---

Kapitola 4- Úkol

„Vy tři noví budete v bílém družstvu, tam je takových sráčů jako vy plno.“ Zavelel Corby. Peter si své družstvo prohlédl a usmál se. „Aspoň zapadnu.“
„Kéž by tu byl Soki, ten by všem ukázal.“ Posteskl si Kivi. Souboj začal, hrálo se na body, pokud někdo trefí střed automaticky vítězí. Červený tým hned napoprvé trefil černý střed a vyřadil zelené. Bílý tým měl v prvním kole proti sobě modré družstvo, první čtyři pokusy bílý tým nenahrál ani jeden bod, hlavně Anti byl dost zklamaný, když jeho šíp jen těsně netrefil okraj terče. Naopak modří nahráli bodů padesát ,ale naštěstí střed netrefili. Peter byl tak rozrušený, že mu nešel šíp ani nasadit a když vystřelil šíp k terči nedoletěl. Modrá o centimetr netrefila střed, na poslední ránu šel Kivi. Odplivl si, natáhl šíp a s naprostým klidem trefil prostředek terče.Peter a Anti se s jásotem ke Kivimu rozběhli, objali se a se zpěvem kdo neskáče není Nord zjistili, že se na ně všichni divně koukají. Kapitán červených Robin Shoot se ušklíbl a nahlas řekl „To jsou ale děti.“

„Anti se klasicky rozzuřil a rozběhl se na posměváčka, zkoušel se s ním prát, ale ten jen se smíchem uskakoval a když mu z toho tlemení došel dech natáhl Antimu takovou facku až se Anti málem rozbrečel. „Co se tu děje,“ ozval se mohutný hlas.
„Generále, jaká čest.“ Poklekl Corby
„Na pochlebování nemám čas Corby, potřebuji tři dobrovolníky na jednu akci a vy se mi tu akorát perete!“
„My pane, my se hlásíme,“ zvolal Peter.
„A kdo jsi legionáři?“
„Jsem legionář Peter a tohle jsou mí dva přátelé Kivi a Anti.“
„Je to banda flákačů pane, všemu se akorát blbě tlemí a dělají jen problémy.“
„Výborně přesně tohle potřebuji!“ Usmál se Spartak.
„Sbalte si věci pánové, za hodinu vyrážíme.“

Peter nevěděl, co si má všechno vzít, hrozně se mu líbilo roucho světlemodré barvy. Spartak ho ale zklamal a nákázal jim, aby si na sebe vzaly oblečení pokryté hlínou a listím. Byl příjemný večer, lehký vánek pěkně chladil, vojáci v táboře buď hráli šachy nebo si četli. Naši tři dobrodruhové však vyráží na dlouhou cestu.

„Tak pánové, přišel čas vysvětlit vám a co vlastně jde, les ve kterém se nacházíme, nese název Young forest .Dostali jste anonymní zprávu, že se zde nachází tlupa Blightových vojáků. Vouqir The Blight je vůdce nekromancerů, váš úkol je jednoduchý, najít je a zneškodnit.“
„Je v tom háček?“ Podezíravě se zeptal Anti.
„Bohužel ano ta zpráva byla anonymní takže je to buď past nebo jistá smrt.
„Nebo?“
„Jaké je ještě synonymum k jisté smrti?“ Zamyslel se Spartak.
„Berte to jako trest.“ Spartak nasedl na koně usmál se a zmizel mezi stromy.

„To jsme teda v pěkný rejži, co když je nenajdeme, umřeme hlady.“ Začal naříkat Peter.
„Ty aby si chvíli nemyslel na jídlo, Kivi kam to jdeš?“
„Jen jsem ucítil kouř, jde z támhle té strany.“
„Tak na co čekáme vzhůru na... na... negromancery!“
„Nekromancery,“ opravil Peter Antiho.“ Dobrodruzi museli stoupat do vysokého kopce.
„Támhle jsou!“ Zašeptal Anti ,když vylezl na kopec.
„Skvělé!“ Odpověděl Kivi, který se na kopec ještě drápal. Všichni byli opravdu nadšení, neuběhla ani hodina a už zvládli první část úkolu nalézt tlupu vetřelců. Posadili se na kraj strmého kopce, byla to výborná pozice, nemohli být přes keře a stromy viděni. Chvíli se radili co dál. Peter navrhoval obklíčit je, jeho návrh byl ale smeten ze stolu, protože nebylo jak.

