---

→ Tah 295


Scorpioncz
Poodešel jsi stranou, ke schodišti do podzemní dílny. Převlékl jsi se a staré oblečení nechal pohozené na pultu, kolem kterého jsi šel při placení. Krejčí se však proti platbě hlasitě ohradil, nesouhlasil s ní.
„Nechte to být! Zachránil jste mi život a zabil to monstrum.“ zvolal zatím co byl ošetřován Dunmerkou, který téměž finišovala a většinu zranění muži zacelila. „Je to na účet podniku. Vážně.“ dodal následně, „Úřady tohle stejně proplatí... Musí, protože se zavázali, že se něco takového stát nemůže.“

Vrátil jsi se k Flaviovi a blonďaté Agentce, kývl na pozdrav, odpověděla stejně. Když jsi promluvil k Flaviovi překvapeně se na něj podívala, ale ten jen usmál, „To je můj švagr.“
„Aha...“ pousmála se blondýnka a podívala se na tebe, „Livie Salviová, agentka Penitus Oculatus.“ představila se následně a natáhla ruku k potřesení, „Máte dík Císařství za vyřešení tohoto problému.“


Adrian_S
„Zkuste našeho kapitána nebo jeho zástupkyni. Ale myslím, že Finn bude jistější volba... Ten s šiframi zkušenosti už má. Ne, že by jste to teď už potřeboval.“ řekl Belius a založil si ruce, když jsi se zmínil o Spellorové zarazil se, jakoby začal přemýšlet nad svými slovy, „Spellorová? Eh...“ podrbal se za uchem, „Neřekl jsem, že vám dala ten deník.“ dodal následně s lehce nejistým tónem, „Krucinál to jsem neměl říkat... To jsem neměl říkat.“ pronesl ihned tiše a zakroutil hlavou, „Dělejte, že jste to neslyšel.“ řekl již nahlas a promnul si čelo.

„Odpověď na tuhle otázku najdete nejspíš uvnitř toho deníku a když ne. Jsou tu jiní, kteří vás nasměřují správnou cestou.“ řekl po krátké pauza, „A nebo to s vámi nadobro skočí.“ dodal s lehkým úsměvem, „Sice je to horší varianta... Trošku.“ přiznal na závěr.

„Nemějte obavy Fallene... Myslím, že Selena je relativně dobrou volbou. Sice je trošku nesouměrná, ale vždycky si můžete zakrýt jedno očko a budete společně tvořit dokonalou souměrnost.“ zamyslel se, „Když chlap mlčí při zmínce o nějaké ženské jsou v tom jedině dvě věci. Buď se mu líbí a nebo je tak trošku jiný... Já se přikláním ve vašem případě k tomu prvnímu a jestli vás trápí věk. Tak nemusí.“ ušklíbl se, „Bosmerky a všeobecně elfky stárnou velmi pomalu a jsou pružné i ve velmi pokročilém věku. Věřte mi.“ šibalsky pozvedl obočí, „Mám osobní zkušenosti a navíc... Stará stodola nejlíp hoří.“


Sarako
„To se nestane... Doufám.“ odmítla Thera přiznat, že by se stala přímou náhradou za Bothiel, „Podívej se čeho byla Bothiel schopná... Byla mocná a já? Já jí nesahám ani po kotníky. Určitě... Určitě ti lhal.“ promlouvala k tobě, „Třeba se nás snaží jen zlomit. Pojď si lehnout... Odpočineš si a zítra se na to budeš třeba dívat z jiného pohledu.“ lehce se pousmála a zadívala se na tebe svýma rudýma očima.


BadWolf
Probudil jsi se, pozvolna ses usadil na okraji postele a rozhlédl se po menším obdélníkovém pokoji, který jsi měl již několikátý den pronajatý uvnitř Cheynhalského hostince, který jako jeden z mála zdejších podniků stále ještě fungoval bez sebemenších problémů.

Válka na Cheydinhalu zanechala svůj hrůzostrašný cejch, mnoho podniků zaniklo kvůli nedostatku zboží a častému rabování karavan. Už při prvním dni své návštěvy ti neušlo, že většinu dodávek smíšeného zboží obstarávají pocestní obchodníci a khajiitské karavany. Původní obyvatelé začali postupně přičítat zbídačený stav města přistěhovalcům, hlavně dunmerům, kteří přišli do Cheydinhalu po výbuchu Rudé hory.

Situaci nevylepšila nedávná výměna hlavy hrabství. Stará Hraběnka zesnula, dožila se však velmi dlouhého a úctyhodného věku a žezlo povinností nad správou hrabství a přilehlého okolí převzala její jediná dcera Arnora Whitestrake. Během tvého příjezdu se zrovna konala 'korunovační ceremonie'.

Promnul sis oči a znovu se rozhlédl po svém pokoji. Pokoj se skládal z jednolůžkové postele, která nebyla vůbec pohodlná. Menší pracovního stolku, který se dal použít nejen k práci a větší šatní skříně. Přítomen byl i tvůj cestovní vak, který byl pohozený před skříní. Zaslechl jsi zaklepání na dveře pokoje.
„Ehm... Nerada vás probouzím, ale budeme podávat snídani... Chcete ji přinést ke dveřím? Nebo budete jíst dole s ostatními?“ zeptal se ženský hlas zpoza dveří. Patřil dceři hostinské, mladé dunmerce, jejíž matce připadl hostinec poté co manžel zahynul ve Velké válce, alespoň jsi to zaslechl při svém příjezdu od jednoho štamgasty, který o tom vedl řeč s nějakým náhodným návštěvníkem.