---

→ Tah 293


Scorpioncz
Flavius přikývl a následoval tě ven z dílny. Před odchodem jsi ještě vyvolal kouzlo pro odhalení živých. Uvnitř dílny kouzlo nikoho neodhalilo, ale v přízemí už ano. Spatřil jsi čtveřici postav. Dvě z nich byly nejspíš legionáři, ale zbylé dvě nešli rozeznat. Když jste vyšli schodiště nahoru a vešli do obchodu. Spatřil jsi dva legionáře, redguarda který byl špinavý od krve, tvář mu hyzdila ošklivá rána a zápěstí měl rovněž nějaké pochroumané. Pečovala o něj stará černovlasá Dunmerka (graf. vzhled - zde) v červeném rouchu.

„Legáte!“ zvolal jeden z legionářů a hrnul se k Flaviovi, „Nalezli jsme ho nahoře. Byl vážně zraněn tak jsme ho snesli dolů a Císařská magyně se ho hned ujala.“ hlásil následně.
„Fajn. My jsme byly dole také úspěšní. Teda... Škorpias byl úspěšný. Já jen přihlížel.“ odvětil mu Flavius a poplácal tě po zádech, „Dobrá práce. Švagře.“ usmál se následně a rozhlédl se po obchodě.


Adrian_S
Vypůjčil jsi mu knihu, chvilku si ji prohlížel, ale neotevřel ji. Na chvilku ho zaujal nápis napsaný zlatavým písmem. Nakonec se však přeci jen usmál.
„Zvláštní.“ uchechtl se, „S podobnou né-li stejnou knihou tu byla i ta altmerská kráska. Já sice sloužím v legii a měl jsem výcvik, ale nikdy jsem nepatřil ke skupině zabývající se špionáží nebo výzvědnými operacemi.“ pokračoval následně „Ani když mě povýšili na Kvestora tak jsem to nepotřeboval.“ vrátil ti deník, „Nevím jestli mi to věříte nebo ne, ale já jsem byl stejně na tohle šifrování vždycky blbej a ani v dětství mě to nezajímalo. Daleko více se mi osvědčilo napsat na cár papíru nějaký vzkaz, omatlat ho v koním hovně a pak jste měl jistotu, že si ho nikdo z těch urozených šlechticů nebo vyšších Císařských důstojníků číst nebude.“ zakončil svoji řeč o šifrování.

„Ani ne. Povinnosti volají.“ podíval se na tebe Belius, „Já jsem především bojovník než profesor a moje závazky v legii byly akorát dočasně pozastaveny. Generál Valerius mě povolal zpět do služby. A protože je to bohužel stále můj nadřízený musím mu vyhovět...“ odpověděl nepříliš nadšeným tónem, „Rozkaz je rozkaz. Proto jsem měl dneska prohozenou přednášku profesorem Globullem. Iluze o tom, že by mě Valerius 'pustil' na přání Arcimága a nechal by mě působit na Univerzitě si nedělám... Takže se obávám, že dnešní noc bude na téhle Univerzitě moje poslední.“ rozhlédl se po kabinetu, „Alespoň bude mít moje sestřenka volný kabinet.“ uchechtl se, „A co vy a Selena? Slyšel jsem na ní zatím samou chválu. Prý je slušná, milá a velmi příjemná?“


SuperHunter
Taelora pronikla skrze bariéru a v rozeběhu zaútočila na Kněžku, která se ihned bránila vyvolanou vázanou zbraní. Svými rychlými pohyby zbraní dala dostatečně najevo, že se zbraněmi zacházet dokáže. Taelora byla nucená ustoupit a v momentě kdy Kněžka seslala plamenné kouzlo použít i neoblomnou ochranu, kterou dokázala velmi rychle vytvořit.

Rozeběhla jsi se k bariéře. Jeden z válečníků ihned vyrazil stejným směrem. Chtěl ti zabránit v proniknutí, ale nakonec si to rozmyslel a utvořil obranou formaci. Štít dal před sebe a oštěp měl připnutý k bodnutí. Jakmile jsi pronikla skrze bariéru seslala jsi kouzlo řetězového blesku. Válečník skryt velkým štítem byl před úderem magie částečně chráněn přesto však pocítil alespoň část kouzla. Zbylá část se odrazila od štítu a vyrazila směrem k druhému, který však taktéž nastavil štít a odbočil tak řetězový úder směrem na bariéru.

Astronach mezitím dohnal válečníka. Provedl několik rychlých úderů při jednom z nich zasáhl pěstí i nosný sloup. Válečník toho ihned využil a zabodl oštěp do bouřného astronacha, ale následný výboj ho odhodil několik metrů dozadu. Částečně paralyzován bolestí zůstal ležet v místě dopadu a bolestivě sténal.


Sarako
Posadil jsi se na balkóně, záda jsi měl opřená o zábradlí a meč po ruce, aby jsi jej mohl kdykoliv rychle použít. Levou rukou jsi otevřel mech s krví a vyčkával zdali přivábí Theru. Trvalo to dlouho, ale přesto se povedlo nakonec Theru přivábit na balkón. Otevřela dveře a opatrně vyšla ven. Byla bosá a přes sebe měla přehozený akorát nějaký kabátek, který našla nejspíš ve skříni.

„Nechtěla jsem dělat rozruch... Už je dost hodin tak jsem uhasila svíčky jako to dělají běžný lidé. Jako jsem to dělala i předtím... Když jsem byla normální.“ odpověděla ti smutně a podívala se na vak s krví. Její očka se ihned zableskla radostí „Mohu?“ zeptala se a opatrně natáhla svoji bledou ruku směrem k měšci. Její tvář ti přišla ještě více bledá než předtím.