---

Adrian_S:
Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Prach se během sotva postřehnutelné chvilky vytratil. Rozhlížíš se po okolí ve snaze pochopit co se stalo, ale vidíš pouze šerou pouštní pustinu. Bez varování se rychle setmělo a ty pociťuješ šílenou vlnu strachu, přitom tu v okolí snad není čeho se bát ... ale i přesto se něčeho šíleně bojíš. V okolní tmě vidíš jen slabé obrysy, které teď nevypadají jako klasické obrysy pouště ... spíše vypadají jako osoby v pláštích ... Nečekaně se začaly pohybovat a utvořily okolo tebe kruh, nevidíš jim však ani do obličeje, ani na barvu jejich rouch, jelikož je až moc temné šero. Strach pomalu začíná ustupovat, když úplně všechny postavy zvedly ruce k nebesům. Začínáš si připadat jako hnané zvíře, zběsilé a bez možnosti útěku ... slyšíš šepot, který se ti pomalu vkrádá do hlavy a nutí tě usnout. Pomalu se ti zavírají oči, ale uvědomuješ si, že nemáš žádná víčka která by jsi zavřel. I přes to ti začíná okolní šerý svět ještě více tmavnout a osoby mizí ve stínech ...
Probouzíš se ... Cítíš se zmateně. Nemáš tušení co tě probudilo, ale jsi trochu promrzlý. Ohníček již skoro dohořel a jeho uhlíky nemají šanci pořádně vyhřát okolí. Vidíš Veskima jak si podřimuje na druhé straně ohniště.

Aurelius:
Přešel jsi pomalu ke kamennému krbu s plápolajícím ohněm a usedl na křeslo, které je příhodně umístěné naproti ohni. Ještě než jsi se uvelebil jsi stihl ještě křiknout ve snaze přilákání pozornosti nějaké obsluhy. Notnou chvilku se nic neozývalo a tak jsi se pohodlněji usadil a se sledováním plamene jsi se začal vyhřívat ve světle plamene. Tichá krčma ti připadá vlídná a uspávající ... Už ti začaly těžknout víčka, když se ozval neohrabaný dupot. Jeho vydavatel se podle všeho snažil zvuky nevydávat, nebo je alespoň zeslabovat, což se mu bohužel vůbec nedařilo. Po několika úderech a zaskřípáních staré dřevěnné podlahy, se ze dveří za pultem vynořil člověk v překvapivě čisté kuchařské zástěře držící svíčku. Hned ti je jasné, že je trochu více při těle, ale přitom není nijak zvlášť vysoký. Rozespale se rozhlédl po hostinci a se zívnutím svůj pohled zastavil na tobě. "Zdravím pane, přejete si pokoj na noc? Jídlo vám bohužel už dnes neuvařím, ale hned ráno nějakou tu snídani dostat můžete." Dokončil řeč a se zívnutím se opřel o pult.

Matthew:
Ohlédl jsi se a spatřil postavu v bílém plášti s několika runami nakreslenými, či vyrytými po celé bílošedivé róbě. Mág je sice docela daleko, ale i tak vidíš odlesky okolních plamenů na některých částech jeho roucha. Vypadá to, že to co má na sobě není pouhé látkové roucho, ale že má i jakési obranné prvky zbroje. Vedle mága se ještě ze stínů mimo světla ohně, zjevil další rytíř se stejnou zbrojí jako má ten, co momentálně leží na zemi. Když jsi se zvedl kvůli prozkoumání mrtvoly, tak se rytíř na zemi pohl a odepnul silně zprohnutý břišní plát, který vzápětí zahodil kus od sebe. Jen co tak učinil, tak se zase rozplácl na zem a unaveně oddychoval. Pro jistotu jsi do mrtvoly silně kopl, nezdálo se že by se ještě hodlala probrat a tak jsi počal s šacováním. Zpočátku sis myslel, že to nemá cenu, jelikož celá mrtvola je pokrytá těžko proniknutelnou vrstvou ledu. Naštěstí sis všiml celkem velké praskliny a bouchl do ní, takže se po rupnutí uvolnil docela velký kus ledové zbroje. To co jsi viděl tě celkem zaujalo, u opasku mrtvole trčí dva zmrzlé pytlíky. Jejich obsah však nezjistíš dříve, než je někde nenahřeješ a nerozmrazíš vrstvičku ledu, která na váčcích zůstala. Kromě těchto dvou předmětů nic zajímavého nevidíš, pouze pokud by jsi chtěl zkusit vydolovat kusy zbroje, nebo si vzít zrezivělý a zledovatělý meč, či samotný led. Pokud se po této proměně na člověku vytvořila nějaká cenná alchymistická substance, tak jí neznáš a nevíš co by jsi mohl vzít. -> Po výběru předmětů jsi se odebral k ležícímu rytířovi. Když jsi k němu přistoupil a natáhl pomocnou ruku, tak rytíř zvedl hlavu a chytil ti jí. Pomohl jsi mu na nohy, přičemž jsi málem sám spadl, jelikož jeho zbroj také něco váží a ty nejsi kdovíjak silný, nakonec jsi ho ale zvedl. Na tvojí poznámku pouze krátkce s povzdechem odpověděl "Když říkáš ..." Mezitím k vám taktéž dorazili i ostatní členové tohohle týmu a mág se hned optal rytíře na jeho zdravotní stav "Jsi v pořádku?" Rytíř mu pouze pokynul hlavou, ale nic nepronesl. Nakonec se oba příchozí podívali na tebe "A kdo jsi sakra ty? Co děláš tady na tomhle místě takhle v noci a bez ohně? Máš zatracený štěstí, že jsme zrovna hlídkovali nedaleko." zeptal se mág a rytíř který přišel s ním ještě podotkl směrem k druhému rytíři "Jinak, ostatní dva nám tady zařvali ... neměli jsme se do toho vůbec takhle po tmě pouštět ..." Na tohle rytíř který ti zachránil život zvedl hlavu a zadíval se mu do očí "Zatracené bestie, takhle to už dál jít nemůže ... aspoň že jsme jich skolili tolik." (také nezapomeň napsat, které předměty sis vybral)