---

Část 8. - Haafingar

Každému cestovateli srdce plesá, pokud se dostane do kraje s dominantním městem Samota. I bylo tomu tak v M’aiqově případě, kdy za tmy sbalil tábor a vydal se po cestě k mostům přes Bílou a Karth řeku.

Než se však dostanete na Samotu, musíte přejít malou vsí, jež se jmenuje podle jisté… dominanty. „Dračí most“ je ukázkovým příkladem úžasné architektury. Nejen, že je bytelná a veliká, ale hned na vstupu vás vítá otevřená kamenná dračí tlama, ať už jdete z kterékoli strany. Uprostřed mostu si jistě můžete všimnout, jak pod vámi klidně probublává řeka Karth, která se o několik mil dál vlévá do Samotského zálivu a poté hned do Moře Přízraků.



Samotná vesnice není tak velká, jak by se očekávalo. Krčma, pár obytných domků, pila a dům ochránců císaře - také známí jako „Penitus Oculatus“. Však je tato osada umístěná na velice pěkném místě - je lemovaná řekou, skalami a i lesem, který se postupně kácí.

Zatímco se M’aiq kochal okolím, nad vesnici vyšlo světlo a lid se probudil. Protože s ním moc nechtěli mluvit, zašel tedy Khajiit do krčmy „U Čtyř štítů“ - pěkný název, a pozeptal se jisté dámy za pultem na pár otázek ohledně mostu. Sama prozradila, že nemá tušení, kdo tento most postavil či jak dlouho trvala stavba, ale byla moc ráda, že stojí. Nebýt onoho mostu, nikdo by se neměl jak dostat do tohoto kraje, pokud by nechtěl sejít ze stezky. Přiznala se M’aiqovi, že se bojí, aby most nezničili rebelové.

Khajiit se tu rychle občerstvil a opět se dal na cestu, tentokrát už poklidně a za přítomnosti Slunce zamířil na sever. Stezku lemovaly po západní straně hory a po východní zase bublající řeka. Kus před samotným městem jistě narazí poutník na křižovatku, vedoucí jak do města, tak i dál severozápadním směrem do kopců. Pokud se vydáte do kopce, narazíte na schodiště, vedoucí k pohoří Kilkreath a mohutné soše Meridie - daedrickému princi světla. M’aiq… nemá ani slova pro tento pohled. Snad popis by mohl postačit… Obrovská socha v hábitu s vyzývajícími ruky a pod ní dvě malé sošky, které se snaží něco uchopit. Pokud se pod ně postavíte, určitě se budete cítit tak „nicotně“, jako byl i M’aiq.
Tato socha měla i svůj chrám v hoře, dveře do ní byly však napevno zavřené. Proto jestli sem půjdete, nečekejte, že si celé místo prohlídnete i zevnitř.

Naproti tomuto místo, o několik set sáhů na západ, se ocitá velice krásné „Borové jezírko“, kde uprostřed ostrůvku rostou zvláštní a krásné byliny. Zde najdete hlavně klid a nijak nerušenou přírodu… ideální místo pro přespání či odpočinek. Avšak, pozor na blátokraby… fuj!

M’aiq se vrátil zpět na hlavní trasu a kráčel lehkým krokem na Samotu, která ho vítala už z dálky. Mocné hradby a veliké prapory s vlčí hlavou se na cestovatele smějí. Než se ale dostanete do města, u věže při cestě vede stezka do největšího přístavu ve Skyrimu, kde se kromě několika kocábek ocitá i sklad a sídlo „Východo-císařské společnosti“. Dovoz i vývoz všeho, co byste potřebovali, ať už se jedná například o elsweyrský cukřík či bretonský sýr…

Khajiit se vrátil zpět z přístavu na trasu do města a vyšlapoval do kopce. Než se dostal k bráně, všiml si u věže, kde zatočil k přístavu, jak přijíždí povoz s neznámými cestovateli, již se radovali z úspěšné cesty. M’aiq musel kroutit hlavou, když spatřil, jak se jim zlaťáky z rukou vytrácí a zaslechl, jaká byla jízda rychlá. M'aiq dokáže cestovat velice rychle. Někteří lenoši cestují na vozech. M'aiqovi je to jedno…

Po chvilce čekání, než se cestovatelé z povozu dostali do města, konečně Khajiit vyrazil kupředu. Prošel menší a stále otevřenou branou, stačilo udělat ještě pár kroků a konečně se dostal k mohutným dveřím, které hlídaly stráže města. Bez jakýchkoliv řečí a ještě s nadšením otevřeli cestovateli… tohle se jen tak nevidělo…

Sotva poutník vejde dovnitř města, oči se vám rozzáří překvapením a nadšením. Bohaté vysoké domy, široké ulice, nad kterými visí barevné praporky, plápolající ve větru, bující kvítí a především milí lidé… Avšak, tuto krásu kazí jedna nehezká podívaná, ze které byl M’aiq v obavách. Hned u brány, po vaší pravici spatříte malé nástupiště s několika stoly a popravčím špalkem. Brr, M’aiq nemá tušení, zda ho používají často či jen pro ozdobu… M’aiq věří v to druhé.

