---

→ Tah 366


Adrian_S
Dunmerka byla potěšená z toho, že měla pravdu. Pousmála se a pak opět sklopila hlavu do svých poznámek, ale pouze na chvilku, možná si pouze doplnila do poznámek část tvého výkladu. Jakmile jsi začal ukazovat na tabuli a připravovat kouzlo upoutal jsi opět pozornost celé třídy. Nasměroval jsi ruce nahoru a poté vyvolal ohnivou střetu - malé síly - která zasáhla strop a lehce jej očoudila.


Sarako
„Chápu.“ přikývl, „Všiml jsem si, že jste dorazili docela nalehko. Podívám se jestli tu něco na tenhle způsob nemám. Je to už pár desítek let co jsem naposledy hledal nějaké kouzlo v knihách pro začátečníky.“ dodal a vstal. Přesunul se k truhle, otevřel ji a začal chvilku přehrabovat.

„Tady něco je...“ zamumlal a vytáhl svazek polorozpadlých knih, některé desky byly natolik zničené, že nešlo ani rozpoznat o jakou knihu konkrétně jde, stránky budou určitě chybět a dost možná nebudou ani správně seřazené. „Bohužel nic lepšího nemám.“ pronesl při pohledu na polorozpadlé knihy, „Nepatřím mezi knihomily, dočtu knihu a zahodím ji. Obvykle.“

„Smím mít jednu otázku? Jaký máte pocit z bratrů hraběte Fjora?“ zeptal se když jsi převzal polorozpadlé knihy, „Budu diskrétní ať už bude vaše odpověď jakákoliv.“


BadWolf
„Někteří mágové jsou schopní z nás dostat odpovědi na své otázky aniž bychom přitom museli otevřít ústa. Císařští mágové jsou v tom obzvláště dobří... Někteří.“ řekl Horatio, „Jeden můj známý, který byl trošku dobrý v tomto odvětví magie vždycky tvrdil, že stačí svoje myšlenky směřovat k nějakému nechutenství, protože mág, který proniká do tvé hlavy nejprve musíš proniknout skrze tvé současné myšlenky a ty tvoří údajně největší odpor. Když jsou krásné je to pro něj snazší než když jsou plné nějakého humusu.“ odmlčel se, „Ale jestli je to pravda.“ pokrčil rameny.


Tondulín
„Dost možná nebude vaše pomoc ani potřeba. Jakmile skončí výslech vaší společnice povede se nám nalézt to co hledáme. Arcimág Merormo si pohraje s myšlenkami a vzpomínkami v její hlavě. Pak už bude jen otázka času kdy vaše směšné povstání zašlapeme do země.“ pronesl Bosmer výhružným tónem, „Ona si nebude vědoma toho, že něco vyzradila, protože arcimág Merormo upraví její mysl tak, aby žila v iluzi, že to ty vy jste ji zradil. O to zajímavější vaše poprava bude.“ pousmál se a poté se pootočil k důstojnici.
„Veliteli?“ otázala se při jeho pohledu.
„Rozkažte připravit provizorní arénu. Poprava proběhne netradičnějším způsobem, alespoň to nebude nic tak okoukaného a podlomí to víru v jednotnost protithalmorského odboje.“ rozkázal a pokynul svým mužům, aby ho následovali. Tarwen jen přikývla, nevydala ze sebe ani hlásku, ale jako jediná bosmera nenásledovala. Zůstala stát a místě. Když bouchli dveře do žaláře Dunmer opět ožil.

„Pssst!“ ozvalo se z jeho cely, „Pssst! Pohledná důstojnice!“ promluvil na bosmerku, která nijak nereagovala. „Já jsem s odbojem... Prosím pusťte mě! Jsem velmi bohatý mám schovaný poklad... Když-“
„Zmlkni!“ křikla ho důstojnice nakonec a hodila na něj vražedný pohled.
„Ale... Ale nečerti se hnedka. Já to myslel v dobrém.“ bránil se dunmer a očima se prohlížel důstojnici skrze škvíry mezi mřížemi.
„Já také. Kdybych to myslela ve zlém přivolám žalařníka a nechám tě spráskat jako psa. Věř mi, že ve tvém případě to bude pro všechny sloužící válečníky potěšení.“ odpověděla mu rázně, dunmer se jen zašklebil a odvrátil zrak. Důstojnice pozvolna přesunula k tvé cele.
„Víte... Občas i malá lež dokáže mnohé zachránit.“ pronesla tiše, „Mohl jste je poslat na jiné místo. Získání trochu času by vám přišlo k dobru. Situace ve Valenském lese se vyostřuje a poté co odboj obsadil jedno z měst se každý z velitelů předhání vtom kdo zasadí drtivější úder odboji ve svém regionu.“ pokračovala tiše a přistoupila blíže k tvé cele.


SuperHunter
Dojela jsi společně s členy výzvědného oddílu do vesničky nacházející se u oázy. Už z dálky bylo vidět, že se vesnici nevede nejlépe. Domy byly poničené, některé byly provizorně opraveny a nad starou strážní věží vysela vaše vlajka symbolizující ochránce vesnice. Když jsi přijela blíž neušlo ti, že mnoho místních se nachází v dřevěných klecích, které byli přísně střeženy válečníky v kožených zbrojích. Hlouček malých dětí byl rozehnán jedním z válečníkům a skupina volných žen utvořila dav u jedné z klecí.

„Je krásné jak Solitarovi muži zvládají situaci.“ poznamenal s úšklebkem jeden z válečníků, „Doufám, že jejich šéf bude aspoň trošku při smyslech.“ dodal, pohladil koně a připravil se k seskočení. Jakmile seskočil z koně, chytl uzdu a chtěl svého koně uvázat, objevil se u něj malý chlapec, který ihned sáhl po měšci u opasku velitele zvědů. Než si stihl zvěd uvědomit co se stalo prchal chlapec pryč.