---

→ Tah 319


Scorpioncz
Altmerka stihla společenskou místnost opustit ještě dřív, než jsi Flaviovi věnoval jedno proplesknutí. Vyšla schodiště a zmizela v patře. Flavius byl zpočátku zmaten, když jsi ho propleskl, vypadal jako by ti ránu nejraději vrátil, ale když si uvědomil, o koho jde zastavil se.
„Zbláznil ses?!“ řekl podrážděně a promnul si tvář, „Zatraceně…“ uvědomil si po chvilce rozhlížení, „Já… Já jsem asi usnul.“ konstatoval zmateně a vyslechl tvá slova. Bez jakýchkoliv dotazů tě poslechl, zvedl se a následoval tě.

„Zatraceně… Omlouvám se Škorpiasi.“ začal se omlouvat, když za sebou zabouchl dveře, „To ta hudba… Příšerně mě uspávala. Začala mi v hlavě hrát hned jak jsem usedl na to křeslo. “ vysvětloval.

Netrvalo dlouho a dorazili jsi až k vile rodu Vici. Už během příchodu k brance sis všiml dvojice legionářů zbarvených do barev Vysokoskalí. Přísně hleděli na každého, kdo se mihnul kolem sídla, ale na vás nijak slovně nereagovali.
„Ehm… Škorpiasi.“ zarazil tě před brankou Flavius, „Ještě jednu věc jsem ti zapomněl říct. Laurana chtěla uspořádat menší oslavu tvého návratu. Mělo to být překvapení… Já jen, abys tam nevtrhl a hnedka nevypadl.“ dodal, „Nevím co se v tom domu odehrálo.“ ukázal za sebe, „Ale měl bys trošku přibrzdit a ještě jedna věc… Jestli tam bude Klargus tak se předním o návštěvě Císařského mága nezmiňuj.“


Adrian_S
Vyrazil jsi zpátky k Univerzitě, cestou na sebe vyvolal neviditelnost a pod rouškou kouzla kráčel převážně prázdnými ulicemi, kterými se sem tam mihnula nějaká ta hlídka pátrající po upírech. Když jsi se dostal až k bráně propojující území Univerzity a Císařského města spatřil jsi posílenou hlídku. Dvojice legionářů stála opodál, spokojeně spolu vedli konverzaci a nejevili příliš zájem o to co se děje kolem, teprve až když legionáři nad branou křikli, že hodlá kdosi projít dali se do pohybu. Hodlali pomoci zbylým třem legionářům postávajícím přímo u brány. Pomohli jim sundat petlici a následně otevřít bránu. Z hradby mezitím sešel muž v červeném rouchu, měl kápě a nebylo mu vidět do tváře.

Za sebou jsi zaslechl rychlé kroky, které směřovaly k bráně. Stihl jsi jen uhnout, neboť by tě cosi běžícího srazilo k zemi. Když jsi se ohlížel kolem sebe nikoho jsi neviděl. Dvojice osob procházejících branou zastavilo o legionáře s přilbou důstojníka. Jakmile osoba udělal několik kroků vpřed poznal jsi Belia Arteria, v ruce svíral lejstro, které umožňovalo průchod branou. Legionář si prohlédl i druhou osobu. Tvář ženy (graf. vzhled – zde) ti byla povědomá, jednalo se o ženu se kterou jsi Belia v posledních dnech velmi často vídal. Oba byli oblečeni jako by se chystali na nějakou oslavu, žena měla čisté modré šaty a Belius lepší oblek než obvykle. Kontrola důstojníkem proběhla rychle, přikývl a pustil dvojici osob. Než však stihli udělat pár kroků ozvala se rána. Císařský mág udeřil o zem svojí holí a úder srazil k zemi zneviditelněnou postavu k zemi. Ihned ji zviditelnil, další úder od mága přišel velmi rychle, jednalo se o sérii jiskření.

Spatřil jsi blonďatou dívku (graf. vzhled – zde) v černých šatech, vypadala vystrašeně z útoku Císařského mága, který na ní přísně hleděl s rozzářeným hrotem magické hole. Nezaměstnaní legionáři ji ihned obestoupili, zbraně měli ihned vytasené. Belius odstrčil legionáře, který mu stál v cestě a vyrazil k dívce. Žena ho chtěla následovat, ale legionář jí v tom zabránil.
„Zbláznil ses ty idiote?!“ křikl Belius na Císařského mága, který namířil svoji hůl výhružně na dívku. Krvácela, z nosu jí tekla krev. Mezi legionáři se ihned začalo šuškat, že se jedná o upírku. „Zadržte zbraně!“ pokračoval Belius.
„Dej mi jediný důvod proč bych ji neměl zabít.“ pronesl chladně Císařský mág, „Plíží se nocí v černém oděvu, zneviditelněná a ještě ke všemu porušuje zákon. Mohla kohokoliv z nás zabít.“ zdůraznil mág a nepřerušoval záři svého hrotu, „Rozkaz zněl jasně. Zabíjet každého kdo se pokusí proniknout skrze bránu.“
„Kdo takovej idiotskej rozkaz vydal?“ zvolal Belius a přitom hleděl na Císařského mága.
„Vrchní generál.“ odvětil mu pohotově mág. Belius jen protočil oči. „Nepřekážej mi v cestě nebo tě zabiji taky. Porušuješ zákon.“
„Uklidni se, jo?! Jediný, kdo se tu chová jako idiot, co porušuje zákone seš ty.“ pohrozil gestem Belius, „To děvče přišlo žádat Univerzitu o azyl. Má na to právo.“ pokračoval, a přitom se pootočil na zraněnou dívku, která byla sotva schopná nějakého slova. „Pusťte ji! Pusť ji!“ křikl rázně na legionáře, když svůj zrak přesunul na doprovod. Legionář poslechl rozkaz a ženu pustil. Ta si porovnala šaty a následovala Belia. Na jeho pokyn vyrazila zkontrolovat dívku, legionáři se ani nepohnuli.
„Legionáři moc dobře ví, že jsem Kvestorem Osmé legie a jsem tím pádem jejich nadřízeným. Nepomůžou ti.“ pohrozil Belius Císařskému mágovi, který měl stále připravené kouzlo ke svému úderu. Nepočkal na jeho odpověď, otočil se znovu k dívce, ale odpovědi hledal u Ženy. „Jak je na tom Světlano?“ zeptal se.
„Dobře. Trošku otřesená, lehce poraněná, ale bude v pořádku…“ promlouvala k Beliovi žena zatím co se skláněla k dívce.

