---

Den 21
Pomalu jsem si začal zvykat na nechutnou snídani v hospodě. Jenže už včera jsem se rozhodl, že toto zatracené město opustím, jelikož mě začali unavovat problémy zdejších karikatur.

Ovšem zrovna ve Skyrimu moc na výběr, kam jít, nemám. V této zemi mají jen devět měst, které stojí za zmínku – Markarth, Samota, Falkreath, Bílý Průsmyk, Jitřenka, Ledohrad, Větrný Žleb, Morthal a Riften. Jenže v Bílém Průsmyku mě nechtějí a já zase nechci už být v Markarthu.

Po duševní meditaci v hospodě u piva jsem se rozhodl, že se tedy dovalím do Samoty, hlavního města celé země. Prý tam mají skvělé pečeně a víno. Navíc bych si tam mohl vyměnit pár názorů s červenokabátníky, kteří zde mají sídlo.

Sbalil jsem si svých pět švestek a zbylé věci do batohu a vyrazil jsem od Markarthu po cestě na severovýchod. Šel jsem pěšky, jelikož jsem chtěl ušetřit peníze, ale už po hodině cesty jsem toho velice litoval, protože jsem cestoval v plné zbroji.

Cesta plynula klidně, ovšem krátce po poledni jsem za zatáčkou před sebou zaslechl hlasy. Postavy nezněly lidsky, mluvily se zvláštním přízvukem, který se mi zdál nějak povědomý. Raději jsem se tedy schoval do keře blízko cesty a čekal jsem.

Za pár vteřin se ze zatáčky vynořili dva muži ve zlaté zbroji, která vypadala, jako by byla určena pro ženy a vedli sebou svázaného muže (Norda) v roztrhaných šatech a poutech na rukou.

V tu chvíli mi to došlo, vždyť to jsou ušáci. A ne tak ledajací, jsou to Thalmorovci. Je čas na pomstu, navíc tam nemohu toho zajatce jen tak nechat, aby ho vyslýchali a mučili. Musel jsem jednat.

Vyskočit ze křoví…vytasit meč…vypadají překvapeně…rozeběhnout se k nim…záblesk, v rukou se jim zhmotnily meče…vězeň se rozebíhá pryč…všimli si ho…napřáhnout se k útoku horem…první uhnul do strany…meč se zasekl do hlavy druhého…vězeň leží mrtvý na zemi, nebyl jsem dost rychlý.

Druhý ušáček se rozutíkal pryč ode mě. Nemohl jsem ho nechat uprchnout, ale neměl jsem šanci ho dohonit. Sebral jsem ze země kámen veliký jako má pěst a hodil jsem ho. Měl jsem štěstí a on smůlu, protože jsem ho trefil přímo do hlavy a omráčil ho.

Jeho bezvládné tělo jsem odtáhl pryč z cesty mezi stromy a přivázal ho tam k jednomu, poté jsem se vrátil zpět a hodil ony dvě mrtvoly do blízké řeky, aby nepoutaly pozornost.

Jakmile byla možnost odhalení nulová, vrátil jsem se ke svázanému ušákovy, sundal jsem mu brnění a prohledal mu věci. Jeho zlaté brnění pro dívky jsem zaházel listím, aby nedělalo odlesky a koukl jsem se do jeho brašny. V brašně bylo pár zlaťáků a nějaký dopis. V dopise stálo:

Vojín Dolwin, Osádka Skyrimské ambasády výsostné Thalmorské říše

Váš další úkol bude převést mága Altriona do naší základny v Severní jeskyni. Tento úkol je nevyšší priority, snažte se udržet Altriona za každou cenu naživu. Pokud se ovšem pokusí o útěk, zneškodněte ho. Nemůžeme riskovat prozrazení operace. Jestli nastane tato situace a Altrion zemře, setkejte se s našim kontaktem ve hospodě Mrkající Kolčavák v Samotě. Heslo je: Nechť hvězdy povstanou, až měsíce zapadnou.
Sláva Aldmerskému dominiu.

Poručík Yavandir, Severní pevnost.

Tento dopis mě velmi překvapil, ti ušáci něco chystají. Musel jsem se na to podívat, rozhodl jsem se tedy, že se vypravím do oné hospody v Samotě a setkás se s oním kontaktem.

Dlouho jsem přemýšlel, co mám udělat s tím vojákem. Nakonec jsem se rozhodl udělat mu to, co si zaslouží. Vytáhl jsem meč a řízl jsem ho do břicha, až mu vytryskla krev. Probral se s řevem a křičel na mě, co dělám. Sebral jsem se a pokračoval jsem v cestě. Krev by měla do hodiny přitáhnout dravou zvěř. Vybral si špatnou stranu.

Cestou dál už jsem žádné hlídky nepotkal, takže jsem se již ničím nezdržel a podle plánu jsem za stmívání dorazil do vesnice nedaleko Samoty jménem Dračí most. Název dostala nejspíše podle mostu, který vedl přes řeku do vesnice a vypadal trochu jako páteř draka.

Ihned jsem zamířil do zdejší hospůdky, kde jsem si dal večeři a pár piv na nervy. Trochu jsem to přehnal a skončil jsem tancující na stole společně se zdejší hospodskou.

To byl zase den.

P.S.: Dnes trochu kratší díl, snad mi to odpustíte, nebyl čas.
Hodnocení a názory jsou více než vítány.