„Kluci mě se zdá, že pode mnou ujíždí to mokré javorové listí.“ Jen co to Kivi dořekl podklouzl a řítil se z kopce dolů, Peter se hloupě rozběhl za ním, ale podjela mu noha a už jel taky, Anti se chvilku strnule díval ,dokud pod ním listí nepodjelo také.

Kivi věděl, že je zle otočil se za sebe zda neuvidí své kamarády. Ale narazil do pařezu, přes který udělal špičkové salto a dopadl přímo do táborového ohně Nekromantů. Zapištěl a začal mezi nimi pobíhat ze zapálenými hýžděmi, byla to příšerná bolest. Co nejrychleji skočil do říčky, ale nepředpokládal, že bude tak mělká a udělal si něco s kostrčí. Nekromantové se ale už vzpamatovali a na nebohého Kiviho se rozběhli.Neváhal ani minutu, v bolestech ze dna říčky vytahoval kameny a vší silou je po útočnících házel.

Peter mezitím hlavou napřed narazil do stromů, který ho omráčil.

Anti se pomocí své malé výšky všemu vyhýbal, když dojel až dolů uviděl Kiviho v nesnázích, určitě mu chtěl pomoci ale asi 20 zeleně svítících oblud se mu v tom snažilo zabránit. Anti se svou dýkou bojoval . Jedna příšera mu ale cosi plivla do očí a Anti nic neviděl, neměl už šanci. Chabě máchal dýkou kolem sebe, ale už cítil jako je svazován a někam vlečen. Kivi už také dobojoval přesile Nekromantů neměl šanci vzdorovat. „To je náš konec!“ zašeptal Kivi, když je společně s Antim přivázaly k tlustému dubu.

Peter se probudil zkoušel vstát, ale hlava mu třeštila jako kdyby narazil do stromu. Chvíli vzpomínal co se vlastně stalo, vzpomněl si jen na úkol zadaný generálem. Zmateně začal hledat své kamarády, „Kivi! Anti!.“ Usoudil, že není moc moudré křičet, když okolo můžou být nepřátelé, zapomněl ,že se pod ním nachází celý tábor.

Peterovi to vůbec nemyslelo. Z marného vzpomínání ho probral zvuk křupnu té větvičky, rychle se schoval za keř a vyčkával. Byli to dva Nekromanti, zřejmě hlídka, jeden byl vyzbrojen lukem a druhý po zemi táhl těžký kyj. Peter si je pořádně prohlížel, nikdy v životě nekromanta neviděl. Měl fialový obličej, bílý plnovous a jako helmu lebku jelena, jako oblečení mu stačila kožešina ze zvířete, které Peter neznal. Oba se posadili a pustili se do modrého sýra, jeden z nich promluvil:

„Thurlocku ty si o 100 let starší než já, pověz mi proč je ta válka s Polisem.“
„Vagimíre přesně proto jsem s tebou nechtěl jít, pořád moc mluvíš to není pro nekromancery dobré!“
„Prosím, prosím“
„Ách, ale pak už budeš mlčet.“ Vagimír přikývl.
„Začalo to přesně v den mého narození, na trůn nastoupil mladý nekromancer Vouqir The Blight kéž živ navždy, nikdy nechtěl válku, ale ten zpropadený Abrepius mu ukradl syna. To Vouqir The Blighta kéž živ na vždy rozlítilo a vyhlásil Polisu válku. Říká se, že ukradený syn stále žije, ale to jsou jen povídačky.“
„A ty tomu věříš?“
„Do mého urozeného plnovousu slíbil si, že budeš mlčet Vagimíre.“
„Já tomu věřím“
„Ach s tebou je to marné, teď už pojď, musíme vyslechnout ty zajatce.“ Thurlock i Vagimír pod sebou vykouzlili zelený mrak, který je bezpečně snesl dolů.

Peter na nic nečekal, sice mu to po té ráně moc nepálilo, ale došlo mu, že zmiňovaní zajatci budou Kivi a Anti. Potichu se za dvěma nekromancery vydal. Cesta byla opravdu strmá naštěstí krátká. Kousek od tábora vedly dvě cesty, ta rovně zřejmě přímo do tábora a ta vpravo na menší skalku. Bylo to skvělé rozhodnutí jít doprava, bylo vidět na celý tábor. Peter ale nemohl rozpoznat co je zbrojírna a co kuchyň,všechny postavené budovy vypadali stejně, své dva kamarády ale zahlédl.