Ale zpátky k městu… Hned u brány může vyčerpaný putující zamířit do krčmy s příhodným názvem „U Mrkajícího kolčaváka“, kde se dozví spoustu drb a svlaží své hrdlo. Hospoda to jest veliká a krásně zdobená, na rozdíl od těch z východní části provincie. A není tu ani moc draho. Od krčmáře se doslechl něco málo z minulosti města. Před sta lety tu městu vládla krutá a nelítostná královna Potema, které se přezdívalo „Vlčí královna“ a tudíž je vyobrazena vlčí hlava na její počest. Ona královna byla iniciátorkou povstání a vyhlašovatelkou takzvané „Války červeného diamantu“, kde padlo mnoho šlechtických, i ne-šlechtických obětí. Mezi těmi „vyššími“ byl i například její syn Uriel Septim III. nebo také „šílený“ císař Pelagius Septim III.

Krčmář prozradil M’aiqovi, že stojí za to navštívit slavnou bardskou univerzitu a samotný Modrý palác, což jsou opravdu dominantní stavby města. Modrý palác slouží jako sídlo velekrále… v současné době patří trůn provincie jarle Elisif Jasné. Jarla byla v posledních dobách stále smutná a plná žalu, neboť před krátkou dobou přišla o manžela a také velekrále Skyrimu - Toryyga, který byl zavražděn.
Další informace nestačil krčmář říct, ale doporučil ji navštívit, ta by pověděla M’aiqovi více o svém zesnulém králi a o občanské válce, která kvůli tomu započala. Není to zrovna příjemné téma, ale aspoň se později dočtete, proč jsou někteří lidé na vás (ne)milí…

Protože se M’aiq zmínil, že je cestovatelem, doporučil mu navštívit i maják na severu. A pokud jest M’aiq odvážný, jihozápadním směrem se nacházela nordská zřícenina Volskygge, která je zvenku impozantní. Nakonec se zmínil o jakémsi hradu v moři, o kterém sice nic nevěděl, ale něco se mu prý na tom nezdálo. Říkal, že nikdo z místních a ani rybáři, k onomu hradu nepluli… Prý se tomuhle místu vyhýbali.

Po sladkém vínu a slovech opustil Khajiit krčmu a vyšel na obhlídku města. Pokud se vydáte po ulici kupředu, minete alchymistický krámek, vetešnictví a také obchod se šaty. A tam se také elsweyrské kroky zastavily. Od dvou vysokých elfek se M’aiq doslechl, co by měl mít správně na sobě, pokud by chtěl navštívit Modrý palác. Přestože se mu snažili poradit nejlépe, M’aiq si nic okrasného na sebe nekoupil, ale měli tu obrovský výběr látek a šatů. Milovníci módy budou nadšení, zde vám opravdu poradí. Protože sám M’aiq neznal své míry na nové oblečení, dostal od jedné Altmerky metr… pro případ, že by si chtěl nechat něco ušít na zakázku.



S malým zdržením se vydal zpět na ulici a kráčel stále směrem k onomu paláci, cestou míjel několika stánkové tržiště a prošel i pod mostkem, který spojoval vysokou věž s vrtulí na vrcholku, a hradiště v západní části města. Ve věži s vrtulí se nacházejí schody, vedoucí do přístavu, což je velice zvláštní. A ono hradiště patří ke Chmurnému hradu, současnému stanovišti císařské armády, která se snaží potlačit rebelii. To teďka M’aiqa napadá… V tomto městě jsou dva hrady! Ovšem, Chmurný hrad je pouze pro vojenské účely, zatímco Modrý palác je pro šlechtu a místní „smetánku“.

