---

Další hodinu jsem ztrávil balením a doplňováním zásob potravin. Tvrdý sýr, slanina, sušené maso a suchary byly klasickou výbavou cestovatele. Já jí ještě doplnil pytlíkem sušených švestek a lahvicí ostré pálenky. Po té, co jsem vše zabalil do voskovaného plátna a vložil do torny, jsem si ještě ve výčepu dal pohár jablečného vína a vyrazil směrem k citadele, kde jsem se měl setkat s tajuplným mágem.
Na tržišti jsem spatřil Ysoldu. Vesele mi zamávala. Odpověděl jsem stejně srdečně, ale rychle se ztratil v davu. Kdybych si nedával to víno, mohl jsem s ní prohodit pár slov, ale takhle jsem už měl na pilno. Slunce pomalu, ale jistě šplhalo po obloze a jestli chci vyrazit před obědem, musím pohnout kostrou.
Mág se jmenoval Ferengar a měl laboratoř v jednom z bočních křídel citadely. Nalezl jsem ho nad horou pergamenů, v koutě něco bublalo a u stropu se houpal na řetěze vycpaný krokodýl. Nikdo neví, čím to je, ale když nemáte bublající křivule a vycpaného krokodýla, nejste mezi mágy nikdo. Taky neškodí lebka se svíčkou na temeni. Tu jsem ale nikde neviděl. Asi proto, že přes všechnu mystickou snahu byla místnost spíše světlým pokojem a studovnou, než zatuchlým kabinetem černokněžníka. Mág vypadal tak zabrán do četby, že jsem si musel třikrát zdvořile odkašlat, než si mě všiml.
" Á pan Lisson... Posaďte se..." a ukázal do prostoru. Nějak nebylo na co, jedinou židli okupoval mág.
" Postojím. " Mág si sundal kápi. Čekal jsem starce nad hrobem, ale odhalená tvář patřila hladce oholenému třicátníkovi s lehce roztěkaným pohledem.
" Jsem rád že jste přišel. Víte, ta záležitost s drakem. Velice mě to zajímá. Draky a jejich působení na Tamrielu studuji už od školních let. Jak všichni věřili, byli draci vyhubeni, nebo zmizeli před tisícovkami let a najednou... Je to na jednu stranu štěstí, žít v tak převratné době. "
" Tak v tom se naše názory liší, mistře čaroději." zabručel jsem.
" Víceméně, " nedal se mág vyvézt z rovnováhy " vypadáte jako někdo, kdo je přímo stvořený pro úkol, který bohužel nejsem schopen splnit sám a jarl... jarl je velice prakticky uvažující muž a nehodlá plýtvat zdroji v nejistých podnicích."
" Chápu. Takže půjde o krk. "
" No v podstatě to není vůbec jisté. Potřebuji prostě, abyste navštívil ne zrovna přívětivé místo a donesl mi jistý předmět. Myslím, že aktivní drahokam v ceně více než padesáti septimů by vám měl více než vyvážit vaší námahu. " Mág sáhl do kapsy a vytáhl nevelký krystal smaragdu. Pokaždé, když jste se na něj podívali znovu, zjistili jste, že má trochu jiný, znepokojivě krásný odstín.
" O co jde. Dopředu nic neslibuji. " upozornil jsem.
" A to je právě ten problém. Když vám svěřím bližší informace, musím mít jistotu, že pro mě tu službu uděláte. " řekl mág a zadíval se na kámen. Ten šutr za to stál.
" Dobře, udělám to pro vás. Tak mi řekněte, o co jde. " řekl jsem konečně a pomyslel si- jestli mě něco opravdu postrkuje, právě si to vesele zamnulo ruce.
" Jde o místo zvané mohyla Temných vod. " řekl mág. Proč mě vždy osud zavede do průsmyku Lidožroutů, lesa Černých stínů nebo jeskyně Smrti? Proč nikdy nemůžu dělat třeba v místě, které se jmenuje penzion U rozpustilých koziček? " Jde o starou nordskou stavbu. Pravděpodobně velmi starou. Určitý zdroj mi řekl, že by tam měl být uschován takzvaný Dračí kámen. Nevím přesně o co jde, ale má to vypadat jako kamenná deska s reliéfem."
" Kamenná deska? A nechcete mi dát s sebou četu dělníků s krumpáči, rumpál a šestispřeží na odvoz?" zeptal jsem se sarkasticky.
" Podle pramenů nemá jít o destičku větší než, dejme tomu, tato kniha..." ukázal mág na útlý svazek botaniky na stole. " Měla by být vyrobena z čediče, nebo sopečného skla. Kniha se zmiňuje jen o černém kameni. A ukryta by měla být v hrobce starého pohanského krále. "
" Hrobky? " zvedl jsem obočí.
" No, je to snad mohyla, ne? Asi těžko by někdo nazval mohylou místo, kde se prodávaly sýry."
