---

→ Tah 275


Scorpioncz
„Scipio to nedovolil.“ odvětil ti Flavius, „K žádnému prohledání vily nedošlo. Thalmor se sice snažil, ale nevyhověli jsme jim... Gerrick sice zuřil, nadával a chtěl to hnát víš, ale Valerius všechny jeho akce smetl ze stolu.“ lehce se uchechtl, „Podle všeho si s Gerrickem nepadli zrovna do oka a jsou to dost velcí nepřátelé. Pro nás jedině dobře. I když on se tu Gerrick údajně moc dlouho zdržovat nemá. Podle toho co se říká a co jsem slyšel by tu měl být důstojník Raven. Raven by měl být trošku mírnější. Trošku.“

Kolem lázně do které jste byli namočeni prošel svalnatější muž, který měl část těla zjizvenou od popálenin a levé rameno měl potetované podivnými symboly. Zastavil se až kousek od žen. Otočil se směrem k vám a podíval se na Flavia. V rysy ve tváři o něm ihned prozradily, že se jedná o imperiála. Prudce se otočil a zamířil k odchodu. Ženy mu sice věnovaly pohled s úsměvem, ale on jej ignoroval.
„Co to bylo za divnýho chlápka?“ optal se Flavius pohotově, „Toho jsem tu snad nikdy neviděl.“

Jedná se o postavu jejíž jméno neznáš. Jediné co o ní víš je to, že byla ve věznici zavřena společně s tebou. Důvod zadržení byl prostý, muž se přímo účastnil útoku na Univerzitu a podle všeho byl mezi nejbližším a nejelitnějším vojskem samotného Nigidia Amatia. Byl však propuštěn o něco dříve než ty na milost od Vrchního Cyrodiilského generála Lucia Valeria.


Adrian_S
„Ve všech případech si uděláte nepřátele.“ řekla po tvých slovech Altmerka a pokynula ti, že můžeš odejít odložit své věci do kabinetu. Ihned poté jsi se odebral do svého kabinetu, Karlirah a Altmerka zůstaly osamotě před učebnou. Jestli jejich konverzace nějak dál pokračovala netušíš.

Přesunul jsi se do svého kabinetu, odložil brašnu, připnul hůl na záda. Kabinet byl prázdný, Selena se nejspíš potulovala někde po Univerzitě, při odchodu z komnaty jsi zamkl a vrátil se zpět před učebnu, před níž postávala Altmerka. Karlirah se zjevně vydala svou cestou.
„Hůl jste si klidně mohl nechat v kabinetu. Nechci vám nijak ublížit.“ ujistila tě poté co spatřila tvoji hůl připnutou na zádech, „Tak pojďte.“ pobídla tě následně bez jakékoliv výrazné změny ve výrazu v tváři. Vedla tě až do svého kabinetu, který dříve náležel někomu jinému. Nikdy předtím jsi v tomto kabinetu nebyl a když otevřela dveře a nechala tě vstoupit jako prvního spatřil jsi první místnost onoho kabinetu. Štítek byl již změněn:


Podobně jako tvůj kabinet, který sdílíš se Selenou i tento se dělí do svou vedlejších osobních komnat, společná místnost je však mnohem menší a nejspíš zde není použito žádné kouzlo k umělému zvětšení prostoru. Společenská místnost byla vybavena obdobným nábytkem jako tvůj kabinet. Dvojice knihoven se nacházela vedle dveří, obě byly plné knih. Knihy na první pohled vypadaly velmi zachovale a téměř nově (protože jsi v tomto kabinetu nikdy předtím nebyl nemůžeš posoudit zdali patří Spellorové nebo jsou majetkem Univerzity či předchozího majitele kabinetu, který je zde zanechal), v rohu místnosti se pak nacházel očarovávací aparát. Stěny byly zdobeny několika obrazy, neušlo ti, že většina z nich měla nějakou Aldmerskou tématiku až na jeden, který přímo znázorňoval staršího muže v honosném rouchu, jednalo se o nějakého starého prošedlého Altmera, který pyšně seděl v Arcimágském křesle, které se náramně podobalo tomu na kterém v dnešní době sedí Palagán. Další část místnosti byla zastavená větším pracovním stolem, strana od dveří měla připravené dvě dřevěné židle a opačná strana pouze jednu, která náležela Spellorové. Její stůl byl pečlivě poklizený, všechno co se na něm nacházelo měla roztříděné a srovnané na svém místě, vše působilo přehledně.

