---

Bathmar se krčil společně s ostatními zbylými strážci Whiterunu za mohutnou kamennou zdí. Ze všech jeho druhů cítil strach. Ze spodní části města ve spěchu ustoupili a nyní mohli jen smutně sledovat plápolající střechu jejich hlavní strážnice. Několik odvážlivých lukostřelců se ještě zdržovalo na tržišti a naslepo ostřelovalo pozice Hromových plášťů u brány. Bathmarovi byla jasná marnost jejich počínání. Tušil rovněž, že se proti nim brzy vrhne velmi silná přesila. Jejich jedinou šancí mohla být výhoda dobrého postavení, které mohli udržet na schodišti oddělujícím tržiště o vrchní části města. Velitel Caius vydal v tomto ohledu jasné rozkazy než zmizel do pevnosti. Bathmar si při té vzpomínce opovrživě odfrkl. Nikdy toho starého imperiálního psa neměl příliš v lásce.

"Připravte se! Zvedněte štíty! Semkněte se! Nepustíme je dál. Tady se jejich útok rozbije o naše štíty, jak příbojová vlna o kamenné pobřeží!" halekal jeden ze strážců s očividným nadšením a mával mečem nad hlavou.

Bathmar zavrtěl hlavou a zamračil se. Dalším nepochopitelným krokem, kterým Caius situaci ještě zhoršil, bylo jmenování mladého Korsta jeho zástupcem pro tento úsek hradeb. Nic není horší, než horlivý pacholek, kterému teče ještě mlíko po bradě. Pomyslel si Bathmar, ale držel jazyk za zuby. Nemělo cenu vše ještě zhoršovat.

Po dláždění zaduněly dopady několika párů pevných bot. Bathmar se otočil za zvukem přicházejícím ze severní části města od posvátného stromu. K obráncům se hnala skupina válečníků. Mezi přibíhajícími Bathmar rozeznal obrovitého Sinmira s působivou dvoubřitou sekerou, pak také Uthgerd v ocelové zbroji a několik lehce ozbrojených obyvatel Whiterunu. Blonďatý Nordský válečník Sinmir se hnal k obráncům s velmi sveřepým výrazem. Několik obránců uvítalo přibíhající bojovníky radostným zvoláním, Bathmara ovládlo nepříjemné tušen.

"Vítejte, válečníci!" zvolal přibíhajícím v ústrety Korst. "Jsem Korst, velitel mi svěřil velení nad touto částí hradeb. Přibíháte právě v čas. Pojďte, musíme je tady udržet ..." nadšení z hlasu mizelo velmi rychle, když mladý strážný zpozoroval, s jakými výrazy si jej přibíhající bojovníci prohlížejí.

Sinmir se postavil před drobnějšího strážce Whiterunu a pokýval pomalu hlavou. "Špatně, mladíku. Musíte ustoupit."

Korst nevěřícně zakroutil hlavou. "Ale ... Ale to... To nemůžeme. Oni se blíží..."

"Správně. Blíží se a vy tady přece nechcete umírat, že ne?" učinil Sinmir krok k Korstovi, který začal klopýtavě ustupovat.

"Ale... Ale..."

"Žádná ale. Složte zbraně a budete vzati na milost. To ti můžu slíbit." pokračoval v pozvolném pohybu Sinmir.

Bathmar ostražitě sledoval probíhající rozhovor a pozoroval rovněž ostatní z Sinmirovi družiny, kteří se pomalu rozestavovali do půlkruhu za zády obránců natlačených u kamenného valu.

"Nemůžeme!" vykřikl vyděšeně Korst. "Musíme bránit Whiterun! Jsme jeho jediná naděje!"

Sinmir pomalu zakroutil hlavou. "Zase špatně. Naděje Whiterunu leží v rukou Ulfrika Hromového pláště. On přináší budoucnost pro celý Skyrim. Slož své zbraně a dožiješ se té budoucnosti."

Korst se v panice rozhlédl kolem sebe. Většina jeho mužů těkala pohledy mezi spodní částí města a skupinou válečníků kolem Sinmira. Strážní města Sinmirovi bojovníky v počtech převyšovali skoro dva ku jednomu, i mladému Korstovi však bylo jasné, že výhoda není na jeho straně. "To nemůžeme... My... My musíme bránit... Tohle je ... tohle je zrada!" rozkřičel se vysokým hlasem.

