---

→ Tah 283


Scorpioncz
„No jo...“ povzdech si Flavius, „Co s tebou mám dělat.“ práskl ruce s úsměvem a oba jste se odebrali do šatny, převlékli se a směřovali ven z lázní kolem recepční, která vás pozdravila a věnovala se opět své nezáživné činnosti. Když jste vyšli před lázně Flaviu se na tebe podíval, „Máš aspoň nějakou představu do jakého obchodu chceš jít? Protože některé jsou úplně zavřené potom co se nebezpečí upírů rozšířilo a některé zavřeli chvilku potom co bylo vyhlášeno stanné právo.“ podíval se na protější stranu ulice. Z uličky zrovna vyšla dvojice legionářů, které Flavia mávnutím pozdravili, odpověděl jim stejným pozdravem.

„Měli bychom zkusit Serita. To je místní krejčí.“ navrhl následně, „Ale jestli máš nějakého jiné favorita tak to nechám na tobě.“ dodal pohotově.


Adrian_S
Silverwoodová listovala v knize s vypůjčenými knihami a pak naštvaně poklepala prstem, zvedla hlavu a zvolala, „Už vím kdo si jí vypůjčil.“ soudě jejího výrazu jí, ale tohle zjištění příliš nepotěšilo.
„Kdo si jí vypůjčil?“ zeptal se vracející se Valindor a postavil se vedle ní, očekávajíc odpověď. „Neříkej, že Arcimág?“ zeptal se a naklonil se blíž k ní, aby se sám přesvědčil. „Aha...“ povzdech si.
„Myslím, že si budeme muset poradit bez ní...“ doplnila ho Silverwoodová naštvaně a zabouchla knihu, odhodila ji stranou a poté mávla rukou přičemž mumlala jedno zaklínadlo za druhým a vytvářela gesta ve velmi velké rychlosti a zcela bezchybně.
„To budeme muset.“ přikývl, který kousek poodstoupil, aby nedostal od řadících se knih zpět do regálů v knihovnách. Jakmile byly všechny uklizené, sebral odhozenou knihu a vrátil ji zpět na místo. Bosmerka mu pouze rukou pokynula, že jí má následovat a oba spěšně opustili knihovnu bez nějakého rozloučení.

Khajiitčinu tvář zalila úleva, když oba profesoři zmizeli na chodbě. Lépe se usadila na židli a prohlížela si očima vybavení knihovny. Sám jsi se mezitím odebral do sekce s knihami o magii vyvolávání a vyhledal jednu se základy. Usedl jsi k uvolněnému stolu naproti Khajiitce. Než jsi se, ale stihl pustit do čtení položila ti otázku.
„Kdo byl ten bosmer?“ zeptala se, „Nějaký nový profesor? Nikdy předtím jsem ho tu neviděla.“


Sarako
Probodl jsi špičkou meče hrdlo ležícímu vyznavači, poslední vyznavač byl už neznámo kde. Postupně jsi uťal hlavu všem třem vyznavačům a pohodil je před sochu Molaga Bala na místo kam se pokládají obětiny. Chvilku se nic zvláštního nedělo, teprve až když čtveřici svíček osvětlující místo pro obětiny kdosi sfoukl bylo znát, že ti Daedrický pán věnuje svoji pozornost.


Tondulín
„Prozatím to bude to nejlepší co můžeme udělat.“ přikývla Belwen a přidala do běhu, aby se stihla dostat včas do nějakého úkrytu než si vašeho přesunu někdo z jezdců všimne. Povedlo se vám to, dorazili jste do vesnice o několik málo minut dříve než jízda. Belwen se ihned přitiskla k jednomu v domů a podél jeho stěny směřovala blíže k návsi, aby měla lepší přehled o dění ve vesnici.

Rozezněl se i zvon, který rozpohyboval jeden z vesničanů. Nacházel se na střeše jednoho z vyšších domů a dost obtížně se k němu lezlo, protože se muselo nejprve vylézt na strachu a následně do malé ničím nekryté věže.
„THALMORŠÍ!“ křikl kdosi z vesničanů a všichni přítomní ihned zanechali své činnosti. Začali se shromažďovat a hromadně přesunovat na náves, aby uvítali své návštěvníky.

„Kdyby se raději schovali... Udělali by lépe.“ konstatovala znepokojeně Belwen přitisknutá ke stěně jednoho z domů. „Pochybuji, že Thalmorší něco takového ocení.“ dodala a pootočila se k tobě, „Máš nějakou zbraň?“

„THALMORŠÍ!“ křikl znovu vesničan, který rozpohyboval zvon a vyhlížel příjezd válečníků ze střechy. Byla to však jeho poslední slova, protože byl zasažen šípem a jeho mrtvé tělo spadlo ze střechy přímo k vám. Průstřel byl přesný, přímo do hrudi. Belwen na něj jen pohlédla více se přitiskla ke stěně. Smrtelná střela vyděsila všechny vesničany, vesničanky i malé děti, které se nacházeli nastoupení na návsi. Některé to přimělo rozutéct se do svých domovů, jiní zůstali stát na místě a zděšeně vyčkávali co se bude dít. Několik mužů se zase rozeběhlo pro náčiní s cílem postavit se Aldmerské armádě na odpor. (Aldmerská hlídka dorazí následující příspěvek)


SuperHunterCZ
Popadla jsi Ayrenn jednou rukou kolem pasu a druhou jí přiložila na zraněné místo v horní části těla. Začala jsi sesílat léčivé kouzlo 'hojivý dotek', ale dala si přitom záležet, aby jsi ránu zcela neuzavřela. Zastavené tělo pomalu opustilo odsouvající se bodce a rány se uvolnily a začaly silně krvácet. Ránu v horní části těla jsi stihla již aplikovaným kouzel uzavřít zcela a zastavit tak krvácení.

„Cítím... Cítím se... Tak slabá...“ mumlala a přitom přemáhala své oči, aby se zcela nezavřely. Položil jsi jí na zem a začal ošetřovat zranění ve spodní části těla. Zvuk rychlých kroků, kroků těžkých zbrojí sílily. Během chvíle se z neozářené chodby vynořila trojice postav. Dvojice Aldmerských válečníků v plné zbroji a plnou přilbou v čele s redguardkou Taelorou. Zatím co válečníci se pouze rozhlíželi a nevěděli co dělat, stará Redguardka se pohotově snesla k zemi, klekla si a přiložila ruku na hlavu zesláblé Ayrenn.
„Hroty jsou staré a otrávené. Do jejího těla se dostal jed.“ hlásila s ledovým klidem a přitom pohlédla na jednoho z válečníků, „Budeme ji muset odnést, protože tady jí nepomůžeme.“ přesunula své oči na tebe, „Revine.“ zvolala a jeden z válečníků přistoupil blíže, „Odnes ji rychle ven z chrámu. Nahoře se jí už někdo ujme.“