---

→ Tah 309


Scorpioncz
„Nevidím jediný důvod proč bych měla někomu vyzrazovat polohu zabaveného meče.“ odpověděla ti bez sebemenšího zaváhání „Obzvláště někomu, koho jsem potkala poprvé v životě.“ dodala a s trochou přísnosti ve tváři se na tebe podívala. Flavius sebou cukl, ale neprobudil se.


Adrian_S
Vyvolal si první kouzlo, pečlivě si prohlédl, kde se jaká postava nachází a následně se dalším kouzlem zahalil do neviditelnosti. Potichu jsi překonal zídku a pronikl tak na zahradu vily. Legionář obcházející vilu pravidelně kolem dokola byl ještě stále daleko od branky. Legionáři u dveří se nehnuli z místa, a tak jsi potichu pokračoval dál. Všiml sis balkónu, na kterém postával legionář ozbrojený lukem, opíral se zády o zábradlí a dojídal jablko. Ohryzek zahodil za sebe a otočil se, aby měl opět přehled o dění na zahradě.

Všiml sis otevřených dveří do vily. Než jsi se k nim, ale stihl přesunout spatřil jsi dvojici legionářů, které jsi předtím viděl střežit vnitřek domu. Jeden nesl nějakou bednu a druhý za ním zavřel dveře a zůstal stát před nimi.
„Někde to vykopl a vrať se. Já tu na tebe počkám…“ zvolal na něj legionář, který zůstal u dveří. Rozhlédl se a následně si vykasal tógu a začal močit do záhonku vedle zavřených dveří. „Blbej Valerius… Kvůli tomuhle jsem do legie nešel.“ postěžoval si tiše.

Pokračoval jsi dál. Obešel jsi dům a opatrně legionáře střežícího rod vily. Nebylo těžké ho překonat, usnul, neboť ho povinnosti natolik znudili, že i spaní ve stoje mu přišlo pohodlné. Teprve v zadní části vily sis všiml slabého místa. Otevřené okno v patře vily. Jediná možnost, jak nahoru vylézt bylo opatrně vyšplhat po stěně domu. Ohlédl jsi se a pustil se do šplhu. Nebyl jsi v této činnosti vůbec zběhlí a tvůj šplh probíhal velmi pomalu a opatrně, ale nakonec se ti přeci jen povedlo vylézt až nahoru a zachytit se u otevřeného okna, opatrně jsi nahlédl dovnitř. Spatřil jsi vybavení ložnice spojené s pracovnou a dvojici osob. Potichu jsi přelezl dovnitř a skryl se za stolkem.

První muž (graf. vzhled – zde) na sobě měl honosné červené roucho Císařských mágů, měl prošedlé vlasy a opíral se o zdobenou magickou hůl. Druhý muž (graf. vzhled – zde)na sobě měl lepší šlechtický oděv, hnědý kabát a bílou košili, ozbrojen byl legionářským mečem s pozlacenou rukojetí. Byl to rovněž starší muž, neušlo ti, že má místo jedné ruky hák, který se velmi leskl.

„Takže jsme domluveni?“ zeptal se Císařský mág, „Nadále budete vyvíjet tlak na Univerzitu, abych měl dostatek času prosadit sesazení Palagána před radou Starších. Já na oplátku budu stát na vaší straně v případě, že se Klargus o něco pokusí.“
„Jsme domluveni Tarne.“ přikývl jednoruký šlechtic, „To vyšetřování dopadlo jak? Zjistili jste něco?“
„Myslíš jestli mohl Arterius a Monetová tu teleportaci přežít?“ zeptal se Tarn a když Lucius přikývl, pokračoval „Studovali jsme nedávné anomálie a anomálie v době teleportace… Jediná magická anomálie, která by byla dostatečně silná aby vznikla po komplikované teleportaci -“
„Zkrať to Tarne. Žvásty o magii mě nezajímají. Zjistil jsi něco?!“ zarazil ho Lucius.
„Ano. Elanye se za tou anomálií vydala a nalezla dvě mrtvá těla. Sice… Nebyly ve stavu, ve kterém by se dalo stoprocentně říci, že se jedná o Arteria a Monetovou, ale vše údajně odpovídalo následkům, které by vnikly u komplikace při teleportaci.“
„Takže?“
„Považoval bych je za mrtvé.“ zakončil Tarn neboť bylo vidět, že Lucius už netrpělivě čeká až něco takového uslyší. „Elanye je důvěryhodná, je to dcera Corrientise. Nemá jediný důvod lhát. To jste chtěl slyšet?“
„ANO.“ řekl rázně Lucius a v jeho tváři byla vidět spokojenost, „Potěch letech jsem konečně pomstil své syny… Konečně vím, že byli pomstěni a ta svině trpěla.“ dodal následně a potřásl si rukou s Císařským mágem, navzájem si popřáli a Tarn s otočením zamířil ke dveřím. Lucius pozvolna zamířil k nočnímu stolku, vytáhl láhev a než se stihl Tarn zastavit těsně před dveřmi otevřel ji.