Před hradištěm a vlastně naproti tržišti se nacházela stezka vzhůru, která vedla k místnímu kováři a mistru šípaři. Pokud vyjdete až úplně nahoru, dostanete se před jednu z bran na nádvoří onoho hradiště, kde se nacházejí další dveře, tentokrát dovnitř hradu a jsou hlídané stráží. Celé nádvoří je docela rozsáhlé, uprostřed onoho místa je obrovské ohniště a kolem něj mohutná hradba. Na východní straně jsou opět dveře, tentokrát kamsi do kamenné věže - prý slouží jako „místo pro návštěvu“. Vedle dveří Chmurného hradu vedou schody nejen do dalšího patra hradiště a na hradbu kolem města, ale také k věži, která patří altmerským jednotkám a spojencům Thalmoru. Ah, M’aiq musí hned vysvětlit, co vlastně Thalmor je. Je to spolek vysokých elfů, jdoucí se svým přesvědčením k blažené idey, kterou se snaží získat. Ostatně, jestli se jim to daří či nikoli, nemůže Khajiit říct, jenom ví, že nemají rádi lid, uctívající nordské bohy. Proč? Na to snad M’aiq najde odpověď.

Dále hradby vedou k západní straně města, kde se nachází velice významná církevní stavba… Božský Pantheon. Chrám uctívaných bohů a svatyně všech, kteří zde hledají odpovědi na své boží otázky.
Celý areál je obklopen malou hradbou a uvnitř je rozloženo několik laviček a dva trůny pro nastávající novomanžele. Pokud mají novomanželé něco na srdci, mohou sdělit své pocity na ochozu, vyskytující se nade trůny. Jen ti bohatí a zámožní se zde nechávají oddávat, obyčejný lid musí cestovat do Mařina chrámu v Riftenu.

Toto krásné místo, kde vás uvítají milé kněžky a mniši, je velice bohatě zdobené, v samotné lodi se ocitá devět výklenků, patřící každému bohu. Ovšem, vyplněných je jen osm, zbývající výklenek „Talose“ byl sejmut, kvůli dodržování paktu Thalmoru a Císařské říše, známý také jako „Zlatobílý konkordát“ - ten zakazuje ono uctívaní Talose. I tak toto místo stojí navštívit!

Když se opustí areál, je možné zahlédnout ze strany nádvoří u stěny a pod schodištěm legionáře, jak se procvičují v boji či střelbě. Občas je možné i zahlédnout jejich kapitána, jak na ně dohlíží a radí, v čem dělají chyby. M’aiq se musel pousmát, když spatřil, jak ozbrojení muži sekají meči do dřevěného panáka a klejí neúspěch. Proč se vojáci zatěžují cvičením? Nejlépe se naučí bojovat, když budou mlátit do živých lidí. Aspoň takto by učinil M’aiq, být vojákem. Chvíli sledoval dvojici mužů, jak mezi sebou zkoušeli různé triky. Jeden byl ozbrojen mečem a štítem, druhý dvěma meči a každý protivníkův útok se mu nedařil odrazit. Inu, Khajiit musel přijít k němu a poradit mu.

„Nezkoušej vykrývat údery, když máš dvě zbraně. Akorát tě to zmate. Navíc dvakrát zaútočit je beztak lepší.“
Tuto radu si prý vzal k srdci a zkusil se podle ní řídit… a vida! Hned mu šli útoky samy od sebe.

Po tomto krátkém zdržení Khajiit konečně opustil výcvikový areál severní branou, kráčel po cestě, vedoucí skrze bohaté a vysoké domy. Jaké překvapení, když za několik sáhů zaslechl zvuk flétny a bubnu… Tlapky postávaly na schodišti bardské univerzity, kterou hodlal také navštívit. Sotva otevřel dveře, už ho vítal vysoký elf s radostným hlasem a divil se, že vidí po dlouhé době nějakého Khajiita. Hned se ho na úvod zeptal, zda se nechce zapsat do studií, ale M’aiq odmítl, ale přesvědčil Altmera, aby ho provedl po univerzitě.

Místo bylo překrásné, hned u vchodu to září krásnými květinami, za několik sáhů na vás vykoukne obrovská knihovna, plná skladeb, veršů či prózy. Několik bardů tu má i svůj pokoj, které jsou také v patře s knihovnou. Dále můžete sestoupit do suterénu, v němž se rozléhá kuchyně a další lůžka pro hosty či bardy. A nakonec ve vrchním patře jsou dvě posluchárny. Protože jedna byla zcela zaplněná a čekala na přicházejícího barda, M’aiq se usadil a vyčkal společně s ostatními na hudbu. Za několik okamžiků se dostavila velice pohledná bardka s flétnou a spustila své umění, které se tu učila. Hrála… překrásně!



Pokud budete mít čas, milí přátelé, navštivte bardskou univerzitu! Nejen, že se dozvíte od milých lidí něco nového, ale také se můžete zaposlouchat do krásných instrumentů a zaslechnout příběhy dávno minulých!

