---

Adrian_S:
Sáhl jsi do kapsy u kalhot, na které nepřítomně šátral a hned ucítl oválný tvar lahvičky. Vytáhl jsi jí a zjistil, že sama lahev má modrou barvu, těžko říct co je uvnitř. Otevřel jsi zátku a nalil mu trochu do úst. Chvíli se nic nedělo, ale Veskim sebou nakonec nečekaně trochu škubl. Otevřel oči a zmateně se okolo sebe rozhlédl. "Ugh ... kde to jsem? A proč je tu taková zima?" Hned se mu všechno vrátilo a s povzdechem pohlédl na tebe. "Příště mě nech spíše se vyspat." Řekl malátným hlasem. "Lektvary používají spíše bojoví mágové, ale je to nepřirozená cesta k dalšímu kouzlení na kterou nejsem zvyklý. Co přesně bylo tak důležité že jsi mě mermomocí snažil budit?" Řekl trochu unaveně a pohlédl do ohně.

Aurelius:
"Rád bych začal já, moje otázky budou každopádně stručné a jednoduché." Odvětil s mírným úsměvem. "Potřebuji pouze jména, rasy a pohlaví. Pokud by to bylo v moci tvojí paměti, tak i oblečení. Samozřejmě nemyslím třeba barvy, ale jestli to byly těžké zbroje a podobně. I když je pravda, že u magických rób bych rád barvu věděl, kvůli kouzelnému zaměření samozřejmě." Dokončil svojí otázku a napil se ze svého vína. "Až odpovíš tak ti milerád zodpovím tvoje otázky." A znovu se pohodlněji opřel do křesla.

Badwolf:
Přešel jsi ke knihovně a začal si prohlížet písemnosti. Skoro všechny knihy v nejvyšší poličce jsou pokryté slabou vrstvou prachu, ostatně se není čemu divit, když pro Marliona je těžké se už jen zvednout z dřevěného vozíku v jeho zdravotním stavu. Většina z knih jsou obyčejné legendy nebo vědecké studie o flóře a fauně, dalo by se tu najít opravdu mnoho věcí o alchymii nebo zajímavých stavbách a historii. Najednou tě vyrušilo zabušení na dveře s několika výhružnými slovy. "Otevřete! Máte něco co patří mně!" Ještě jsi koukl na knihovnu a zjistil, že se v knihovničce nachází zajímavější četba, jelikož zbytek všech písemností a knih se skládá ze svitků a pergamenů, u kterých tě nejvíce zaujaly úzké knížečky postavené přímo do výše Marlionova dosahu z vozíku. Je jich tu docela dost a každá má jinou barvu vázání, hned ti došlo že to jsou knížky obsahující kouzelné formule pro kouzla skoro všech magií o kterých víš. Na knížečkách jsou znaky například pro mráz z ledové magie, trny ze zemské magie a dokonce vidíš i jedovou magii ze zkaženého učení nekromancie. Dalo by se říct, že tam vidíš minimálně jednoho zástupce každého magického učení, včetně kouzel temnoty i světla, které ale stejně nemůžeš používat dokud nesložíš zkoušku v jedné z věží magií. Z prohlížení tě vytrhlo další zabouchání a Marlionovo prohlášení. "Myslím že jsem hotov, ale nejsem si jist, jestli tě výsledky potěší. Je to nějaký druh teleportovací runy, bohužel neznám její vyústění. Jediné co ti můžu říct, že je bezpečná a nehodí tě doprostřed moře nebo do hlubin vulkánu." Vyndal runu z kapaliny a otřel jí do hadru, poté se otočil k tobě a podal ti jí.

Matthew:
Chmátl jsi po obrasu meče a vzal ho do ruky. Je to celkem dost těžký jednoruční meč, takže bude hodně vysilující ho používat. Meč je totiž pokrytý slabou vrstvou ledu, stejně jako jeho předchozí majitel, což jistě dost dodává na celkové hmotnosti. Ostří pod ledem je již stářím zrezivělé a asi by s ním bylo těžké cokoliv uříznout, a proto seveřanovi meč sloužil spíše jako drtivá zbraň. Na některých místech je však led tak vysrážený, že na ostří místy vytvořil jakousi mrazivou břitvu. Takto vybavený jsi ještě uchopil tvůj jediný zdroj světla, rudě žilkovaný kamínek, který občas slaboučce blikl. Můžeš být skoro rád že jsi někde nezakopl, jelikož v okolí je opravdu hustá tma prosvětlovaná pouze modrými tečkami dalších nepřátel a samotnou Cassarou. Rozeběhl jsi se a opravdu jsi na něco narazil, možná až moc brzo. Bylo to docela tvrdě, až ses odrazil a spadl na záda do slabé sněhové pokrývky. Nejprve sis myslel že to je strom, ale jen co se nad tebou rozsvítila dvě modrá světýlka jsi věděl, že to strom rozhodně nebyl. Tvůj pud sebezáchovy nějak vycítil, že se zhora blíží smrtící úder ... místo toho však před tebou vzplanul oheň tak vysoký, že osvětlil daleké okolí. To jsi však ohodnotit nemohl, jelikož tvoje oči přivyklé tmě začaly pálit bolestí a plamen tě chvilkově oslepil až si začal slzet. Vzplanutý obr padl k zemi, ale magický plamen stále řádil na jeho mrtvole. V okolí se ozvaly zvuky boje, řinčení zbraní, štítů a svištění šípů. Nad tebou prolétla ohnivá koule, aby vzplanula na dalším z ledových válečníků. Netušíš co se děje, jen to že kolem tebe pravděpodobně probíhá bitva. Nedaleko jsi spatřil vojáka v divné zbroji, jakou jsi ještě nikdy neviděl. Bránil se štítem proti rychlým výpadům ledového monstra s jednoručním mečem jako jsi předtím sebral ty.