---

Adrian_S:
Začal jsi se plížit ke své nic netušící kořisti. Již jsi skoro byl ve své vyhlédnuté pozici, když ti pod nohou zakřupal namrzlý led. Zajíc okamžitě zvedl hlavu tvým směrem a spatřil tě. Již jsi dále čekat nemohl a vystřelil svoje kouzlo. Zajíc se dal pochopitelně bleskurychle na útěk, ale štěstí bylo na tvé straně, a tak se šipka zavrtala zajíci do hřbetu a nemilosrdně ho zabila. Velkými skoky jsi doskákal přes zasněžený les, až ke kořisti a trochu sis jí prohlédl při jejím zvedání. Je to dost hubený králík, moc masa na něm sice nebude, ale v téhle zmrzlé pustině jsi na nic lepšího k snědku, kromě těch brouků, stejně nenarazil. Když jsi se i s úlovkem dostal zpět k Veskimovi, tak tě přivítal několika nadšenými slovy. "Dobrá trefa, ale uschovej ho na později, nebudeme tu kvůli jednomu zajícovi pracně rozdělávat oheň ..." Při tvojí poznámce o konci lesa Veskim zvedl hlavu a zadíval se k okraji. "Již nemám tak dobrý zrak ... doufám že máš pravdu, třeba odtamtud i něco uvidíme." Nakonec i Veskimovo doufání bylo vyslyšeno. Jen co jsi odsunul poslední hustou jehličnatou větev ze zorného pole, tak se před tebou otevřela rozlehlá, sněhem pokrytá krajina. Někde daleko na obzoru jsi spatřil něco jako ohromnou lesklou zeď, která byla až tak vysoká, že brání slunečním paprskům, aby plně pronikly až k vám. Nejzajímavější je, že se tento objekt táhle po celém obzoru, kam až oko dohlédne. Při tvém rozhlížení, jsi vpravo od sebe spatřil palisádu vzdálenou pouze několik desítek, možná stovek metrů. To mimojiné také znamená, že jste celou noc od civilizace nebyli moc vzdáleni. Veskim se hned zpod stromu taktéž vynořil a rozhlédl se. "Páni, bohužel si stále nejsem jistý kde se nacházíme ..." Pronesl, když se díval na vzdálenou zeď. Zrovna v tu chvíli, když se podíval i na palisádu a ukázal na ní, tak se úzký srpek ranního slunce vynořil zpoza vzdálené zdi a na chvilku vás oslepil. Slunce začalo zaplavovat krajinu svými zářivými oranžovými paprsky ...

Aurelius:
Spíš v hostinci ... zatím bezesnou nocí ...

Matthew:
Poté, co jste se rozdělili, rytíři rychle zmizeli v krčmě. Není pochyb o tom, že tahle vesnice je přesně ta, ze které jsi předtím vyšel. Zamířil jsi tedy v pohodě k obchodníkovi a zrovna v tu chvíli, když jsi se chystal otevřít dveře, tě zaskočilo světlo, které ti oranžově zazářilo na ruce a začalo hřát. Nejprve tě to zaskočilo, ale pak ses ohlédl za zdrojem a musel sis rychle zakrýt oči. Ranní slunce se konečně dostalo nad vysokou ledovou stěnu a začalo svými paprsky zaplavovat celé širé okolí. Zatáhl jsi za kliku, ale obchod je zamčený, je asi prostě moc brzy ráno. Zaťukal jsi studeným železným klepadlem ve tvaru draka, které je na dveřích a během chvilky jsi uslyšel za dveřmi rachot a dupání bot. Chvíli následovalo ticho, když se náhle dveře prudce otevřely a vykoukl obchodník, který ti dal úkol ony květiny najít. Vypadá úplně stejně, až na to že je silně rozespalý a je oblečen do bleděmodrého nočního úboru, který obsahuje dokonce i s čepičku na které se houpá bambulka. "Ano? ... vy jste? ..." Zeptal se nejprve rozespale se zívnutím, ale poté si prohlédl tvojí neobvyklou, momentálně poškozenou, chitinovou zbroj a rozvzpomenul se. "Á to jste vy, s těmi květinami ... pojďte dál a přitáhněte si židli k pultu ..." Řekl a sám se odebral šouravými kroky za pult.