#1236
Adrian_S:
"Ale no tak, jsou to snad jen brouci." řekl se zasmátím Veskim.
"Docela by mne také zajímalo, proč nás teleport vysadil zde a ne tam kam jsem původně zamýšlel. Rád bych teď na mnoho otázek znal odpověď." Pronesl během balení několika posledních věcí, které jsi mu podal. Nakonec tornu zavřel a upevnil koženým řemínkem. Jen co tak učinil, tak se zvedl a ukázal na strážce, který se rychle rozpadl a zmizel.
"Takže, teď se dívej ... normálně by učení trvalo déle a z knihy je to lepší, ale zkusím ti to polopatě nějak vyložit, abychom se tu zbytečně moc dlouho nezdržovali." Pozvedl mírně ruce a začal předvádět gestikulaci při sesílání.
"Je to celkem jednoduché, uděláš ve vzduchu kruh a takovýto tvar, no trošku podobný přeškrtnutému hranatému štítu ... ale nesmíš se přestat soustředit! Jinak se kouzlo nepodaří! Také by to mohlo skončit špatně ..." Pronesl a načrtl ve vzuchu kruh s oním znakem, který ti nic neříká (Gestikulace, případná kouzelná slova si pamatovat nemusíš, stačí když napíšeš jméno kouzla jako předtím a tvoje postava se ho pokusí vyvolat).
"Nebudu ho teď vyčarovávat, jelikož odcházíme, tak by to bylo zbytečné plýtvání silami. Ty raději také ne, i ty musíš svoje síly šetřit. Nevíme co nás může venku čekat, ale samozřejmě si můžeš zkusit alespoň gestikulaci." Poradil ti, přičemž si hodil na záda tornu s věcmi a zadupal poslední doutnající uhlíky a kusy dřeva v nevyhaslém ohništi. Poté jste vyrazili na povrch. Venku stále vládne šero, ale už alespoň dokážete vidět na cestu, aniž by jste se přerazili přes každý kořen, který by se ze tmy objevil. Celý les má tajemnou temnou atmosféru, jehličnaté stromy stojí s mírnou sněhovou přikrývkou na větvích a na nebi vidíte občasné obrysy mraků, odhalené prvními slunečními paprsky. Navrhl jsi, že půjdeš vpředu a po krátkém rozmýšlení Veskim souhlasil.
"Dobře, ale jen kvůli tomu, že jsem starý a kdyžtak mě budeš varovat před překážkami, které bych jinak neviděl." Řekl namručeně a vyrazili jste kupředu do neznáma. Po několika krocích ti zapadla noha až po kolena do špatně viditelné sněhové závěje. Okamžitě tě začala noha nepříjemně a štiplavě studit. Rychle jsi svojí nohu vyndal a celou závěj opatrně obešel, tato příhoda ti však dost znepříjemňuje budoucí cestu. Na druhou stranu jsi zahlédl mezi protějšími stromy možný konec lesa, jelikož stromy začali řídnout. Na pravé straně jsi zase zahlédl koutkem oka nějaký pohyb, rychle jsi se otočil a spatřil siluetu podobnou zajíci. Ten si nevzrušeně pohopkává na spadlém kmeni silného stromu, který je od vás vzdálený odhadem okolo dvacet metrů. Veskim jde pomalu za tebou ve tvé vyšláplé stopě.
Aurelius:
Zamkl jsi svůj pokoj před nechtěnými návštěvami a sedl si na postel. Neotravoval si se s hledáním nějakých svíček nebo jen posvícení si kouzlem a začal si zout poslepu boty. Schválně jsi je položil přesně pod druhou stranu postele, kde budeš mít položenou hlavu. Po těchto přípravách jsi ještě našel kytičku a začal si jí prohlížet, bohužel ti ale musely stačit hmatové pocity. Podle dotyku je jasné, že květina je již uschlá a její krása dávno pryč. Stále by se ale dala použít pro alchymistické účely! Jen její účinky nebudou už tak silné jako za čerstva. Schoval jsi jí zpět do brašny a začal se svlékat z kabátu, ve kterém ti už začínalo být opravdu horko. Dále sis sundal ještě róbu, jelikož jsi chtěl předejít jejímu poškození při nechtěném převalování. Při svlékání si po hmatu usoudil, že je róba trochu pomačkaná, jelikož nejspíš není stavená na to, aby na ní byl ještě nasazen kabát. Hodil jsi věci přibližně na židli a ulehl na postel. Skoro v zápětí jsi usl ...
Nebudu ti dávat na výběr, kdy se chceš probudit, jelikož jsi silně unavený a navíc ti ráno přinesou snídani, čímž tě každopádně probudí ... Spíš ...
Matthew:
Mág si povzdechl
"Tohle jsem snad ještě nikdy nikomu říkat nemusel, nu což, všechno je jednou poprvé ... Patříme k Ledové Navládě, to je taková armáda, či strážci pořádku ... jak chceš." Na chvilku se odmlčel, aby si srovnal svoje myšlenky, a pak pokračoval.
"Jsme vlastně armáda sloužící snovému démonovi Icerovi, zdejšímu skutečnému vládci a polobohovi, což ale nutně neznamená, že ho musíme uctívat." Jeden z rytířů (ten který má stále brnění v celku) se otočil a trochu naštvaně poznamenal.
"JE to bůh! Jste blázni že věříte v ty vaše bohy, kteří pro vás nikdy nic neudělali. Jeho síla je skutečná!" Pronesl, ale mág pouze krátce odpověděl.
"To už je otázka víry každého." Poté se znovu otočil k tobě a pokračoval.
"Jednoduše jsme vojáci, chráníme občany, cesty a pořádek. Bojujeme proti všem možným a nemožným nebezpečím a když nás náš vládce potřebuje, jsme mu po ruce." Během výkladu jste dojeli na dohled od osady. Všiml sis, že jako každou noc jsou rozsvícené lampy a pochodně na palisádě a dokonce po ulicích občasně problikávají poslední zapálené pochodně hlídek.
"Když by jsi se k nám přidal a dosáhl vyššího postavení, jistě by jsi se s Icerem potkal osobně. Pokud chceš ale vědět víc, tak se budeš muset zeptat nějakého náboráře. Ten ti určitě dokáže zodpovědět cokoliv, co budeš mít na srdci." Vymluvil se mág a podíval se na přibližující se palisádu.
"Výborně, cíl cesty. Nějaký čas tu zůstaneme, než vyrazíme dál. Rozhodně si to s tím naverbováním rozmysli." Skončil přesně ve chvíli, kdy jste stanuli před bránou. Hlídka nahoře se ani nenamáhala zeptat kdo jste, takže jste mohli v pohodě projet. Na náměstí jste se zastavili a rytíři i s mágem seskočili z koní, přičemž je jeden z rytířů okamžitě začal chytat za uzdy s úmyslem je někde ustájit.
"Čas se rozdělit, možná se ještě někde někdy setkáme." Poznamenal mág a vzal si z nákladního koně s věcmi několik vaků.