---

Den 3
Po probuzení sem se porozhlédl po okolí a svázaný sem seděl někde v chatrči. Když sem zaostřil vyrýsovala se mi postava toho otrhaného ubožáka, který mě praštil do škeble.

Byl tam zřejmě sám nikdo jiný tam nebyl a ani venku nikdo nebyl slyšet. Byl tam jen ten oškubanec. Byl nějakej divnej pořád do mě cpal žrádlo a medovinu.
Asi po 3 dnech kdy mi nesl zase medovinu sem mu ji plivl do očí a použil jeho dýku. Rychle sem přeřízl pouta a dýku mu vrazil do krku. Poté sem vykopl ty ztrouchnivělé dveře rozletěly se do všech stran.

A hle konečně slunce. Krajina krásná ale kde to vlastně sem. Okolí nebylo možné určit, protože to tu neznám. Byli tu tři cesty, ale jakou z nich se vydat ani ukazatele tu nikde nebyli. Vydal sem se tudíž na druhou cestou, která vedle do tmavých lesů.
Cesta byla dlouhá a únavná už se smrákalo tak sem se rozhodl že musím tu noc někde přečkat. Náhodou sem narazil na Khajitskou karavanu a požádal je o přístřeší souhlasily. Po bezesné noci sem se probral a koupil od nich nějaké zásoby… poté pokračoval v cestě.
Po dlouhé procházce sem konečně měl naději viděl sem město. Že by Morthal řekl sem si avšak toto město bylo jiné takové prastaré. Přišel sem blíž k bráně a zeptal se strážného kde to sem . On na to toto je Makrón starobylé město, které tu zůstalo po Dwemerácích. Otevřel mi bránu a já se ocitl na náměstí.
Ty starobylé budovy a obrazce aj. Avšak sem se zarazil že tu lidi na sebe dřou když je soud pošle do vězení. Poté sem si šel prohlédnou muzeum Dwemeráků, Ty jejich sestrojené věci byli ojedinělé i po tolika letech stále fungovali.
Ty Dwemeráci hold byla rasa jako klasa.
Navštívil sem zde i hostinec…. Ve vnitř krásně vyzdobeno pojedl a popil sem a vydal se prozkoumávat dál toto starodávné město.
Zastavila mne jakási žena nevypadala na to že by byla z chudiny. Představila se mi pod jménem Alvína. Pro mě to byla další krásná nordka. Když se otočila a hodila svým copem…… málem sem si ustlal na chodníku. Vešel sem tedy do trůnního sálu abych si promluvil s jarlem Igzdunělem.
Začal tedy dlouhý rozhovor. Probírali jsme různé drby. Prostě drbali jsme jak starý báby na tržišti. Asi po dvou hodinovém rozhovoru jsme se rozloučily a já si šel….prohlédnou zbytek města.
Nejprve sem zašel ke kováři a zlepšil si tam výzbroj a nabrousil tu mojí štěkavou obouruční sekeru. Chtěl sem i zaskočit do dolů, ale nechtěli mě tam pustit strážní.
Do hospody sem šel ulehnout na lůžko a spát. Další den na to sem se rozloučil a odešel dál za dobrodružstvím.
Po krátké cestě zhruba tak 5km sem viděl ukazatel na kterém byli vypsaná města - Morthal, Makrón, Samota, Bílý Průvan, Větrná Škarpa, Lední Hrad, Jiskřenka, Falkreťák a Luften.
Vydal sem se do Luftenu. Tuto cestu sem šel celkem 15 dní. Po cestě se nic zajímavého nestalo až na pár vlků a té ostatní havěti. Avšak necelých 7km od Luftenu na mě vyběhl jakýsi namyšlený vznešený elf bez váhání sem ho přepůlil . A začal ho ohledávat a našel sem u něj vzácné modré diamanty.

Pozdě v noci se předemnou tyčil Luften.
Zašel sem do první hospůdky a objednal si lóže.
Ihned sem usl. Ráno bylo na potvoru pršelo.
Na tržišti ani noha všichni byli schovaný….
Čekal sem tedy v hospůdce až déšť přejde přešel za necelé 3 hodiny a vyjasnilo se….. ptáci zpívali.
A tržiště znovu ožilo. Šel sem se tam porozhlédnout v tu chvíli do mě někdo vrazil já upadl a přiběhli stráže v tu chvíli pronásledovali toho druhého ale, protože o kolo mě rozsypal nějaké ty šperky mysleli že sem zloděj já a odvlekli mě do hradu………..