---

→ Tah 324


Scorpioncz
„Myslíš jako, že jsem byl pod vlivem kouzla? Co jsem jí provedl...“ poznamenal překvapeně Flavius, zakroutil hlavou a prošel branou na pozemek vaší vily, „Zdrž se aspoň chvilku, Lauraně to udělá radost a já ti pak klidně vytvořím nějaké alibi, abys nemusel přijít s tím, že je ti přednější chvíle strávená hledáním meče než-li sní.“ dodal a otevřel ti dveře, abys mohl vstoupit. Legionáři střežící vilu nic nenamítli.

Uvnitř se nic nezměnilo. Chodba i se schodiště byla pořád stejná, pokračoval jsi s květinou za zády až do společenské místnosti ve které bylo už vše připravené. Dvojice služebných dokončovala finální úpravy připraveného stolu. Scipio seděl bokem a četl si výpis dnešního Cyrodiilského kurýra. KDyž si Flavius odkašlal, Scipio se otočil. Odložil výpis, chytl sebral berly a dobelhal se k tobě, aby tě přivítal, přitom poprosil jednu ze služebných, aby doběhla informovat Lauranu. Flavius ji, ale zamítl a nabídl se, že to udělá sám.


Adrian_S
Rozeběhl jsi se za upírem na pozemky Univerzity, legionáři měli pár kroků náskok, ale drželi se stranou, aby ti nebránili ve výhledu a možnosti kdykoliv seslat kouzlo. Když se protivník začal nebezpečně přibližovat ke dveřím seslal jsi kouzlo. Trefil jsi se, ale cosi jej zneutralizovalo a dveře zůstaly odemknuté. Upír tvůj pokus o zastavení zcela ignoroval. Uchopil svými obrovskými pařáty dveře a otevřel je dokořán. Lukostřelkyně (graf. vzhled - zde) znovu natáhla tětivu a vystřelila, ale tentokráte minula. Dohnal jsi legionáře a proběhl pod branou. Dveře do sálu byly již otevřené a upír vstoupil dovnitř. Lukostřelkyně se rovněž přesunula ke dveřím.
„Loro!“ křikl na Lukostřelkyni velící legionář ta mu jen pokynula na pozdrav.

Upír v sále narazil na odpor, několik noviců a novicek vyděšeně vykřiklo a rozeběhlo se do jídelny, někteří prchali po schodišti nahoru. Zůstala pouze trojice osob, dvě profesorky a jeden tobě neznámý muž v rouchu Bdícího (graf. vzhled - zde). Po chvilce ti došlo, že se jedná o Bdícího, který se zotavoval na ošetřovně. Upír se zarazil, zůstal stát, přistál na kamennou podlahu a vyčkával. Uvědomil si, že je obklíčen. Uvnitř se mu na odpor postavil Bdící se svým palcátem a profesorka Silverwoodová s kolegyní Jannusovou, ani jedna z profesorek neměla magickou hůl.

„Můj pán chce duši své dcery! Celou duši své dcery!“ zopakoval nelidským hlasem prastarý upír v zničeném červeném rouchu Císařských mágů, které se mu během přeměny potrhalo. „Jinak poteče krev... Hodně krve.“ dodal a pohledem si změřil obě mágyně.
„O čem to mluví?“ zeptala se Karlirah.
„Nemám sebemenší tušení.“ odpověděla ji Silverwoodová a začala si připravovat kouzla pro svůj úder, Karlirah rovněž začala něco vyvolávat a Bdící, který ještě nebyl dostatečně schopen používat svoji magii se musel spolehnout jen na svůj palcát.
„MŮJ PÁN CHCE DUŠI SVÉ DCERY!“ zařval z plných plic upír a bylo znát, že jeho hněv dosáhl maximální hranice a velmi brzy se pustí do každého kdo mu bude stát v cestě. (upír je uvězněn ve velkém sálu, aby se dostal ke schodišti musel by se probít skrze profesorky a Bdícího, aby se dostal ven musel by překonat tebe, trojici legionářů a Loru) „OPAKUJI TO NAPOSLED! MŮJ PÁN CHCE DUŠI SVÉ DCERY!“ zařval znovu.


Sarako
Stiskl jsi Theřinu ruku a se zábleskem modrého světla se teleportoval. Když záře pominula, ucítil jsi studený vítr, slyšel zvuk deště. Otevřel jsi oči. Nacházeli jste se půl metru od padlého stromu, kolem vás byl les. Thera si tiše oddechla, neboť les dokonale stínil už tak zastíněné slunce mraky.
„Zase déšť... Když jsme opouštěli Valenský les taky pršelo.“ poznamenala po chvilce rozhlížení.

Když jsi se pořádně rozhlédl zjistil jsi v lese, kterým prochází cesta spojující Chorrol s Brumou. Z cesty se ozývaly tlumené zvuky pochodujícího vojska, nejspíš dosti početného, protože mezi stromy šlo zahlédnout žlutě oděné válečníky, nejde o Thalmor nebo Aldmerský spolek. Mezi válečníky šlo také zahlédnout několik jezdců a dvojici krytých vozů. Thera si porovnala oděv, zkontrolovala kápě a udělala několik kroků vpřed.
„To nevypadá jako mírotvorný pochod...“ konstatovala, když svůj upíří zrak zaměřila k cestě.


BadWolf
Oba muži se spokojeně vrátili na stanoviště a pokračovali ve své hlídce zatím co jsi kráčel pryč z města. Nemusel jsi chodit ani příliš daleko, aby spatřil to co hledáš. Jeden z pozůstatků brán do Zapomnění se nacházel poblíž sídla rytířů Řádu Trnu. Poblíž sídla se také cvičila trojice mladých adeptů na přijetí do řádu, jejich učitel na ně přísně hleděl v těžké rytířské zbroji v ruce svíral dřevěnou hůl se kterou přetáhl každého nepozorného nebo méně schopného studenta.


SuperHunter
Odsouhlasila jsi rozkaz a odebrala se ke kamennému velvyslanectví. Cestou jsi se dívala po mrtvých tělech zdali náhodou nezahlídneš Ayrenn, ale nezahlídla. Pokračovala jsi dál, otevřenými dveřmi chrámu ven. Ihned sis všimla davu místních, který s hněvem v očích hleděl na svůj chrám. Zlatavý válečníci je drželi zkrátka a v bezpečné vzdálenosti, aby nikdo nemohl udělat něco zbrklého.

Když jsi opustila vyhrocenou scénu ušla jsi pár kroků a vešla na nádvoří velvyslanectví. Už při vstupu na nádvoří sis všimla krvavé skvrny na chodníku, pokračovala jsi dál a před vstupem do budovy jsi spatřila dvojici redguardek v potrhaných šatech. Snažily se zbavit obdobné krvavé stopy a docela se jim to dařilo. Nádvoří je střeženo dvojicí válečníků v lehkých kožených zbrojích (Aldmerské stráže mají kožené zbroje kvůli vysokým teplotám na které nejsou vojáci zvyklí a několika hodinovou stráž v plné zbroji by nezvládali). Redguardky ti uhnuly, aby jsi mohla bez sebemenšího problému vejít do velvyslanectví. (pokud chceš nějak reagovat na krvavé stopy můžeš v opačném případě nemusíš psát tah a tvá postava bude pokračovat dál)