Po krásné návštěvě se M’aiq vydal opět na cestu kupředu, ta vedla přímo do Modrého paláce, nacházejíc se na samotném konci samotské klenby. Místní před-zahrada buje v krásných barvách, stráže pečlivě hlídají vchod dovnitř paláce. Po menší prohlídce vás mohou pustit dovnitř, jen co vejdete, oči se vám rozzáří. Kromě překrásného zdobení se všude nacházejí drahé věci… stříbrné poháry a talíře, drahá ovoce, květináče plné různých květů a barev. Místo nevypadá zas tak ponuře, jak by se zdálo. Abyste se dostali před jarlu, musíte nejdříve jít z předsálí ke schodišti. Než vylezete po schodech, po vaší levici uvidíte kuchyňské křídlo a pokoje služebnictva. Po pravici jsou dveře, vedoucí do Pelagiova křídla… nejspíše se jedná o soukromé komnaty, neboť vás dovnitř nepustí. Teď, když vylezete po točitých schodech, dostanete se rovnou do šlechtické místnosti s trůnem naproti vám. Jarla Elisif Jasná na vás hledí z mocného trůnu, společně se svými podřízenými i rádci. Protože byl M’aiq neohlášen, okamžitě se seběhla stráž a ihned zjišťovala, co tu Khajiit pohledává. M’aiqova rada - nejprve se ohlaste, pak vstupte.

Po vysvětlení, že je M’aiq cestovatel a ne žádný útočník, tvář jarly se zmírnila a naslouchala, co má poutník na srdci. Nechtěla se moc svěřovat, ovšem po sdělení, jak začala ona občanská válka, spustila.



Tuto válku prý započal jarl Větrného Žlebu (kde mimochodem M’aiq taky byl) Ulfrik Bouřný Háv, který si nepřál a neměl v lásce velekrálovu správu nad provincií. Jednoho dne bez upozornění přišel do tohoto paláce a v neférovém souboji ho zabil… ale ne prý zbraní, ale svým hlasem! M’aiq nějak nechápe… copak slovo může někoho zabít? Až půjdou lovci na srnky, můžou jít na ně bez luků a stačí na ně promluvit „jídlo!“? Tomu nějak nerozumí…

Ostatně, Ulfrik prý zabil velekrále nečestně a rozhádal všechny jarly z provincie. Někteří se k němu připojili a někteří zase ne. Ono je to vlastně vidět, když putujete městy… Ta východní jsou hlavně na straně mocného muže. Naopak západní věří jarle a pomoci z Cyrodiilu, která má právě tuto rebelii potlačit. Ovšem, posoudit, která strana je ta pravá a má pravdu, nemůže M‘aiq říct…

Ačkoli vypadá ona jarla velice zdrceně, její krása a moudrost doslova září. S touto ženou můžete mluvit bezpečně a otevřeně, ničeho se nemusíte obávat. Jen se nesmíte k ní přibližovat tak blízko, může vás totiž zastavit mocný huskarl v ocelové zbroji, neváhající zaútočit. Po této návštěvě a popřání štěstí ve vládě, M’aiq opouští Samotu a vydává se do krajiny.

Schodištěm věže vylezl u přístavu a kráčel stále severně, až se dostal k molu, kde jednak kotví neznámá loď a jednak se odtud nachází krásný maják, osvětlujíc břeh Haafingaru. M’aiq měl to štěstí, že si za doprovodu místního usedlíka mohl vylézt až na vrchol a podívat se na moře. Úchvatný pohled!

Po severní stezce, která se ztrácela ve sněhu, obešel M’aiq severní hory, minul několik vstupů do jeskyní a pomalu začínal stoupat vzhůru na vrchol pohoří. Za několik hodin mrazivé cesty se dostal k místu, které je asi nejstřeženější ve Skyrimu. Právě na severním vršku pohoří a hlavně nad městem se rozprostírá Thalmorské velvyslanectví, hlavní „základna“ Aldmerského spolku ve Skyrimu. Dostat se dovnitř je zcela nemožné, neboť se sem dostanou jen členové spolku nebo ti, kteří mají nějakou moc - například jarlové. Sotva přijdete k bráně, už na vás elfové z nádvoří míří zbraněmi a varují, ať se nepokoušíte dostat dovnitř. M’aiq toho moc neviděl, jen si všiml, jak rozsáhlé místo toto musí být. Třeba se tam jednou dostane a napíše více…

Avšak, M’aiq se vydal dál po cestě, vedoucí tentokrát jižně. Za několik sáhů odbočil na západ a jeho kroky se dostaly k pevnosti Hraggstad, kterou obsazovala jednotka císařských mužů. Ovšem… cestovatele tu neradi vidí a místo klidného přijetí vás pošlou pryč. Tohle je asi jediné „stanoviště“, kde si vás vojáci nepřejí.

