---

→ Tah 275


Scorpioncz
„Scipio to nedovolil.“ odvětil ti Flavius, „K žádnému prohledání vily nedošlo. Thalmor se sice snažil, ale nevyhověli jsme jim... Gerrick sice zuřil, nadával a chtěl to hnát víš, ale Valerius všechny jeho akce smetl ze stolu.“ lehce se uchechtl, „Podle všeho si s Gerrickem nepadli zrovna do oka a jsou to dost velcí nepřátelé. Pro nás jedině dobře. I když on se tu Gerrick údajně moc dlouho zdržovat nemá. Podle toho co se říká a co jsem slyšel by tu měl být důstojník Raven. Raven by měl být trošku mírnější. Trošku.“

Kolem lázně do které jste byli namočeni prošel svalnatější muž, který měl část těla zjizvenou od popálenin a levé rameno měl potetované podivnými symboly. Zastavil se až kousek od žen. Otočil se směrem k vám a podíval se na Flavia. V rysy ve tváři o něm ihned prozradily, že se jedná o imperiála. Prudce se otočil a zamířil k odchodu. Ženy mu sice věnovaly pohled s úsměvem, ale on jej ignoroval.
„Co to bylo za divnýho chlápka?“ optal se Flavius pohotově, „Toho jsem tu snad nikdy neviděl.“

Jedná se o postavu jejíž jméno neznáš. Jediné co o ní víš je to, že byla ve věznici zavřena společně s tebou. Důvod zadržení byl prostý, muž se přímo účastnil útoku na Univerzitu a podle všeho byl mezi nejbližším a nejelitnějším vojskem samotného Nigidia Amatia. Byl však propuštěn o něco dříve než ty na milost od Vrchního Cyrodiilského generála Lucia Valeria.


Adrian_S
„Děkuji.“ přikývla na tvá slova, „Ale nepozvala jsem si vás sem, aby jste obdivoval můj nábytek a výzdobu kabinetu.“ dodala následně, „Pozvala jsem si vás sem Fallene Merle z mnohem důležitějšího důvodu.“ rukou nadzvedla rozevřenou knihu, kterou měla rozečtenou opodál. Skrývala pod ní menší nožík s pozlacenou rukojetí ve tvaru orla, opatrně s ním přeřezala slabounké provázky, které držely pohromadě naducanou obálku. Řez prováděla s maximální opatrností, aby obálku nepoškodila.

Jakmile se jí to povedlo opatrně rozbalila obálku, předtím však musela porušit pečeť, která nesla symbol Thalmoru. Rozloupla ji a rozbalila obálku. Ihned jsi spatřil menší černý deník (něco mezi formátem A4 a A5 pro lepší představu) a několikrát přehnutou mapu, která byla potřísněná nějakou tekutinou, nejspíše krví. Opatrně posunula veškeré předměty na obálce do prostředka stolu, aby jsi na ně lépe viděl.

„Toto...“ poukázala na obsah obálky, „Bylo před několika lety zabaveno mrtvému legionáři ve službách Císařství, který se zúčastnil takzvané 'Aldmersko-Císařské plavby' u vás je to spíše známá událost jako 'plavba Anory' nebo 'Anorská plavba'.“ odmlčela se, „Deník patřil muži jménem Donel Merle. Nejsem si úplně jista zdali jde jen o shodu jmen nebo to byl nějaký výš příbuzný, předek nebo něco na ten způsob.“ začala vysvětlovat, „Ale obsah deníku je zašifrovaný natolik, že ani zkušený odborník z Alinoru jej nedokázal rozluštit. Rozluštil pouze tenhle nápis.“
Sáhla rukou na deník a otočila jej na druhou stranu, spatřil jsi nesmyslně formulovaný text, který vůbec nedával smysl. Prstem pod ním projela a prozradila ti jeho význam.
„Údajně je zde napsáno: 'Pouze pokrevní dědic může následovat odkaz.' Pokud by to dávalo smysl tak by jste to mohl být vy. Víte...“ odmlčela se a změnila polohu sezení na židli, „Jsem sběratelkou nejrůznějších písemností, přepisů a prvotních spisů i jejich opisů. Leccos si dokáži vyluštit sama, přeložit ale u tohoto si neví rady. Možná to ukrývá tajemství té tajemné plavby o níž toho ví málo jak Císařství tak Thalmor.“ odmlčela se, „Nevěřím příliš na osud nebo náhody, ale nemohu nevyužít této příležitosti. Kolikrát se mi ještě v budoucnu naskytne možnost potkat někoho z rodu Merlů.“ stáhla své ruce zpět na svoji polovinu.


Sarako
„Mám ve svých řadách několik vašich odpadlíků. Nijak zvlášť se netajili tím, že byli ve službách Morag Tong. Teď ale okusili život v mých službách a pochybuji, že se budou chtít vrátit.“ odvětil ti Caesar, „Jsou to schopní zabijáci s tučným platem o kterém si nikdy předtím nemohli nechat ani snít.“ uchechtl se, „Ale dohodnout by jsme se mohli. Mám o lidech přehled, dobrý přehled.“ dodal následně, „Má podmínka pro tebe bude jako stvořená. Ta banda šupáků venku chce, abych se stal jejich vůdcem, hrabětem. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že už dávno vedu tohle město. Loutky v tom armádou obehnaném hradě jsou jen nástroje Císařství, který má tvořit dojem, že je tu všechno v naprostém pořádku. Anvil je klíčem k dobrých obchodním ziskům, ale Císařství si ho neváží. Sere na něj jako mouchy na obrazy dávných panovníků.“ odmlčel se a podíval se na tebe, „Luther Rullus umírá, krátkozrací idioti z toho viní mě. Nemám s tím nic společného. Jaký důvod bych k tomu měl, když neformálně tohle město vedu?“ uchechtl se, „Žádný. Mohl bych se skrze intriky k moci dostat i k formální vládě, ale má to háček. Císařství samozvaného hraběte nikdy neuzná. Záleží mi na tomhle městě, chci jeho plnou nezávislost.“ následovala krátká pauza, „Ale nezáleží mi na Císařství a jejich směšné a slabé vládě sestavené z tlustých darmožroutů. Jenže lid Anvilu jim zjevně věří. Sice chtějí reformu, chtějí mě formálně do čela, ale chtějí mě do čela města, které bude věrně sloužit Císařství a to chci právě zlomit. A ty jako člen Morag Tong bys to mohl dokázat.“