Všiml sis, že Tarn se zastavil u dveří. Jeho tvář již nepůsobila tak bezstarostně. Zatvářil se jako by měl z čehosi divný pocit a pevněji sevřel svoji magickou hůl.


BadWolf
Dunmerka přikývla, Ma’Riar nic nenamítl. Horatia opustila jeho mlčenlivost, sundal si brýle, otřel čelo a pokynul Khajiitovi, aby se posadil. Ma’Riar tak bez jakéhokoliv váhání učinil.
„Ma’Riar si myslí, že není moudré provokovat zdejšího velitele.“ promluvil k tobě následně, když usedl za stůl. „Ma’Riar ví, že zdejší velitel je idiot, ale přesto si nemyslí, že je dobrý nápad vyvolávat s ním rozbroje.“
„Idiot je slabé slovo.“ uchechtl se Horatio.
„Ma’Riar nechtěl být před slečnou sprostý.“ odůvodnil svůj mírný slovník Khajiit, když vám přinesla Dunmerka plné korbely s pivem.
„Jsou na účet podniku… Je to levnější než placení opravy nábytku. Teda myslím.“ pousmála se dívka, „Budete si přát ještě něco?“ zeptala se.


Sarako
„Nejsem dobrý válečník…“ přiznal Ley, „Možná je to silný argument k jeho zabavení, ale uvědomte si, že město prosperuje díky jeho obchodu a chytrosti. Císařství by možná Caesara odstranilo nebo nemělo s tím sebemenší problém, ale tratilo by na tom a toho si je většina obchodníků vědoma.“ vysvětloval cestou do společenské místnosti. Společenská místnost byla poloprázdná, snídaně byla již připravená na stole a každý z pozvaných účastníků si mohl nabrat čehokoliv tolik kolik chtěl a dokázal sníst. Krom Sylvestra, profesorky z Imperial City, která zjevně také dostala pozvání k účasti. Kvestorku Pelenu jsi spatřil postávat stranou od stolu a veškerého jídla.

„Uvidím co zmůžu s hraběnkou. Zkusím ji přesvědčit, ale nezaručuji úspěch… Caesarův plán by se mohl docela urychlit, pokud zjistí, že něco chystáme.“ pokračoval ještě Ley, „Ještě bych vám měl představit naší dvorní mágyni… Myslel jsem, že se bude snídaně účastnit, ale nikdy jí tu nevidím.“ pokrčil rameny.


Tondulín
„Obvykle by to problém nebyl… Ale dneska ano. V těchto hadrech obzvlášť.“ poukázala na svůj oděv, „Mám jiný nápad.“ ušklíbla se, rozhlédla a následně tě dlaněmi slabě přimáčkla k stěně domu, „Působ věrohodně…“ pokračovala tiše a rukou si ještě více rozcuchala dlouhé vlasy, trhnutím zvětšila výstřih u své košile a následně „Nebo se o to alespoň snaž…“ dodala následně s šibalským úsměvem a bez sebemenšího zaváhání tě začala líbat. Chvilku předtím, než Válečník projel kolem study a zpozoroval vás. Seskočil z koně a rychlou chůzí mířil k vám.

„Vzdejte se! A odstupte od sebe!“ zvolal, jakmile byl od vás necelé tři metry. Neměl vytasenou zbraň a v jeho hlase byla znát náznak překvapení ze situace do které se dostal. Zpomalil a kráčel blíže. „Odstupte od sebe. Je to rozkaz Aldmerského spolku.“


SuperHunter
Urychleně jsi se přesunula stranou a seslala před sebe bleskovou stěnu, která se mezi vámi vztyčila. Gwendis vběhla do síně ozbrojená svým lukem, Taelora se zvedla ze země, oprášila se a hlasitě oddechovala. Válečník rozčileně udeřil oštěpem o štít. Chtěl provést další útok, ale Gwendis ho zasáhla šípem ze strany, kterou neměl krytou silnou zbrojí ani štítem. Válečník zaskučel, ale potlačil bolest a směřoval k tobě ve snaze obejít bleskovou stěnu. Taelora válečníkovi pozornost nevěnovala, přesunula se k oltáři.