„Hej pšt, Kivi.“ Zašeptal Anti.
„No?“
„Taky ti zavázali oči?“
„Ne, ani tobě je nezavázali.“
„To né oslepl jsem.“ Teď už zvýšeným hlasem řekl Anti.
„Jen klid to přejde, doufám.“ To doufám si řekl spíše sám pro sebe. K zajatcům přišli oba strážní Thurlock i Vagimír. „Omlouvám se za trochu horší přivítání, ale nečekali jsme vaši návštěvu.“ Začal výslech Thurlock.
„To teda ne, vždyť jsem slepý!“
„Promiň, potřeboval jsem tě uklidnit a žabí sliz tomu opravdu pomohl.“ Odpověděl povzbudivě Vagimír.“
„To teď budu navždy slepý?„
„Ne stačí to jen po...“
„Co? Co to stačí?? Neumím negromancersky!“ Zuřil Anti.
„Klid přátelé tohle je výslech ,tady Vagamír chtěl říci pomočit a teď dost rozhovorů mi se vás budeme ptát, vy budete odpovídat, když to půjde hladce pustíme vás, když ne zabijeme vás.“
„To je jako z té knihy Prokletí Deader!“ To se do rozhovoru zapojil i Kivi.
„Takže jednoduchá otázka kde máte tábor?“
„V Polisu.“
„Kde je Polis?“
„Nevíme.“
„Já to vím“ řekl nadšeně Vagimír.
„Výborně konec výslechu zítra je zabijeme.“
„To naštve zachechtal se Anti.“
„Zabijou nás ty pitomče!“
„To naštve,“ řekl právě kolem procházející strážný.

Peter využil čas a rozhodl se, že své přátelé osvobodí v noci. Po hodině se začal nudit a rozhodl se, že to zkusí hned. Dopadlo to špatně a to když sešel dolů, ze křoví vyběhl králík a on z toho dostal málem infarkt. Po hodině nudy usnul.

Probudil se ve 2 ráno, ideální čas na záchranu. Tentokrát žádný králík ze křoví nevyběhl.
„Začíná to dobře,“ další překážkou byl spící strážný. „Čekal jsem, že to bude těžší říká si pro sebe Peter v nekromancerské výzbroji. Mrtvolu strážného bylo těžké ukrýt. „Jak jsem měl vědět, že nekromanceré po smrti svítí.“ nezbývalo než ho dotáhnout na svah a schovat za strom. Cesta k dobrodruhům byla už velmi snadná, nikdo si Petera nevšímal. Všichni si jen šeptali „No jo to je celý Krool, zase prohrál sázku a musel si oholit plnovous.“

Peter byl šťastný,všechno tak skvěle vycházelo, Kiviho a Antiho nikdo nehlídal. Kivi Petera poznal, nic ale neřekl a Antimu raději nic nepověděli. Šli kolem palisád tábora, aby co nejdříve došli k východu. „Proboha strážní.“ Zděšeně zašeptal Kivi.
„Kivi tobě snad hráblo, celou dobu nás mají strážní.“ Nebyl čas to Antimu vysvětlovat. Peter vyrazil dveře od jedné z budov, rychle vešel a stejně rychle dveře zavřel.

Všem spadl obrovský kámen ze srdce, když hovor procházejících strážných utichl. Peter se rozhlídl po místnosti, vlastně v ní byl jen obrovský stůl a na něm spousta papírů. Najednou to v něm hrklo „No jistě dokumenty! To je skvělé!“
„Dělej počurej mi to!“ Začal prosit Anti Kiviho.
„Ne!“
„Prosím!“
„Nebudu ti čurat na ksicht.“
„Já už chci vidět.“
„Lidi seberte co nejvíce papírů a pádem odsuď.“ Vložil se do rozhovoru Peter.“
„Na co nám budou?“
„Myslím si, že to jsou plány k útoku, prostě se určitě budou hodit, tak honem!“ Papírů bylo opravdu mnoho a dobrodruzi jich nemohli vzít kvůli zátěži a hlavně kvůli Antimu, který byl stále slepý.

Dostat se pryč z tábora nebyl problém, těžší bylo zdolat svah ale i tuto překážku překonali bez větších problémů, když Kiviho napadlo vést Antiho na provázku. „A teď tradá do Polisu!“ Zavelel šťastně Peter.

Pokračování příště :)