---

→ Tah 318


Scorpioncz
Altmerka stihla společenskou místnost opustit ještě dřív, než jsi Flaviovi věnoval jedno proplesknutí. Vyšla schodiště a zmizela v patře. Flavius byl zpočátku zmaten, když jsi ho propleskl, vypadal jako by ti ránu nejraději vrátil, ale když si uvědomil, o koho jde zastavil se.
„Zbláznil ses?!“ řekl podrážděně a promnul si tvář, „Zatraceně…“ uvědomil si po chvilce rozhlížení, „Já… Já jsem asi usnul.“ konstatoval zmateně a vyslechl tvá slova. Bez jakýchkoliv dotazů tě poslechl, zvedl se a následoval tě.

„Zatraceně… Omlouvám se Škorpiasi.“ začal se omlouvat, když za sebou zabouchl dveře, „To ta hudba… Příšerně mě uspávala. Začala mi v hlavě hrát hned jak jsem usedl na to křeslo. “ vysvětloval.

Netrvalo dlouho a dorazili jsi až k vile rodu Vici. Už během příchodu k brance sis všiml dvojice legionářů zbarvených do barev Vysokoskalí. Přísně hleděli na každého, kdo se mihnul kolem sídla, ale na vás nijak slovně nereagovali.
„Ehm… Škorpiasi.“ zarazil tě před brankou Flavius, „Ještě jednu věc jsem ti zapomněl říct. Laurana chtěla uspořádat menší oslavu tvého návratu. Mělo to být překvapení… Já jen, abys tam nevtrhl a hnedka nevypadl.“ dodal, „Nevím co se v tom domu odehrálo.“ ukázal za sebe, „Ale měl bys trošku přibrzdit a ještě jedna věc… Jestli tam bude Klargus tak se předním o návštěvě Císařského mága nezmiňuj.“


Adrian_S
Tarn ani Valerius při tvém zmizení nic nenamítli. Opatrně jsi vylezl oknem a pokračoval po stěně domu dolů, následně prokličkoval mezi hlídkujícími legionáři, jejichž počet během tvé návštěvy vzrostl. Jakmile jsi překonal branku, stáhl jsi se stranou a vykročil k okraji čtvrtě. Jen jsi došel na okraj čtvrti tvé kouzlo pominulo.

Počet hlídkujících legionářů vstoupl i v ulicích Imperial City. Podle jejich zbarvení se, ale nejedná pouze o příslušníky Osmé legie, ale také o legionáře ze Čtvrté legie. Bdících naopak v ulicích ubylo, zatím jsi nepotkal ani jednu jejich hlídku, stejně tak náhodných kolemjdoucích bylo o poznání méně. Všichni buď mizeli do svých domovů nebo směřovali k hostinci.


BadWolf
Přikývl jsi, sebral své věci a opustil hostinec. Dunmerka ti při odchodu věnovala pozdrav na rozloučenou a pokračovala v roztáčení dalších piv. Ihned ses vydal podle popisu cesty k domu Ma’Riara. Cestou jsi minul trojici dětí hrajících si u studny, jeden ze stráží je okřikl, aby byly opatrnější, ale děti ho ignorovaly a zvesela si hrály dál. Teprve až zásah jedné z maminek je rozehnal pryč, zbylá dvojice žen se jen uculovala a když se k nim připojila i třetí zvesela pokračovaly v drbání.

Směřoval jsi ulicí dál, pomalu se blížil k domu Ma’Riara, který se nacházel mezi o trošku lepšími kamennými domy, na první pohled vypadaly kvalitně a budily pocit bezpečí, na rozdíl od domů, které jsi spatřil během svého příjezdu. Dveře do khajiitova domu byly zrovna otevřené, vyběhla z nich dvojice děvčátek, které se bez jakéhokoliv rozhlížení vydala k tržnici, aniž by za sebou zavřela dveře.
„Do oběda ať jste doma!“ křikla na ně mladší blondýnka (graf. vzhled - zde) v obyčejných městských šatech, popadla koště a začala zametat před domem, když jsi procházel kolem kývnutím hlavy tě pozdravila a opět se věnovala zametání.