„Máš štěstí.“ pronesl Belius k mlčícímu, ale stále hrozícímu Císařskému mágovi. „Julie… Přece nebudeš přihlížet tomu jak tenhle magor chce zabít nevinnou dívku.“ pokračoval směrem k veliteli hlídky legionářů, který se po celou dobu nijak neprojevoval.
„Já… Popravdě…“ odkašlal si a podrbal se na nose, „Nevzpomínám si, že by rozkaz zněl zabíjet každého kdo se pokusí projít bez lejstra.“ dodal a podíval se na Císařského mága, „Ani jsem nevěděl, že by někdo z Císařských mágů měl podpořit naši hlídku.“ podotkl následně. Belius se podíval na Světlanu, která pomáhala otřesené dívce zpět na nohy.

Během celého incidentu zůstala brána otevřená. Legionáři se přesunuli k zraněné dívce a jediný kdo hlídá bránu jsou legionáři na cimbuří, ale ty během večerních hodin ztrácejí dohled.


BadWolf
Prošel jsi tržiště a všímal si přitom jednotlivých stánků. Sestavené stánky už nabízely zboží, převládalo jídlo, jablko, zelenina, ale také pečivo. Ceny se na tvůj vkus držely velmi vysoko, během svého cestování ses setkal s daleko přívětivějšími cenami. Další stánky nabízely šaty, šperky a celkově vše co se mohlo dobře prodávat, ale u všeho panovaly nemilosrdně vysoké ceny. Dokončil jsi obchůzku tržiště a proklouzl ke hře s kalíšky, Kalíškář zrovna lákal nové hráče, přihlásil jsi se, vsadil deset septimů a sledoval, ale nevyhrál. Uvolnil jsi místo dalším potenciálním zájemcům o hru a vyrazil ke dveřím chrámu.

Vešel jsi dovnitř. Chrám byl prázdný, místy lehce poškozený a některé lavice by také potřebovaly vyměnit nebo předělat. Oltáře a jejich výklenky byly v pořádku, uklizené, jako by jim byla věnována maximální péče. Chyběl akorát oltář Talose, jehož výklenek obsahoval místo typického oltáře pouze písemnost, ve které byl vysvětlen důvod, proč se zde oltář nenachází. Z katakomb během tvého potulování po chrámu vyšla dvojice mnichů. Obě byli zakulení a nebylo jim vidět do tváře, kolem krku měly zavěšený amulet boha Arkaye.


Sarako
„Nechám to na tobě… Jen mi přijde, že máme spoustu nepřátel a velmi málo spojenců. Čím déle tu budeme pobývat tím víc těžší pak bude náš útěk… Pokud si nedokáži poradit s tím co Hraběte trápí.“ odpověděla ti Thera a nabrala si něco málo z tácu, všiml sis, že dává přednost masu před zeleninou a pečivem.


Tondulín
„Ne… nevyšlo.“ zakroutila hlavou Belwen, „Jestli jim chceme opravdu pomoci musíme mít pořádný plán. Na vymýšlení pořádných plánů tu byla vždycky Carwen… Takže to bude chvilku trvat.“ dodala a zamyslela se.

„Mohl by jsi mě tam odvést jako zajatkyni. Oni mě poznají… Budou vědět, že jsem členkou odboje a nejspíš to strhne velkou pozornost. Při té příležitosti bys jim mohl říct, že v nějakém zadním domě jsi objevil zbraně odboje… Prostě bys to nějak přikrášlil. Pouta bys mi nechal na volno a já bych ve správný moment napadla velícího důstojníka.“ odmlčela se, „To by dodalo místním odvahu a válečníky by to přimělo k nečinnosti, protože jen málokterý důstojník je postradatelný.“ podívala se na tebe, „Nebo mě vezmou jako zajatkyni, zabalí to a vypadnou z vesnice. Ty bys jel jako jejich doprovod a ve vhodnou chvíli bychom se o ně postarali. Co na to říkáš?“ hleděla na tebe očekávajíc nějakou námitku nebo zlepšení jejího plánu.


SuperHunter
Během prohledávání mrtvol jsi sebral následující předměty: Taelořin prsten (není nasazen), Gwendisinu dýku i s pouzdrem (není nasazena) a dopis.

Rozbalil jsi dopis a začetl se do úhledně napsaných řádků: