#1322
Adrian_S:
"Vypadáš hodně neklidně, musíš se plně soustředit na přítomnost a nepodléhat panice. Rychle odsud zmizme!" poznamenal Veskim, ještě než jste oba vyběhli za rytířem. Tvoje noha tě při běhu začala štípat. Bolest se objevila vždy v okamžiku, kdy jsi natáhl svaly v místě škrábanců, ze kterých stále vytéká trocha krve. Opakované otevírání ran rozhodně neulehčuje srážení krve a zastavení krvácení. K rytíři jste doběhli zrovna ve chvíli, kdy se zastavil poblíž mrtvého koně a vytahoval lahvičku s trochou rudé tekutiny. Začal ses ho okamžitě ptát, ale on ti prostě jen odpověděl, že je vše v pořádku a pod kontrolou. Veskim si to zřejmě nemyslel, protože na rytíře udělal jakýsi nesouhlasný výraz, ale místo slov vytáhl z roucha volný kus látky. Tu použil jako obvaz a začal ti obvazovat zraněnou nohu. Také spíše pro sebe pronesl, že se nemůže dívat na to, jak ti červená oděv.
Rytíř po vypití tekutiny ucukl hlavou, nejspíš obsah nechutná až tak skvěle, jak očekával. Hned na to se sklonil u koňské mrtvoly a začal se prohrabovat ve vaku připevněnému k sedlu. Při přehrabování k vám ještě krátce promluvil,
"Dejte mi chvilku, promluvíme si na bezpečném místě. Přece tu nechcete ztrácet čas a čekat až na nás z dalšího křoví vylítne ještě něco horšího." i přes to že nejbližší křoví je dobrých sto metrů daleko a stále ani netušíte, jak daleko může být jeho spásná jeskyně. Veskim nakonec dokončil obvazování silným utažením látky, při kterém tě noha krátce silně zabolela, ale alespoň zranění přestalo viditelně krvácet. Chitinový rytíř mezitím dokončil šacování a několik málo věcí si strčil do batohu. Bohužel jsi nestihl spatřit co mezi ně patřilo a uviděl jsi pouze kratičký záblesk něčeho matného, co hned na to zmizelo v jeho torně. Optal ses ho ještě na otázky, ale rytíř se podíval směrem k vesnici. Také ses tím směrem podíval a spatřil ohnivou kouli, letící za město, kde nejspíš probíhá tuhý boj.
Matthew:
Zastavil jsi se zrovna ve chvíli, když k tobě mladší xarasian doběhl a začal se vyptávat na cestu a nestvůry. Krátce jsi ho odbyl, aby ses v klidu napil z lahvičky s červenou tekutinou. Jelikož tekutiny nebyla celá lahvička, vypil jsi jí až do dna a její chuť tě málem donutila se pozvracet. Z té odporné chuti jsi až cukl hlavou, takovou trpkost jsi již dlouho nepožil. Vzpomínáš si matně jen na jeden případ, kdy jsi také pil již hodně starý elixír, který měl také hnusnou chuť, ze které ti bylo špatně ještě další dva dny. Na druhou stranu, lektvar jak se zdá zabral. Již ti po straně hlavy neodkapávají kapičky krve, i když štípavá bolest stále přetrvává. Chvilku jsi počkal, jestli se nebude dít ještě něco, ale jak se zdá, tak lektvar účinkuje podle tvého úsudku. Starší xarasian si klekl a začal ošetřovat mladšímu ránu na noze, které sis ani předtím nevšiml. Sklonil jsi se taktéž, jen nad mrtvolou koně, a otevřel vak připevněný k sedlu. Chvilku jsi v něm rukou hledal a našel jsi dva předměty, které sis jen letmo prohlédl a schoval do batohu. První věcičkou je jakýsi kompas, jenž je usazen v umně vyrobeném mosazném pouzdře. Na první pohled to vypadá, že i funguje, takže by se dal jistě skvěle zpeněžit. Druhým předmětem je kulatá krabička s rybím tukem, kterou bys podle vůně, po rocích strávených v přístavním městě, poznal kdekoliv.
Mladý xarasian tě při tom všem bedlivě sledoval. Nakonec se sebe vypravil další salvu otázek,
"Řekni mi, kdo jsi! A... proč odsaď utíkáš? ... Vypadáš jak nějakej válečník... Kdo teda jsi?" Zeptal se v okamžiku, kdy jsi spatřil další ohnivou kouli, letící přímo z nebes na přibližné bojiště vesničanů s Ledokazy. Dokonce jsi zaslechl i vzdálené zakřičení nějaké oběti, které ti připomíná, že není vhodné se zde víc zdržovat.
Aurelius:
"Rychlý jed ... hmmm ... myslím, že tenhle bude stačit." tiše obchodnice poznamenala a natáhla ruku pro dvojici zkumavek ze zadních řad lahviček, plných čiré tekutiny. Již z dálky sis povšiml nálepky s černou lebkou, kterou obklopuje dvojice kruhů. Pamatuješ si, že na Esuře to znamenalo silný jed, tady to nejspíš nebude odlišné.
"A ještě dva lektvary many ..." Potichu pro sebe dodatečně špitla a přešla k jednomu z dalších stolků, kde vybrala dvě zkumavky plné světle modré tekutiny. Nakonec se ještě natáhla na jednu z bylin, která visí nad jedy a pár lístků utrhla. Poté, co se lehkým krokem navrátila za pult, položila hned vedle uzdravujících lektvarů i zbývající lahvičky, přičemž si vytáhla kahan a hrníček, do kterého vložila utržené byliny.
"Takže všechno dohromady bude stát přesně ... 160 stříbrných, protože jedy jsou o trošku dražší a mnohem nebezpečnější." zamyšleně zodpověděla cenu a mezitím, co jsi z měšce vytahoval potřebné peníze, nalila do hrnku s bylinou čistou vodu.
Zaplatil jsi šestnácti zlaťáky, přičemž se obchodnice podivila a hned podívala na druhou stranu mincí,
"Zlaté tu vídám velice vzácně, vůbec ani nepoznávám vyražený znak. Je to nějaký strom, či keř ... pokud to není tajemstvím, můžu se zeptat odkud jste pane?" se zájmem schovala zlaťáky a podívala se na tebe. Ty jsi mezitím opatrně uložil lahvičky do svého batohu a nandal si ho zpět na záda. Obchodnice ještě sáhla pro křesadlo, a při vyčkávání na tvojí odpověď, se pokosila rozdělat oheň pod kahanem. Moc se jí to nedaří, protože kus bílé hmoty nechce začít hořet.