---

→ Tah 274


Scorpioncz
„Scipio to nedovolil.“ odvětil ti Flavius, „K žádnému prohledání vily nedošlo. Thalmor se sice snažil, ale nevyhověli jsme jim... Gerrick sice zuřil, nadával a chtěl to hnát víš, ale Valerius všechny jeho akce smetl ze stolu.“ lehce se uchechtl, „Podle všeho si s Gerrickem nepadli zrovna do oka a jsou to dost velcí nepřátelé. Pro nás jedině dobře. I když on se tu Gerrick údajně moc dlouho zdržovat nemá. Podle toho co se říká a co jsem slyšel by tu měl být důstojník Raven. Raven by měl být trošku mírnější. Trošku.“

Kolem lázně do které jste byli namočeni prošel svalnatější muž, který měl část těla zjizvenou od popálenin a levé rameno měl potetované podivnými symboly. Zastavil se až kousek od žen. Otočil se směrem k vám a podíval se na Flavia. V rysy ve tváři o něm ihned prozradily, že se jedná o imperiála. Prudce se otočil a zamířil k odchodu. Ženy mu sice věnovaly pohled s úsměvem, ale on jej ignoroval.
„Co to bylo za divnýho chlápka?“ optal se Flavius pohotově, „Toho jsem tu snad nikdy neviděl.“

Jedná se o postavu jejíž jméno neznáš. Jediné co o ní víš je to, že byla ve věznici zavřena společně s tebou. Důvod zadržení byl prostý, muž se přímo účastnil útoku na Univerzitu a podle všeho byl mezi nejbližším a nejelitnějším vojskem samotného Nigidia Amatia. Byl však propuštěn o něco dříve než ty na milost od Vrchního Cyrodiilského generála Lucia Valeria.


Adrian_S
„Zasvětila jsem život Devítce a nyní i Osmičce. S promlouvání k lidu nemám problém.“ přikývla Redguardka, „Karlirah Jannus.“ představila se ti následně. Poznámky jsi měl již dopsané, sbalil jsi deník a odebral se i s ženou pryč z místnosti, nechal jsi jí odejít jako první a poté za ní zavřel dveře.
„Jsem ráda, že nepatříš mezi ty jak říkáš 'hrubiány'. Podle mého názoru je to nesmysl zakazovat víru, kterou známe již od nepaměti několik ér.“ v jejím hlase zazněl lehce naštvaný tón, „Nazývat její vyznavače kacíři a nemilosrdně je popravovat. Kruté a nemilosrdné. Mám strach kdo převezme můj úřad... Ve špatných rukou by mohlo dojít k tragédii.“ povzdechla si.

„Mohu vás uklidnit.“ ozval se hlas Thalmorské agentky působící na Univerzitě. Byla opřená o stěnu nedaleko dveří do učebny z níž jste vyšli. Oblečená byla do svého úboru, černá uniforma agenta Thalmoru, která byla o obohacená o černou delší sukni, neměla rukavice ani zbraň, blonďaté vlasy měla svázané do ohnu a na tváři přísnější výraz, který by mohl lehce konkurovat Silverwoodové. „Volba vašeho nástupce nebo nástupkyně zůstala plně v rukou Císařství. Thalmor si nedokázal vymoci úředníka dle svých představ.“ pronesla a přitom sledovala starou Redguardku. Než však stihla Redguardka cokoliv říci, pokračovala „Přišla jsem vám jen říci, že vás nebudu vyšetřovat. Respektuji přání Arcimága a vedení Univerzity a hlavně tu nejsem za účelem, abych vedla nějaká vyšetřování proti zdejším obyvatelům. Jsem tu proto, abych utužovala vztahy mezi Aldmerským spolkem a Univerzitou a vedla je k lepším zítřkům.“ pronesla s hrdostí v hlase. Redguardka již nijak neargumentovala, svá předchozí slova mlčky si vyslechla co měla Agentka na srdci. „S vámi bych si ráda promluvila osamotě. Mohl by jste mě následovat prosím do mého kabinetu?“ zeptala se tě následně a její přísný výraz na tváři trochu změkl a změnil se v o něco přívětivější.


