář vypadala dost znuděně když jsi vešel.
„Měl něco?“ vyskočila z provizorního lůžka na jehož okraji seděla.


BadWolf
„Tak to máš výhodu... Pokud to fakt funguje.“ usmál se Horatio, „Tarnová už má nejlepší léta za sebou... Jestli se teda nějak magicky nezkrášluje.“ dodal, když se k vám do místnosti vrátil Ma'Riar.
„Ma'Riar byl úspěšný.“ řekl a položil před tebe na stůl menší váček připomínající měšec. „Nikdy ho neměl na sobě. Nechtěl riskovat nějakou neznámou temnou magii.“ vysvětlil. Horatio sundal svoje brýle, očistil si je a nechal je položené vedle sebe. Očima tě vybídl k vytáhnutí magického předmětu.


Tondulín
Tarwen zareagovala pouze mírným přátelským úsměvem, který ti věnovala. Možná by bývala ještě něco řekla, ale vyrušil jí příchod trojice válečníků v jejichž čele kráčel žalářník. Od ostatních se lišil postavou, působil jako hromotluk a na bosmera byl nezvykle vysoký a svalnatý, zbroj měl i poničenou a špinavou od krve, přilbu neměl zlatou nýbrž zlatou a částečně zakrytou, aby nebylo poznat kdo daného chudáka zrovna mučí. Dvojice válečníků vlekla bezvládné tělo Belwen, Žalářník jim ihned odemkl volnou celu. Válečníci nebyli nijak mírní hodili s Belwen o zem cely jakoby byla pytlem brambor.
„Pouta nejsou třeba. Stejně se jen tak nezvedne.“ zamířil zlověstně Žalářník a pokynul válečníkům, aby opustili cenu. „Pro dnešek máte volno.“ propustil je ze služby a zamkl celu. Chvilku svého času věnoval ještě prohlížení si bezvládného těla pak se ale otočil a chtěl odejít, ale všiml si Tarwen. Zachrastil klíči a pozvolna vykročil k důstojnici.

„Důstojnice nevěděl jsem, že máte povolení mluvit s tímhle vězněm.“ pronesl cestou k ní s doprovázeným zvukem klíčů, „Je to politický vězeň a přítel odboje... Nemělo by se s ním zacházet takhle pěkně. Doufal jsem, že ho také dostanu do parády, ale bohužel.“ posteskl si, když stanul u tvé cely.
„Byl by pro tebe velké sousto Gaenore, tenhle by se nenechal tak snadno zmlátit a znásilnit jako většina těch nebohých žen, které projdou tvýma rukama.“ pronesla nepřátelským tónem Tarwen.
Gaenor se bez jakéhokoliv okolku rozmáchl rukou a udeřil Tarwen do tváře rozevřenou rukou. Tarwen úder nečekala a byla dost překvapená, nestihla jinak zareagovat a tak úder schytala v plné síle. Bolestivě se chytla za tvář do které byl úder směřován.
„Dě*ko...“ odplivl si Geanor, „Mě kritizovat nebudeš.“ ukázal na ní výhružným gestem, „Jsem bratr královny Valenského lesa!“ dodal hrdě, „Měla by ses mi klanět a ne takhle držkovat!“
„Ouu... To nám pěkně zhoustla situace.“ konstatoval dunmer.
„Seš jen ubožák Gaenore...“ pronesla Tarwen s rukou mnoucí si tvář.
„A ty zas vobyčejná dě*ka, která roztahuje nohy nadřízeným, aby si přilepšila! Teď drž hubu a vypadni!“ zařval na ní a gestem ukázal za sebe, aby vypadla. Tarwen nebyla schopná dalších slov a s rukou na tváři vyrazila rychlým krokem pryč. „Heh... Na tebe taky dojde křiváku. Ta tvoje společnice nezpívala dobrovolně, ale málokterý vysoce postavený důstojník se nechá ochodit o pohled jak ten bájný strom odboje hoří v plamenech.“ zazubil se na tebe, všiml sis trojice zlatých zubů. „Mezitím si rozmysli, kterou tvář máš radši. Vona byla nerozhodná.“ náhle mu však cosi úsměv z tváře vyhnalo. Pootočil se s vážnou tváří ke vstupu do žaláře. „Na co čumíš Tarlowe?“
„Na potenciální mrtvolu Gaenore.“


SuperHunter
Vystřelila jsi na chlapce blesk, ale byl velmi mrštný a tvému kouzlu unikl aniž by to plánoval. Zaběhl mezi dav a pokračoval úzkou uličkou mezi polorozpadlými cihelnými domy. Následovala jsi ho v sedle, několik kolem jdoucích bylo nuceno uskočit a jeden z nich vrazil a přepadl přes vystavenou keramiku jednoho z posledních obchodníků, což ihned vyvolalo pobouření. Chlapec zahnul doprava a pokračoval dál, ale dařilo se ti ho dohánět. Jeho síly mu pozvolna docházeli a tak se odhodlal k šplhu, vyskočil na zídku a následně obratně pokračoval na střechu jednoho z domů.