" To je pravda." musel jsem s mágem chtě nechtě souhlasit. " Měl bych ještě něco vědět? Nějaké nebezpečí? "
" Hlavně dávejte pozor na uvolněné zdivo. A ve svrchních chodbách se mohla uhnízdit všelijaká havěť. Řekl bych, že je to například dokonalé místo pro doupě nějaké šelmy. Jinak bych větší potíže neočekával. tedy potíže pro člověka vašeho druhu."
" Kde tu mohylu najdu? "
" Máte mapu? "
" No, ne..." mapy byly velice drahá záležitost a pochyboval jsem, že bych jí vůbec ve městě sehnal. Mág pokýval hlavou a odešel do vedlejší místnosti. za chvíli se vrátil a v ruce držel svitek z kůže. Podal mi ho.
" Vrátit!" řekl profesorským tónem. Rozvinul jsem svitek. Na světlé kůži byla vypálena podrobná mapa celé provincie a okolí jejích hranic s městy, většími vesnicemi, důležitými místy, řekami, horami a cestami. Byla v dostatečném měřítku, aby se do ní daly značit i další místa. " Je trochu zastaralá a ošoupaná, navíc nemá žádnou uměleckou hodnotu." řekl mág, jako bych potřeboval vysvětlení, proč mi jí půjčuje.
" Bohatě postačí. Děkuji."
" Tak mohyla je poblíž Vorařova, a to tady. " řekl mág a udělal do mapy malou tečku brkem. "Je to dost výrazná stavba, neměl by jste jí minout."
" Dobře. Myslím že je mi to jasné. ještě jedna věc, vyjelo už vojsko na pomoc Vorařovu? "
" Dnes za svítání. " to mi poěkud zkřížilo plány, chtěl jsem se do vesnice dostat s vojáky. Člověk by měl alespoň nějaké to rozptýlení, i kdyby musel pochodovat pěšky. Ale nevadí. " Můžete mi obstarat koně? Slibuji, že na něj budu dávat pozor a po návratu ho vrátím." Mág chvíli přemýšlel, pak přikývl.
" Půjčím vám svého. Pošlu posla ke stájníkovi, měl by být osedlán a připraven před branou města do dvou hodin. Je to líná pakáž tihle štolbové. " pak zalovil ve stole a podal mi kostěný kalíšek zapečetěný voskem. " Na případné rány."
" Magie? " nakrčil jsem s odporem nos. Někdo na čarovné preparáty nedá dopustit, ale viděl jsem i chlapy, které poslaly do hrobu. A to ne zrovna pěkně. Navíc byly neuvěřitelně drahé. Ne, od kouzel ruce dál.
" Ne, jen byliny- arnika, řebříček, jitrocel a pár dalších. A sádlo. Nevěřil by ste, co se dá udělat s obyčejnými kytkami. Je to v podstatě starý legionářský recept, který jsem trochu vylepšil." Nedůvěřivě jsem ke krabišce přičichl. Opravdu, vůně to byla přinejmenším povědomá. Přikývl jsem na znamení díků a strčil mast do brašničky na boku.
" Jdu si ještě něco zařídit. Příště až se uvidíme, budete mít na stole tu svojí pamětihodnost. Na brzké shledání."
" Na shledanou, pane Lissone. "
Nějaký čas jsem zasvětil nákupům darů pro Gerdur a Hoda. Gerdur jsem koupil štůček tmavozeleného vyšívaného plátna a hodovi zdobený korbel. Pak jsem se šel věnovat zbraním. Kovářka mě nechala na šlapacím brusu nabrousit ostří meče, loveckého neže, i siccy, kterou jsem jako nouzovou zbraň zastrčil do holeně mé škorně. Nakonec jsem jemným brouskem a ocílkou vyhladil i ty nejmenší zuby a nedokonalosti ostří zbraní a pečlivě je přetřel naolejovanou kůží. Jarlův štít jsem po zralé úvaze nechal v úschově u kovářky. Další ostří v levé ruce za tu ztrátu bezpečnosti podle mě stálo. Když jsem byl se stavem výzbroje spokojen, upravil jsem si plášť a zbroj a s rukavicemi za opaskem a helmou pod paží jsem vyrazil před městské hradby.
Kůň tam již stál. Byla to postarší strakatá kobyla přidržovaná pacholkem ze stájí. Neměl s ní mnoho práce. To mě potěšilo. Nejsem žádný výjmečný jezdec a před ohnivými hřebci, kterými pravidelně disponují hrdinové v pověstech, jsem dával přednost klidnějším a ovladatelnějším kobylám, nebo valachům.
Poděkoval jsem pacholkovi, připevnil svou tornu k sedlu, na jeho hrušku pověsil přilbu a nasedl. Když jsem kobylu pobídl patami, vyrazili jsme vyrovnaným cvalem po cestě k Vorařovu.