Sarako
Přitáhl sis pomocí telekineze židli a usadil se naproti Argonianovi. Jeho tvář zůstala kamenná když jsi k němu promluvil. Očima si tě prohlížel, neusmál se ani nezamračil.
„Dávej si pozor na jazyk...“ řekl důrazně, „Nejsem žádný krátkozraký hostinský, stráž třesoucí se před měšcem Septimů baštící kterémukoliv sluhu božímu jeho róbu.“ upřeně na tebe hleděl, „Pohybuji se v kruzích podsvětí už dost dlouho na to, abych si věděl jak se počíná někdo kdo má co tajit a skrývat.“


Tondulín
„Dobrá nápad.“ přikývla Belwen a vyrazili jste společně směrem ke kopci. Cesta vám netrvala dlouho a vyšli jste na kopeček na jehož vrcholku se nacházela jakási polorozpadlá zřícenina ze které zbyla pouze kamenná podlaha a několik na zem padlých sloupů. Jeden z nich posloužil Belwen jako židle, usadila se a začala odpočívat. Ve skutečnosti se nejednalo o 'kopeček' nýbrž o kopec.

Pod kopcem se rozkládala malá vesnička. Několik menších domů konstruovaných ze dřeva i kamene a trojice větších domů z nichž měli dva ohradu v níž se pásl dobytek. Obě příjezdové cesty do vesnice byly prázdné. Ani z dálky se nebylo patrné, že by uvnitř vesnice vládly nějaké nepokoje vzniklé po včerejších událostech.


SuperHunterCZ
Pokračovali jste dál chodbou. Ayrenn kráčela kousek před tebou udržující obraný postoj. Netrvalo dlouho a dostaly jste se téměř na konec podlouhlé chodby. Před vámi se objevily kruhové dveře nesoucí nejrůznější znaky spojené s trojicí obrazů. Neušlo ti, že se kolem dveří nachází menší otvory a uprostřed kruhových dveří se nachází otočné pole s šipkou. Ayrenn schovala své zbraně a povzdechla si.

„Nikdy by mě nenapadlo, že únikový cesta bude takhle zabezpečená...“ povzdechla si, „Začínám si myslet, že tu jde o něco jiného... A taky to, že před námi naši nadřízení něco tají.“ dodala následně a znovu se podívala na dveře s kresbami.

Rovněž jsi se zahleděla na trojici obrazů, který se nacházel na jednom místě na dveřích, šipka směrovala do prázdného místa, které se nacházelo mezi jednotlivými přechody mezi obrazy. První obraz ti připomínal trojici postav navlečených do černého roucha nesoucí cosi zlatavého na zádech směrující vstříc poušti. Kolem obrazu se nacházela i nějaká slova, která byla velmi těžce čitelná neboť byla již stářím dost poničená. Druhý obraz ti pro změnu připomínal dvojici postav v černém, postávali u jakéhosi oltáře a jedna z postav držela nad hlavou zlatavý předmět, který předtím nesla na svých zádech, opět následoval text kolem obrazu, který byl již o trochu lépe čitelný, ale přesto by chvilku trvalo než by se ti jej povedlo vyluštit zcela. Třetí obraz znázorňoval pouze jednu postavu v černém, opět držela zlatavý předmět ve svých rukou, přišlo ti, že se jej chystá vyměnit s postavou, která ve svých rukou drží jakýsi předmět nesoucí symbol kříže. Text kolem obrázku byl podobně čitelný jako ten u předchozího.

„Hádanky nebyly nikdy mojí silnou stránkou...“ přiznala následně Ayrenn a dřepla si ve snaze vyluštit text u prvního obrázku. „Co myslíš, že je ten zlatavý předmět? Ten vnitřek celého toho mechanismu vypadá jako pohyblivý... Ale těžko říct co s ním udělat.“