#1232
Adrian_S:
"Co jsi zaslechl?" Zeptal se Veskim a promnul si obě oči. Pak si sedl a podíval se na jeho ochranné vyčarované kouzlo.
"Takhle to je v pořádku, kdo ví co měli ti brouci v plánu, ale kouzlo je úspěšně zneškodnilo ... s tím bych si starosti nedělal." Jen co to dořekl tak gestem přivolal zbývající levitující shluk krystalů k sobě.
"Ano, jen zabil ty brouky ... pak se můžeme podívat co jsou zač ... cože jsi to říkal s tím venkem?" Ještě se pozeptal a se zívnutím se zvedl a protáhl. Gestem kouzlo znovu poslal na jeho předešlé místo v jeskyni poblíž ohně a vyrazil se podívat k východu z jeskyně. Jen co tam dorazil, tak se na jeho tváři objevil úsměv.
"Tomu se říká rozbřesk, brzy bude svítat. Což znamená, že ať už jsme kdekoliv, tak tady nebude pořád tma." řekl s úsměvem Veskim a vrátil se k ohni aby se zahřál, jelikož zvenčí docela studeně fouká.
"Nejspíš bychom se měli připravit, pobrat vše co máme a někam vyrazit. Když tu zůstaneme, tak nám brzy dojdou všechny zásoby ... a to ne že bychom jich měli nějak moc hodně. Při troše štěstí něco najdeme v lese ... ale nesmíme se tam dlouho zdržovat, nemáme nic proti zimě, žádné kabáty ani lektvary. Kdybych to věděl, tak bych jich pár připravil." Pak se na chvíli odmlčel a zadíval se na svoje obranné kouzlo.
"Mimochodem, asi neznáš to kouzlo, co jsem vyčaroval že? Sice ti nemůžu zaručit že přežijeme tak dlouho abys ho sám využil, ale třeba se ti to může v budoucnu hodit. Chceš se ho naučit?" Zeptal se tě mentorsky a sklonil se ke svým věcem a začal je všechny balit do torny.
"Samozřejmě nebubude ze začátku nic moc a hodně tě vyčerpá, ale jak se budeš zlepšovat, tak budeš schopný vyvolat silnější a silnější ..."
Aurelius:
Převzal jsi klíč a přesně, jak jsi předtím viděl, je tvořený ze železného plíšku s vyrytou číslicí 5 a samotného železného klíče. Hodil jsi mu na stůl několik zlatých a odstoupil od pultu.
"Dobře, doufám že se vám u nás bude líbit! Jinak váš pokoj je támhle po schodech nahoru a pokoj hned ten druhý zprava!" Ještě za tebou křikl hostinský a se svíčkou znovu odešel, doprovázen zvukem zabouchnutí dveří, odkud předtím přišel. Vylezl jsi po schodech nahoru (mimochodem jsou dost vysoké a úzké) a hned jsi spatřil temnou dlouhou chodbu se sotva viditelnými dveřmi po okrajích. Přešel jsi ke svým dveřím a klíčkem je otevřel, při té tmě se ti jen těžko podařilo trefit klíč do zámku, ale podařilo se. Vstoupil jsi a zabouchl za sebou dveře bez zamknutí a unaveně ses rozhlédl po místnosti. Kvůli tmě pouze přibližně vidíš, jak pokoj obrysově vypadá. Je to menší obdélník s postelí, skříňkou, malým stolkem se židlí a zatemněným oknem. Na větší detaily je bohužel až moc velká tma.
Matthew:
"Eh ... no dobře, připravíme ti koně, ale nikde se nezdržuj! Nechceme tam přijet po úsvitu." Řekl ti mág a taktéž se vydal ke koním za ostatními. Za kytkami jsi se musel kousek vrátit, nyní ti šlo sbírání o něco rychleji, jelikož jsi díky ještě pohasínajícím magickým ohňům viděl jejich obrysy. Podařilo se ti jich za tu chvilku sebrat ještě dalších 7, což už ti nějakou tu slušnou sumičku vynese. Rychle jsi je uklidil a pospíchal za ostatními, kteří na tebe čekají u koní. Mág se hned netrpělivě zeptal
"Už je to vše?" a podal ti uzdu od jednoho z koní, kterému sundali vše kromě sedla a lehce oplátované zbroje. Jak se ukázalo, tak je tu celkem šest koní, přičemž na čtyřech pojedete a na zbývající dva umístili všechny svoje zásoby a vaky s věcmi z ostatních koní. Nasedl jsi na tobě určeného koně a všichni jste jako karavana vyrazili po cestě, které sis předtím vůbec nevšiml. Uvědomil sis, že ses musel po celý konec tvojí cesty za kytkami motat okolo téhle cesty, ale za tmy sis jí vůbec nevšiml a šel v závějích sněhu. Sice již začalo drobně svítat a obloha se začínala slabě zabarvovat do odstínů rodícího se slunce, ale i přes to rytíři zapálili dvě pochodně, aby viděli lépe na cestu před sebou. Poté jsi začal pronášet svůj monolog, kterému ostatní kromě mága nevěnovali moc pozornosti a raději pozorně sledovali okolí. Při svém blábolení jsi se také rozhlédl po okolí, které je sice ještě ponořené ve tmě, ale již můžeš vidět obrysy a nepřehlédnutelné součásti krajiny. Úplně na obzoru před tebou, odkud svítají první paprsky slunce, vidíš tzv. Velkou Ledovou Zeď, která tě provází úplně všude, jelikož obepíná prakticky celé Ledové Pláně a je až neuvěřitelně vysoká, nebo si to alespoň myslíš ... Za tebou se tyčí vysoké hory, kde jsi musel u jejich úpatí sbírat ony kytky. Po stranách vídíš občasně lesy a jinak pouze zasněžené kopce a planiny. Na jednom z nedalekých kopců sis všiml starého zkrouceného stromu, kolem kterého jsi procházel při cestě ke kytkám. Nyní při slabém světle vypadá slušně strašidelně ... Na zakončení svého monologu jsi se zeptal, jak chtějí aby jsi jim oplatil laskavost tvé záchrany. Mág trochu zpozorněl a očima si tě přeměřil.
"Nevím jestli je to dobrý nápad, ale pokud by ses chtěl opravdu nějak odvděčit, tak se přidej k nám. Máme celkem nedostatek chlapů, zvláště pokud se rozhodnou rebelové na západě zaútočit. To ani nemluvím o tom, jestli se začínají přeskupovat blíž k nám i ty potvory co jsme právě pobyli. Popřemýšlej o tom, platěj celkem slušně." Poznamenal mág a začal se hrabat v jednom z vaků. Vytáhl jednu listinu a podal ti jí.
"Tohle ti umožní v pohodě projít bránou do města, kde máme velitelství. Leží konkrétně na severozápad odtud v Křišťálovém městě." odmlčel se a zavázal vak, aby nic nevypadlo.