---

→ Tah 265


scorpioncz
Sedíš na polorozpadlé dřevěné zavěšené posteli, uvnitř chladného kamenného vězení. Stropem částečně zatýká a jídlo, které tu dostáváš se nehodí ani pro psa. Okolní cely jsou rovněž plné, cela naproti tobě je obsazena nějakým Dunmerem, který furt cosi mumlá a cela vedle tebe nějakou ženou, která vypadá na půl šíleně, protože neustále chová jeden velký kámen, který má zahalený do utržené látky svých vězeňských šatů. Úplně na konci chodby, která spojuje všechny cely se nachází několik uřvaných zoufalých vězňů, ale ty jsi osobně nikdy neviděl.

Bouchly dveře a po točitém schodišti směrující dolů do cel schází skupinka postav. Dunmer ihned přiběhl blíže ke dveřím své cely, chytl se kovových mříží a hleděl na tebe.
„Slyšíš to Imperiále? To je zvuk popravy. Už si pro tebe jdou a jakmile přijdou popraví tě!“ následoval jeho smích, který přerušil až s příchodem dalších slov, „Musí to být strašný upírat ve své domovině, rukou svých vlastních druhů.“ pokračoval s pošklebkem.

Zvuky zbrojí zesílily a po několika vteřinách jsi spatřil první zdroje onoho zvuku. Vytvářely je těžké zbroje zdejších členů stráže, které na sobě měli těžkou šedivou rytířskou zbroj s drobnými prvky odkazujícími na Císařství. Trojice takto vyzbrojených válečníků doprovázela jednoho staršího muže, mohlo mu být něco málo kolem čtyřiceti let (graf. vzhled - zde), oblečen byl do lepšího oděvu, meč mu pohupoval u zdobeného opasku a společnost mu dělal nějaký úředník, který držel listinu a zároveň působil i jako klíčník.
„To je ta cela.“ řekl bez zaváhání Úředník u tvé cely. „Zadržený, čekající na soud se jmenuje Škorpias Vici, manžel Laurany Vici a zeť Scipia Vici. Zadržen za násilné akce vůči vykonavatelům Bělozlatého konkordátu.“ dokončil tvé představení, které celé četl ze svých listů držených v rukou.
„Stačí. Nepotřebuji nějaké nepotřebné formality.“ pronesl muž, zamračil a změřil si tě pohledem. Dunmer, který viděl jen jejich záda vyčkával, udržujíc si škodolibost na tváři. „Vypadá to, že máte šťastný den Škorpiasi Vici. Vrchní generál, generál Osmé legie Lucius Valerius se rozhodl vám udělit milost k dnešnímu dni. Budete propuštěn a budete moci žít svůj předchozí život bez jakýchkoliv omezení. Zákon se na vás vztahovat bude, ale obvinění, které vůči vám vzneslo Thalmorské velvyslanectví vedené lordem Gerrickem bylo zrušeno a zamítnuto. Soud nebude.“ krátce se odmlčel, přičemž sis všiml, jak Dunmerovi spadla brada a několikrát udeřil hlavou o kovové mříže. Stráže tvořící doprovod nad tím mávli rukou a nevěnovali tomu pozornost. „Generál Valerius k vaší milosti přidal i podmínku, kterou tvoří povinnost bránit Cyrodiil i Imperial City před případnou hrozbou a to službou v Osmé legii za předpokladu, že by k nějaké hrozící hrozbě došlo. Nicméně...“ opět se odmlčel, „Byl jste vyznamenán Valeriovým stříbrným řádem. Jakožto odpůrce Aldmerské tyranie, nadřazenosti a tyranie vůči lidskosti a svobodě. Vyznamenání si máte vyzvednout na úřadě Osmé legie.“ rozhlédl se, „Tímto končím celou ceremonii. Pusťte ho.“ rozkázal a jeden ze stráží přistoupil k cele, vytáhl svazek klíčů a bez váhání trefil správný a otevřel.


Adrian_S
„Chtěla bych u něj probudit zdravý zájem o magii. Pomoci mu ji zvládnout a přimět ho studovat zde.“ odvětila ti pohotově, „Děti a všeobecně mágové, kteří se věnují samostatnému učivu pomocí knih, bez jakýchkoliv rad starších a zkušenějších mají větší sklony spadnout do temné magie a přidat se k nějakým takovým kultům. Nehledě na to, že děti to mají ještě těžší.“ odmlčela se, „Pokud náhodou nějaké dítě umí něco 'nadstandardního' považují ho za něco jiného a mnohdy je dáváno na okraj jejich dětské společnosti, ubližují mu... Však víš co myslím.“

„Můžeme.“ usmála se, „Pokud nebude nějaká větší oslava v komnatě profesorů.“ (komnatu profesorů považuj jako takovou středověkou sborovnu) odpověděla ti, „Možná tu mám ještě nějaké víno... Před lety jsem jedno dostala, ale už si nevzpomínám proč ani k jaké příležitosti.“ pokrčila rameny, „Vlastně ani nevím kam jsem ho schovala.“ podrbala se za krkem, „To je zlé...“

„Toho bych se nebála. Občas prohodíš pár vtipných poznámek, zasměješ se nějakým jejich méně chytrým vtipům, abys navodil takový ten pocit, že je vnímáš a chápeš. Není to nic snadného, ale zvládneš to.“ usmála se, „A já ti budu držet pěsti a možná se tam i objevím. Uvidím jak mi to všechno vyjde.“ odmlčela se, „Hlavně si tu nic nezapomeň.“


Sarako
Uvedl jsi do pohybu židli, podtrhl jí nohy námořníkovi, který spadl a hlavou se udeřil o další opodál postavenou židli. Po tvém dalším činu kdy jsi na něj dupl se rozevřel po celém sálu bolestí což vyprovokovalo většinu přítomných námořníků k hádce a následné rvačce. Bylo těžké rozeznat kdo z nich zastával tvůj názor a kdo z nich je proti a rozhodl se jej potrestat. Všichni se začali mlátit mezi sebou. Tanečnice jen prchaly na bezpečná místa a vyhazovači se snažili prodrat k baru, ale nebylo jim to umožněno. Jeden z nich se totiž skácel k zemi poté co mu jeden z námořníků rozbil o záda dřevěnou židli. Druhý byl zase napaden trojicí opilců, kteří jej i přes veškeré jeho úsilí se bránit povalili k zemi a začali jej mlátit hlava nehlava.

„Měl bys vypadnout.“ řekla Tanečnice, které jsi se zastal. „Hned!“ křikla následně když viděla jak se trojice námořníků dostala ze sevření těch, kteří se tě snažili bránit nebo chápali tvé rozhodnutí. Blížili se k tobě. Jeden lehce kolísavou chůzí, ale zbylý dva vypadali i přesto všechno co v sobě již měli docela při vědomý. Vzduchem proletělo i několik korbelů, které se zastavili až u baru. Redguardka a Argonianka se začaly krýt pod barem.


Tondulín
„Musíme. Carwuš nám tohle zpoždění jen tak neodpustí.“ odpověděla ti, „Nejspíš se jim už povedlo dostat něco z té Altmerky, možná nějaké klíčové informace a podle nich budeme reagovat, ale to vše rozhodne až Carwuša.“ odmlčela se, „Ale myslím, že dneska si tě už ukradne jenom pro sebe, protože já jsem si tě nechala přes noc a Nivrel ti dělala společnost na té oslavě.“ usmála se, „A nebo tě nějak potrestá... A mě taky, protože jsme neuposlechli její rozkaz.“