Tvé další kroky směřovali k náměstí, zabočil jsi, prošel ulicí a směřoval dále. Míjel větší kamenný dům, u něhož vlála vlajka Thalmoru. Podobně jako u Ma’Riarova domu i zde se zrovna otevřely dveře, vyšla trojice postav. Dvojice dospělých altmerů, muž a žena, které doprodávala menší dívenka, odhaduješ jí sotva pět let.
„Vrátíš se dneska brzo, tatínku?“ vyptávala se dívka svého otce v uniformě Thalmoru.
„Pokusím se.“ usmál se Altmer (graf. vzhled - zde), dřepl si a pohladil dívku po hlavě, následně věnoval polibek své ženě a malému dítěti, které držela v náruči. S povzdechem se napřímil a vyrazil vstříc ulicím městem. Žena pobídla dívku, aby ji následovala zpět do domu. Altmer směřoval jiným směrem nežli ty, ale přesto tě pozdravil, když jste se míjeli.

Pokračoval jsi ulicí dál, stráží bylo v této části města pomálu. Obzvláště kolem sídla Thalmoru se žádná městská stráž nenacházela. Vyšel jsi ulicí až na náměstí. Zrovna vrcholily přípravy stánků, trhovci se začínali dohadovat o místa a několik místních se shromáždilo o muže, který předváděl jakási kouzla s kalíšky. Místní měli hádat, který z kalíšků skrývá kamínek, ale nikomu se nedařilo uhádnout. Dveře do chrámu byly otevřené, aby každý poutník hledající odpuštění u bohů nebo jejich přízeň mohl vstoupit dovnitř. Všiml sis čtveřice stráží, každý z nich postával v jiném rohu, aby měli dokonalí přehled o situaci na náměstí.


Sarako
Zaklepal jsi na dveře, Thera odemkla a pokynula Služebné, aby jí tác s jídlem položila na stůl. Bez jakéhokoliv rozhlížení tak učinila a potom za sebou při odchodu zavřela dveře, ještě předtím ale stihla popřát dobrou chuť.

Thera si vyslechla tvá slova a zamyšleně se posadila na židli, „Snad nám ta Mirabelle nebude dělat problémy…“ povzdechla si, „Jestli se vyzná v magii Obnovy určitě pozná, že jsem upírka… Zjistí, že nejsem schopná sesílat léčivá kouzla a pěkně nám zavaří.“


Tondulín
„Ne… nevyšlo.“ zakroutila hlavou Belwen, „Jestli jim chceme opravdu pomoci musíme mít pořádný plán. Na vymýšlení pořádných plánů tu byla vždycky Carwen… Takže to bude chvilku trvat.“ dodala a zamyslela se.

„Mohl by jsi mě tam odvést jako zajatkyni. Oni mě poznají… Budou vědět, že jsem členkou odboje a nejspíš to strhne velkou pozornost. Při té příležitosti bys jim mohl říct, že v nějakém zadním domě jsi objevil zbraně odboje… Prostě bys to nějak přikrášlil. Pouta bys mi nechal na volno a já bych ve správný moment napadla velícího důstojníka.“ odmlčela se, „To by dodalo místním odvahu a válečníky by to přimělo k nečinnosti, protože jen málokterý důstojník je postradatelný.“ podívala se na tebe, „Nebo mě vezmou jako zajatkyni, zabalí to a vypadnou z vesnice. Ty bys jel jako jejich doprovod a ve vhodnou chvíli bychom se o ně postarali. Co na to říkáš?“ hleděla na tebe očekávajíc nějakou námitku nebo zlepšení jejího plánu.


SuperHunter
Postavila jsi se na nohy, sebrala svitek předků z mrtvého těla, přehodila jej přes rameno a začala ohledávat Taelořiny ostatky. Oděv a jakákoliv jiná část těla byla vlivem tvého jiskření zničena, použitelná byla akorát zbraň a prsten, který měla na pravé ruce. Na první pohled vypadal jako obyčejný stříbrný prsten, ale při bližším ohledáním sis všiml vyraženého symbolu ve tvaru kříže. Zvedla jsi se a přesunula k dalšímu tělu, patřilo Gwendis. Její zbroj byla na hrudi porušená od bodného zranění, pokračovala jsi v ohledávání, našla jsi toulec se čtyřmi šípů, zdobenou zlatavou dýku uschovanou ve vysoké botě, měšec u sebe neměla stejně tak postrádala jakýkoliv šperk. V jedné z brašniček jsi našla pečlivě složený dopis. Znovu jsi se zvedla a vyrazila k mrtvému tělu Kněžky, dřepla si k ní a začala prohledávat její tělo. Stejně jako Gwendis u sebe neměla žádný měšec, místo toho u sebe měla svoji magickou hůl a zdobený amulet zasvěcený nějakému prastarému bohu nebo kultu. (pokud chceš prsten nebo jakýkoliv jiný vyjmenovaný předmět sebrat, napiš to do tahu, vybavení sebranými předměty můžeš provést, ale až v dalším tahu)