Několik strážných vyrazilo vpřed. Sinmir se rozmáchl pěstí v ocelové rukavici. Úder trefil Korsta ze strany do helmy, mladý strážný se poroučel k zemi. Nejrychlejší z obránců se rozmáchl mečem na neozbrojeného Sinmira. Dopadající meč zkřížila čepel Uthgerdy Nezlomné. Bojovnice odrazila útočníkovu zbraň a vrazila jílec svého obouručního meče strážnému do přilby. Strážný zakolísal a upadl na záda. Sinmir mezitím stihl tasit a společně s válečným pokřikem opsal sekerou před sebou velký oblouk. Pár strážných se srazilo s některými lehce oděnými ozbrojenci. Zapraskala žebra. Vystříkla krev.

"Útočííííí!" rozkřičel se hlas od obranného valu. Bathmar riskoval rychlý pohled do spodní části města. Několik obránců s luky pádilo po schodišti nahoru. Na tržiště právě vbíhaly dvě skupiny válečníků v tmavých pláštích. V čele jedné běžel obrovitý bojovník v rohaté helmě, na hrotu druhé mladá válečnice s blonďatou hřívou. Bathmar ošklivě zaklel a vrátil se pohledem zpátky ke svým bojujícím druhům.

Sinmir společně s Uthgerdou dokázali první vlnu útočníků odrazit. Několik strážných se povalovalo na zemi, většina však jevila známky života. Zbylí strážní si udržovali bezpečný odstup nejisti, jak se zachovat. Blonďatý Nord s dvoubřitou sekerou se ještě vrhl na pomoc jednomu ze svých lehčeji ozbrojených spolubojovníků. Uthgerda si s napřaženým mečem přeměřovala zmatené stráže, ale nechystala se k výpadu.

Hromové pláště mezitím dorazili k patě schodiště. Pár strážných je přivítalo šípy. Mohutný válečník v rohaté helmě byl na schodech první. Zvedl hlavu k zbývajícím obráncům, rozpažil a vykřikl několik hrdelních slabik v prastarém jazyce. Od natažených paží vyšlehla vlna vzduchu, která posrážela na zem většinu strážných na schodišti. Ostatní hromové pláště s rykem vyrazili po schodech nahoru.

Bathmar zaklel ještě jednou a vyrazil vpřed. Krátkou modlitbou poroučel své jméno k bohům a rozkřičel se z plných plic: "Složteee zbraněééé! Zastavtéééé!"

Pár nejbližších strážných se po něm zmateně otočilo. Uthgerda pokývla souhlasně hlavou a lehce sklonila čepel svého meče. První z Hromových plášťů dorazili k sraženým obráncům.

"Vzdáváme se! Vzdáváme!" zvolal hlasitě Bathmar a chvatně mrštil svým mečem a štítem o zem. Strážní kolem Uthgerdy jeho příklad rychle napodobili.

Hromové pláště posráželi k zemi omráčené strážné na schodišti. V čele útočníků stanula blonďatá válečnice. Bathmar zachytil některá její slova.

"Složte zbraně! Zbraně na zem!" volala opakovaně.

Několik posledních strážných odhodlaných k boji se pokusilo vrhnout Hromovým plášťům vstříc. Blonďatá členka útočících oddílů srazila nejbližšího štítem k zemi. Odrazila výpad dalšího a úsporným sekem jej ťala přes paži. Sekeru mířící na její odhalený bok zablokoval jeden z jejích druhů. Jejího majitele udeřil plochou stranou sekery další Hromový plášť.

Kousek opodál vyrazila rychlým výpadem Uthgerda meč z rukou posledního nerozhodného válečníka. Sinmir přirazil hlavicí sekery k zemi dalšího ze strážců, který nesklonil svůj meč dostatečně rychle.

Bathmar zvedl nad hlavu ruce dlaněmi dopředu a rozběhl se k Sinmirovi. "Vzdali jsme se, Sinmire! Očekávám, že dostojíš svému slovu! Zastav to!"

Sinmir si odplivl směrem ke strážnému a zavrtěl hlavu. "Vzdal ses pozdě." Válečník potěžkal svoji sekeru.

Uthgerda svraštila nesouhlasně obočí a otočila se na svého společníka, "Sinmire?"

"Dobrá!" vyštěkl nakvašeně sekerník. "Jak jsem slíbil. Nechte je! Vzdávají se!" vykřikl k Hromovým plášťům.

Bathmar za sebou zaslechl kroky, ale neodvážil se otočit.

"Výborná práce, Sinmire. Uthgerdo. Je mi ctí." předstoupila blonďatá válečnice s lehkou úklonou.

Oba oslovení pozdrav opětovali.

Bathmar si zhluboka oddechl. Kolena se pod ním podlomila, a tak klesl na dláždění.

Kolem zhrouceného strážného prošel majestátným krokem válečník v rohaté helmě. Pod přílbou se mu roztáhla tvář do úsměvu. Sinmir se před přicházejícím lehce uklonil. Uthgerda se potutelně usmála.