„Luther Rullus brzy zemře. Mé kontakty tvrdí, že je už ve stejném stádiu jako před lety jeho otec. Je to otázka dnů, možná týdnů. Přesvědčíš ho k podepsání nové závěti ve které ustanovuje jako svého dědice mě. Tak bych se stal po smrti formálně vládcem Anvilu. Jeho bratr a žena by možná mohli tuhle závěť napadnout, ale když o ní nebudou vědět zavčasu bude pro ně již pozdě.“ udělal krátkou pauzu a sepnul si ruce, „Vyčkal bys den možná dva a poté v uniformě legie zmasakroval vládnoucí rod. Někoho náhodného bys nechal přežít, nějakou služku a vše bys jí zdůvodnil jako vykonání rozkazu z vyšších míst. Třeba na rozkaz nějakého generála, který tě nakrkl to už by byla pouze formalita. Místní lid by legii a Císařství tento čin nikdy neodpustil a nikdo by v ten moment neoponoval mému rozhodnutí stát se nezávislým silně obchodním městem.“

„Protislužba hodná členu Morag Tong, nemám pravdu?“ uchechtl se, „Já bych ti na oplátku dal jména o která bys požádal a možná ti zařídil i nějaké slušné místečko v Anvilském hradě.“ založil si ruce, „Důvod proč k tomu nevyužiji své věrné odpadlíky Morag Tong je prostý. Byla by to pro mě zbytečná ztráta kdyby selhali. Když selžeš ty nic neztratím a když bys chtěl náhodou mluvit.“ uchechtl se, „Nemyslím si, že by ti někdo věřil, že jsi mluvil se samotným Caesarem. Na to působíš jako velmi malá ryba s příliš velkou sebedůvěrou. Navíc si pamatuj, že někteří odpadlíci určitě znají spoustu stylů boje co ty a určitě by pro tebe byly těžším soupeřem než nějaký šašci z legie.“


Tondulín
„Dobrá nápad.“ přikývla Belwen a vyrazili jste společně směrem ke kopci. Cesta vám netrvala dlouho a vyšli jste na kopeček na jehož vrcholku se nacházela jakási polorozpadlá zřícenina ze které zbyla pouze kamenná podlaha a několik na zem padlých sloupů. Jeden z nich posloužil Belwen jako židle, usadila se a začala odpočívat. Ve skutečnosti se nejednalo o 'kopeček' nýbrž o kopec.

Pod kopcem se rozkládala malá vesnička. Několik menších domů konstruovaných ze dřeva i kamene a trojice větších domů z nichž měli dva ohradu v níž se pásl dobytek. Obě příjezdové cesty do vesnice byly prázdné. Ani z dálky se nebylo patrné, že by uvnitř vesnice vládly nějaké nepokoje vzniklé po včerejších událostech.


SuperHunterCZ
Pokračovali jste dál chodbou. Ayrenn kráčela kousek před tebou udržující obraný postoj. Netrvalo dlouho a dostaly jste se téměř na konec podlouhlé chodby. Před vámi se objevily kruhové dveře nesoucí nejrůznější znaky spojené s trojicí obrazů. Neušlo ti, že se kolem dveří nachází menší otvory a uprostřed kruhových dveří se nachází otočné pole s šipkou. Ayrenn schovala své zbraně a povzdechla si.

„Nikdy by mě nenapadlo, že únikový cesta bude takhle zabezpečená...“ povzdechla si, „Začínám si myslet, že tu jde o něco jiného... A taky to, že před námi naši nadřízení něco tají.“ dodala následně a znovu se podívala na dveře s kresbami.

Rovněž jsi se zahleděla na trojici obrazů, který se nacházel na jednom místě na dveřích, šipka směrovala do prázdného místa, které se nacházelo mezi jednotlivými přechody mezi obrazy. První obraz ti připomínal trojici postav navlečených do černého roucha nesoucí cosi zlatavého na zádech směrující vstříc poušti. Kolem obrazu se nacházela i nějaká slova, která byla velmi těžce čitelná neboť byla již stářím dost poničená. Druhý obraz ti pro změnu připomínal dvojici postav v černém, postávali u jakéhosi oltáře a jedna z postav držela nad hlavou zlatavý předmět, který předtím nesla na svých zádech, opět následoval text kolem obrazu, který byl již o trochu lépe čitelný, ale přesto by chvilku trvalo než by se ti jej povedlo vyluštit zcela. Třetí obraz znázorňoval pouze jednu postavu v černém, opět držela zlatavý předmět ve svých rukou, přišlo ti, že se jej chystá vyměnit s postavou, která ve svých rukou drží jakýsi předmět nesoucí symbol kříže. Text kolem obrázku byl podobně čitelný jako ten u předchozího.

„Hádanky nebyly nikdy mojí silnou stránkou...“ přiznala následně Ayrenn a dřepla si ve snaze vyluštit text u prvního obrázku. „Co myslíš, že je ten zlatavý předmět? Ten vnitřek celého toho mechanismu vypadá jako pohyblivý... Ale těžko říct co s ním udělat.“