Spellorová za tebou zavřela dveře, rychlejší ladnou chůzí se přesunula za stůl a pohodlně se usadila, rukou ti ihned pokynula, že máš učinit to samé. Vytáhla svazek klíčů z jedné z kapes u své černé uniformy a odemkla zásuvku ve stole, vytáhla pečlivě svázanou naducanou obálku, kterou opatrně položila na stůl. Sevřela na ní své zlatavé ruce a podívala se na tebe s vážnou tváří.


Sarako
Přitáhl sis pomocí telekineze židli a usadil se naproti Argonianovi. Jeho tvář zůstala kamenná když jsi k němu promluvil. Očima si tě prohlížel, neusmál se ani nezamračil.
„Dávej si pozor na jazyk...“ řekl důrazně, „Nejsem žádný krátkozraký hostinský, stráž třesoucí se před měšcem Septimů baštící kterémukoliv sluhu božímu jeho róbu.“ upřeně na tebe hleděl, „Pohybuji se v kruzích podsvětí už dost dlouho na to, abych si věděl jak se počíná někdo kdo má co tajit a skrývat.“


Tondulín
„Dobrá nápad.“ přikývla Belwen a vyrazili jste společně směrem ke kopci. Cesta vám netrvala dlouho a vyšli jste na kopeček na jehož vrcholku se nacházela jakási polorozpadlá zřícenina ze které zbyla pouze kamenná podlaha a několik na zem padlých sloupů. Jeden z nich posloužil Belwen jako židle, usadila se a začala odpočívat. Ve skutečnosti se nejednalo o 'kopeček' nýbrž o kopec.

Pod kopcem se rozkládala malá vesnička. Několik menších domů konstruovaných ze dřeva i kamene a trojice větších domů z nichž měli dva ohradu v níž se pásl dobytek. Obě příjezdové cesty do vesnice byly prázdné. Ani z dálky se nebylo patrné, že by uvnitř vesnice vládly nějaké nepokoje vzniklé po včerejších událostech.


SuperHunterCZ
Pokračovali jste dál chodbou. Ayrenn kráčela kousek před tebou udržující obraný postoj. Netrvalo dlouho a dostaly jste se téměř na konec podlouhlé chodby. Před vámi se objevily kruhové dveře nesoucí nejrůznější znaky spojené s trojicí obrazů. Neušlo ti, že se kolem dveří nachází menší otvory a uprostřed kruhových dveří se nachází otočné pole s šipkou. Ayrenn schovala své zbraně a povzdechla si.

„Nikdy by mě nenapadlo, že únikový cesta bude takhle zabezpečená...“ povzdechla si, „Začínám si myslet, že tu jde o něco jiného... A taky to, že před námi naši nadřízení něco tají.“ dodala následně a znovu se podívala na dveře s kresbami.

Rovněž jsi se zahleděla na trojici obrazů, který se nacházel na jednom místě na dveřích, šipka směrovala do prázdného místa, které se nacházelo mezi jednotlivými přechody mezi obrazy. První obraz ti připomínal trojici postav navlečených do černého roucha nesoucí cosi zlatavého na zádech směrující vstříc poušti. Kolem obrazu se nacházela i nějaká slova, která byla velmi těžce čitelná neboť byla již stářím dost poničená. Druhý obraz ti pro změnu připomínal dvojici postav v černém, postávali u jakéhosi oltáře a jedna z postav držela nad hlavou zlatavý předmět, který předtím nesla na svých zádech, opět následoval text kolem obrazu, který byl již o trochu lépe čitelný, ale přesto by chvilku trvalo než by se ti jej povedlo vyluštit zcela. Třetí obraz znázorňoval pouze jednu postavu v černém, opět držela zlatavý předmět ve svých rukou, přišlo ti, že se jej chystá vyměnit s postavou, která ve svých rukou drží jakýsi předmět nesoucí symbol kříže. Text kolem obrázku byl podobně čitelný jako ten u předchozího.

„Hádanky nebyly nikdy mojí silnou stránkou...“ přiznala následně Ayrenn a dřepla si ve snaze vyluštit text u prvního obrázku. „Co myslíš, že je ten zlatavý předmět? Ten vnitřek celého toho mechanismu vypadá jako pohyblivý... Ale těžko říct co s ním udělat.“