Kousek od tohoto místa, když sejdete ze stezky a zamíříte k horám, můžete dojít k dalšímu menhiru, tentokrát se znamením „Hřebce“. Tvrdí se, že tento kámen napomáhá všem zrychlit a nést více věcí, než můžete - takže něco dobrého pro lovce pokladů. Ale jestli tomu tak je, kdo ví…

Předtím, než zamíříte po kamenité cestě k ruinám Volskygge, můžete narazit na menší stezku, nedaleko pevnosti Hraggstad, která vede až k pobřeží a protáhne vás kolem několika jeskyní a hor. Až se dostanete k moři a zamíříte na západ, můžete se dostat na další místo, kde se nedočkáte příjemného uvítání. Právě v těchto místech a daleko od civilizace, se nachází Severní pevnost, jež okupují jednotky Aldmerského spolku. Nečekejte milé uvítání ani prohlídku místa, stačí jen sebemenší náznak, že chcete vstoupit do menšího nádvoří, už to považují za napadení a útok. Pozor na své kroky!

Ovšem, proč se M’aiq zmiňuje o tomto místě. Ne kvůli nebezpečí, které hrozí z elfí strany, ale právě odtud je možno vidět hrad, trčící z moře. I když se M’aiq obával o svůj život, zeptal se jedné stráže pevnosti, zda něco neví o onom hradu, ba však ani ona neměla tušení. Pohled na tu stavbu je zvláštní, ale jen když pomyslíte, proč se tam nachází… dostanete takové zvláštní mrazení v zádech.
M’aiq neměl zkrátka štěstí zjistit více informací o onom místě, třeba vy budete mít úspěch a povede se vám něco zjistit.



Konečně se po dlouhé době vrátil Khajiit na kamenitou cestu, mířící k ruinám Volskygge, které jsou na první pohled úžasné. Rozsáhlý chrám, tyčící se až na vrchol mohutných hor, je oproti veškerým chrámům (které M’aiq doposud navštívil) majestátní! Avšak musel si tu dávat pozor, kam šlape. V okolí se totiž potulovaly hloučky zločinců a ničemů, kteří neměli s nikým slitování. Škoda, že Khajiit opět neprozkoumal zákoutí této stavby a raději utekl z místa pryč. Ovšem, i tak pohled na velkou stavbu bylo něco… skvělého.

Než se však dostal do bezpečí, neustále měl pocit, že něco při útěku ztratil. Khajiit prohledával svou róbu a nakonec přišel i na onen podivný pocit. M'aiq pořád hledal metr, ale ještě ho nenašel. Kam se asi poděl? Musel vypadnout někde během útěku… A než si Khajiit uvědomil svou ztrátu, před ním se objevily další hory, patřící tentokrát jinému kraji, o kterém se rozepíše později.

Haafingar je krásná část Skyrimu, jen na nejsevernějších místech se rozléhá sníh, jinak je všude travina. I milovníci rostlin si přijdou na své, na jižních místech lze nalézt často Horničky všech barev a na severu pichlavé Trnice či někdy i Nirnské kořeny. A ve městě můžete najít i vzácné byliny jako Dračí Jazyky či Rulíky.

V příštím díle vám M’aiq popíše a povypráví o poslední části Skyrimu, o divokých a nesmírně nebezpečných Pláních, stále patřící původnímu obyvatelstvu, takzvaných „Zapřísáhlých“. Rozsáhlé krajiny, divoká řeka Karth a majestátní město Markarth budou poslední prohlídkou Skyrimu.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Co M’aiq doporučuje navštívit:
z přírody: pohoří Kilkreath, Borové jezírko, Samotský maják
z města: krčma U Mrkajícího kolčaváka, obchod Úchvatné šaty, Chmurný Hrad, Bardskou univerzitu, Modrý Palác

Častý výskyt:
bylin: Horničky (podél cest), Sněhulky a Trnice (v zasněžených oblastech), Dračí Jazyky, Levandule a Rulíky (ve městě)
lidí: rybáři, poutníci, vojáci a jednotky Aldmerského spolku

Na co by si měli cestovatelé dávat pozor:
V chladných oblastech Haafingaru je možné narazit na srkavce, blátokraby a medvědy! A pokud se střetnete s jednotkami Aldmerského spolku, netvrďte, že uctíváte „Talose“.
Ve městě se řiďte pokyny stráží a vojáků a nesnažte se klást odpor, pokud vás o něco požádají.