#1340
Adrian_S:
Už jsi se chtě nechtě začal zimou třást, když se váš společník konečně ujistil, že je tento vchod ten správný. Sehl se k němu a po chvilce zápolení se mu ho podařilo otevřít. Když konečně začal lézt dolů, zdálo se, že se začíná mírně oteplovat. Následoval jsi Matta dolů po primitivním žebříku z lehce opracovaných větví a postavil se vedle něho.
Octl jsi se na počátku nepřírodního tunelu, vedoucího mírně dolů. Stěny jsou vykopány v dlouho zmrzlé tvrdé hlíně, takže jsou dostatečně pevné na to, aby nebyly potřeba podpěry. Jediným zdrojem světla je nyní sluneční světlo, které dopadá skrz padací dveře obdélníkovým tvarem na měkkou podlahu, která je taktéž z hlíny a kamene. Ve slabém světle jsi v chodbě zahlédl neznámou kostru, která je skoro kompletní, až na lebku. Její hrudní koš je rozdrcený, jako by ho někdo rozdupal. U kostlivce leží starý rezavý krumpáč, který tu leží nejspíš od úmrtí oné osoby. Na stěně vidíš železný držák na louči, který však je bohužel prázdný.
Za tebou se ozvaly skřípavé zvuky, jak Veskim lezl dolů po žebříku. Ještě než úplně slezl, tak se zastavil a zeptal.
"Mám zavřít poklop? Táhne odtamtud nepříjemný vítr a taková díra v zemi je vidět mnohem dál než lehce zasněžený poklop ... Je tu nějaká louče? Budeme jak se zdá potřebovat světlo." Po jeho slovech sis uvědomil, že je tu opravdu mnohem příjemněji než na povrchu, i když sluneční paprsky začaly více hřát.
Matthew:
Odhrnul jsi napadaný sníh a pokusil se otevřít padací dveře. Musel jsi vynaložit docela slušné úsilí, jelikož na některých místech na dřevu namrzla malá vrstvička ledu. Ta však naštěstí křupla a ty jsi těžce otevřel známé padací dveře. Denní světlo okamžitě osvítilo žebřík, po kterém jsi již předtím slezl a mohl se tak spolehnout na jeho výdrž.
Sešplhal jsi obratně dolů a porozhlédl se po okolí. Špatnou zprávou hned ze začátku bylo, že kromě obdélníkového kužele světla z poklopu, jiné světlo nevidíš. Předchozí pochodně jsou zhaslé, nebo možná dohořelé. Od tvojí předchozí návštěvy se asi nikdo neotravoval s výměnnou. Ze svojí pozice jsi kromě hliněných stěn zahlédl i známou kostru, která nevypadala stejně jako předtím. Kromě toho, že jsi jí obral skoro o vše co měla, se zdála více rozházená. Hrudní koš leží celý polámaný na zemi a lebka úplně chybí. Možná si na kostře tvoji pronásledovatelé vybíjeli svůj vztek. Vedle ní stále leží onen rezavý krumpáč.
Jen co ses rozhlédl, tak za tebou dolů začal sestupovat i mladší xarasian. Postavil se vedle tebe, taktéž stále ve světelném obdélníku a stejně jako ty se rozhlédl. Nakonec sestoupil starší a ještě na žebříku se zeptal,
"Mám zavřít poklop? Táhne odtamtud nepříjemný vítr a taková díra v zemi je vidět mnohem dál než lehce zasněžený poklop ... Je tu nějaká louče? Budeme jak se zdá potřebovat světlo."
Aurelius:
"Nemáš zač, opravdu ..." Pronesl stařík a ještě než jsi odešel, ztratil se z očí. Během cesty ke zdobeným dveřím od teleportační místnosti, sis letmo prohlédl muže ve zbroji. Zrovna si podával ruku s jedním z mágů, nejspíše uzavřel dohodu. Tím ti také ukázal zvláštní symbol na jeho rukavici. Díky tomu sis všiml, že ho má vyšitý i na hrudní části kožené zbroje, jako by ho reprezentoval. Jedná se o do kruhový modrobílý symbol, u kterého si nejsi přesně jistý co znamená. Jinak je muž oblečen v kožené zbroji s huňatým pláštěm a na opasku má dvojici štíhlých, podivně zbarvených dýk. Je vidět, že je to velmi mladý zástupce lidské rasy se zrzavými vlasy a stejně ohnivou barvou očí. Symbol na hrudi se k němu tudíš moc nehodí, ale i tak je na něm něco majestátního.
Prošel jsi okolo a došel ke dveřím, které jsi hned lehce otevřel. Na druhé straně se ti ukázala již jednou uzřená scenérie. Místnost osvětlená svícemi, kde figuruje velice málo nábytku a velký železný kruhový podstavec uprostřed. Mistr Sartini se hned otočil a jeho šavle lehce cinkla o železný podstavec.
"Vrátil jsi se ... zajímavé ... stále se chceš teleportovat? Pravidla jsou pořád stejná ... sděl mi důvod své cesty a zaplať 150 stříbrnných." Odmlčel se, ale byli jste vyrušeni zaskřípáním dveří, když vešel dovnitř onen muž v koženné zbroji, kterého jsi spatřil na chodbě.
"Ou, doufám že neruším ... Potřebuji se jen teleportovat zpátky do věže, ale počkám až si to vyřídíte." Jen tak pronesl, opřel se o zeď a hodil Sartinimu tobě již známou minci. Mistr jí ani neprozkoumal a položil na blízký stolek. Svojí pozornost hned obrátil zpět k tobě, aby se dozvěděl, co požadoval.