#1301
Adrian_S:
Přišel jsi blíže k ležícímu muži a Ledokazovi, který ještě se jednou silně zakousl do mrtvého koně, a pak obrátil svojí pozornost na přeživšího. Pomalu a obezřetně se k němu počal přibližovat a ve tváři jezdce byl vidět strach, taktéž začal něco hodně rychle hledat všude po kapsách. Přišlo ti divné, že se nerozhodl sáhnout po meči, ale spíš něco hledat. Připravil sis tedy rychle krystalovou šipku, která ti jako obvykle vyrostla z dlaně a začala ti před onou dlaní a skrčenými prsty levitovat. Vlk se přiblížil asi na vzdálenost dvou metrů od muže a přikrčil se. Zdálo se, že se chce odpružit a rychle vyskočit s úmyslem rozervat ležícího muže. Napřáhl ses a soustředěně šipku po Ledokazovi bleskurychle vymrštil ve snaze mu zabránit ve skoku.
Šipka přímou dráhou vletěla vlkovi přesně na krk a vyrušila ho. Bylo vidět, že se již hodlá otáček k tobě, když se znenadání ozvalo cinknutí, jako by se něco odrazilo a následný rudý výbuch přímo z Ledokazovi hlavy! Výbuch tě na chvilku oslnil a ohlušil. Zmateně ses rozhlédl, abys zjistil co se vlastně stalo, ale na přemýšlení nebyl čas, jelikož Ledokaza ani tento silný výbuch zabít nedokázal. Vlk silně zavrávoral vzad, ale když pootočil hlavou, všiml sis pouze velké zející díry v ledovém krunýři a popálené kůži a srsti. Ledokaz zvedl hlavu a nepřirozeně syčivě zavyl, což mělo za následek vytvoření dvou oblaků prašanového sněhu za jeho zády. Jsou prakticky stejné jako byl ten, když se vynořil sám vlk, teď se z nich vynořilo něco trochu odlišnějšího. Z prvního oblaku, ještě než stihl sníh dopadnout znovu na zem, vyskočil další vlk, tentokrát ale nejméně o polovinu menší, než je ten první. Jen co se sníh usadil, tak i ze druhé díry vyskočila ledová koule. Po chvilce ti došlo, že je to zajíc, který měl tu smůlu a je taktéž proměněný v Ledokaza, těžko říct jak je nebezpečný.
Aurelius:
"Jistě, to dává smysl." řekl a souhlasně pokynul hlavou.
"Upřímně si nejsem jist, co přesně potřebuje, pouze požádal před dobou o pomoc. Mám za to, že jde o pomoc několika jeho přátelům, kteří chtějí vyzkoušet nějakou svoji speciální zbroj. Jsem si jistý, že ti vše vyjasní na místě." Odpověděl kovář a svůj nový prsten jsi pro jistotu uschoval do brašny. Vznesl jsi ještě svůj druhý dotaz, kovář se na tebe zadíval a napřed odpověděl řečnickou otázkou.
"Také jsi lovec artefaktů? No, myslím že ti to v ničem nepomůže, ale budiž. Ten artefakt se jmenuje celým jménem štít z Ledových kapek. Nejsem si jist, ale nejspíše pásla po celé zbroji a také ji spíše chtěla využít k získání něčeho jiného, většího ... už si ale nevzpomenu jestli vůbec říkala čeho. Jinak k té zbroji a vlastně i štítu a zbraním. Jsou vyrobené z magického ledu, natěženého v nynější pevnosti Zmrzlého měsíce. Jsou to opravdu staré artefakty, které jsou očarovány velice silnou mrazivou magií. Nejspíše je chce kvůli jejich odolnosti vůči ohni, ale to se budeš muset zeptat přímo jí." Poté se kovář odebral ke dvířkům vedoucích ven a již trochu otráveným hlasem z toho, že se tahle konverzace táhne déle než chtěl, zeptal,
"Takže je to již o tvé kamarádce vše? Nebo potřebuješ vědět i barvu jejího spodního prádla? Mám tam velice důležitou práci, která pomůže zachránit mnoho životů."
Matthew:
Podařilo se ti se znovu navrátit do normálu a pořádně se nadechnout, cítíš pouze silnou bolest na prsou. Ledokazský vlk se ještě jednou zahryzl do koňské mrtvoly a pomalu se otočil na tebe. Zahlédl jsi jeho slabě světélkující, vražedně modré oči, jak si tě se zaujetím pro další lov prohlíží. Otočil se k tobě celým tělem a pomalu, jako k bezbranné kořisti, se k tobě blíží. Začal jsi se rychle šacovat, abys vytáhl kouzelný šutřík, ale nemohl jsi ho nikde najít. Když už byl vlk skoro u tebe, v blízkosti maximálně dvou metrů a hodlal na tebe skočit a zatnout drápy, tak se na tebe usmála štěstěna. V této poslední chvilce jsi dárek od ducha našel a okamžitě vytáhl. Ledokaz se přikrčil, aby se více odpružil do delšího skoku, když jsi po něm rudě žilkovaný a nebezpečný kamínek hodil. Ze skoku ho však nejprve vyrušilo něco úplně jiného. Ještě než tvůj výbušný kamínek dosáhl svého cíle, odněkud ze strany přiletěl velice rychle, až skoro nepostřehnutelně kus něčeho fialového a zasáhl Ledokaza do krku. To s ním otřáslo a vyrušilo ho od vražedného skoku. Už se hodlal otáčet za vznikem výstřelu, když dopadl i tvůj kamínek.
Uslyšel jsi cinknutí kamene o led při odražení a chvilku sis pomyslel, jak je všechno v háji, že to nefunguje. Naštěstí se ozvala rána, která tě v té blízkosti nejen ohlušila, ale i chvilkově oslepila. Oči tě trochu pálily a uslyšel jsi naštvané zasyčení. Když ses rozkoukal, spatřil jsi, jak Ledokaz vrávorá zpátky a dále od tebe. Na hlavě v místě dopadu šutříku mu chybí úplně všechen led, který jsi tam viděl předtím, takže momentálně vidíš odhalenou spálenou šedivou srst a pod ní propálenou kůži až k lebeční kosti. Vlk vypadá zničený, ale rozhodně stále nebezpečný. Ledokaz zvedl hlavu a strašlivě zavyl. Zavytí neznělo však ani trochu přirozeně, spíše jako by vrčivě syčel. Okamžitě jsi také zjistil, proč to udělal. Za jeho zády se totiž objevili další dva oblaky popraškového sněhu, vyhozeného do vzduchu a zahlédl jsi další dva odlesky od známých ledových krunýřů. Ze sněhu vyskočil další vlk, který je o polovinu menší než ten první, ale zcela jistě bude stejně nebezpečný, ne-li rychlejší. Z druhé díry ve sněhu se vynořila malá ledová koule a hned ti došlo, že je to Ledokazský zajíc. Oběma nestvůrám taktéž svítí oči stejně, jako největšímu vlkovi. Kamínek svítí dobrý kus od tvých nohou.