#1187
Adrian_S:
Utřel sis svojí ruku do hábitu, trošku to zabolelo, ale nic víc. Sebral jsi dýku, se kterou jsi úspěšně odrovnal teď již ležící nestvůru a schoval si ho do jedné z kapes hábitu. Pak jsi se začal věnovat Veskimovi. Ve světle ohně to vypadalo, že je v bezvědomí, a tak jsi použil červené víno najité v batohu. Veskim se po nalití kapky vína zakuckal a otevřel pomalu oči, začal jsi mu hned vysvětlovat co se stalo, ale nevypadá, že by ti něco rozumněl nebo pochopil. Místo toho začal rukou šátrat na svém rouchu a nepřítomně potichu říkat
"lektvar ... lektvar ... lektvar ..." Ohlédl jsi se a vzadu uviděl obrys mrtvé stvůry, jejíž krystaly jsou ti však k ničemu. Samozřejmě můžeš kouzlit i bez krystalů, pokud se tedy nechceš léčit tím kouzlem, ale k tomu potřebuješ ten onen speciální druh xarasiánských fialových krystalů ... tyhle by se ale možná daly později alespoň prodat, neznáš jejich cenu jelikož stvůru i tyto krystaly vidíš prvně.
Badwolf:
"Runa a bandité nejdou moc k sobě, většinou to jsou moulové které zajímá rychlý zisk, ale jak se zdá tady jim jde o víc." Poznamenal zamyšleně, když od tebe přebral runu.
"Dej mi chvilku, mám na to támhle speciální výbavu. Co s tím uděláme se rozhodneme po tom, co uvidím co to je." Rozjel se na vozíku podél stěny k protějšímu stolku se zajímavými nástroji a tekutinami v lahvích. Rozhlédl jsi se po místnosti a zjistil jsi, že je skoro stejná jako kdysi. Prostorná čtvercová místnost se dvěma okny s mřížovými zábranami proti nedovolenému vstupu zvenčí vedle dveří. Dále se tu nachází jednolůžková postel vpravo a menší kuchyňka s jídelním stolem vlevo. Naproti vchodovým dveřím je několik polic s knihami a alchymistickými přísadami, kterými se stařík asi celé dny baví, jelikož se ven asi moc kvůli vozíku nedostane. Střed místnosti je prázdný, aby měl možnost lépe manévrovat ve vozíku. Marlion přejel nad kamenem rukou a runa slabě tyrkysově zazářila, pak jí vložil do baňky a vylil na ní nějakou tekutinu.
"Chvilku to potrvá, chovej se tu jako doma ... jako za starých časů." Pronesl, přičemž se od něj ozvalo zasyčení a zakuckání společně s naštvaným klením. Zpoza dveří se nic neozývá.
Aurelius:
"Ano to se dá zařídit, teleportaci zajistím a i na případné otázky mohu odpovědět." pak ale zvedl výstražně ruku
"Ale pokud se budeš ptát na nějaká tajemství našeho kouzelnického řádu, nebo jiné stejně nepříjemné otázky tak tě zklamu." Ruku svěsil na opěrku židle a druhou si narovnal šátek přes oči.
"Takže souhlasím, řekni jména a já ti zodpovím každou otázku, kterou mne zahrneš, samozřejmě s výjímkou nebezpečných tajemství." Domluvil a zaměřil svůj obličej v očekávání na tebe. Ty už pomalu cítíš únavu, přece jen jsi musel projít cestou od toho dřevorubce, až sem do této osady.
Matthew:
Chmátl jsi po obrasu meče a vzal ho do ruky. Je to celkem dost těžký jednoruční meč, takže bude hodně vysilující ho používat. Meč je totiž pokrytý slabou vrstvou ledu, stejně jako jeho předchozí majitel, což jistě dost dodává na celkové hmotnosti. Ostří pod ledem je již stářím zrezivělé a asi by s ním bylo těžké cokoliv uříznout, a proto seveřanovi meč sloužil spíše jako drtivá zbraň. Na některých místech je však led tak vysrážený, že na ostří místy vytvořil jakousi mrazivou břitvu. Takto vybavený jsi ještě uchopil tvůj jediný zdroj světla, rudě žilkovaný kamínek, který občas slaboučce blikl. Můžeš být skoro rád že jsi někde nezakopl, jelikož v okolí je opravdu hustá tma prosvětlovaná pouze modrými tečkami dalších nepřátel a samotnou Cassarou. Rozeběhl jsi se a opravdu jsi na něco narazil, možná až moc brzo. Bylo to docela tvrdě, až ses odrazil a spadl na záda do slabé sněhové pokrývky. Nejprve sis myslel že to je strom, ale jen co se nad tebou rozsvítila dvě modrá světýlka jsi věděl, že to strom rozhodně nebyl. Tvůj pud sebezáchovy nějak vycítil, že se zhora blíží smrtící úder ... místo toho však před tebou vzplanul oheň tak vysoký, že osvětlil daleké okolí. To jsi však ohodnotit nemohl, jelikož tvoje oči přivyklé tmě začaly pálit bolestí a plamen tě chvilkově oslepil až si začal slzet. Vzplanutý obr padl k zemi, ale magický plamen stále řádil na jeho mrtvole. V okolí se ozvaly zvuky boje, řinčení zbraní, štítů a svištění šípů. Nad tebou prolétla ohnivá koule, aby vzplanula na dalším z ledových válečníků. Netušíš co se děje, jen to že kolem tebe pravděpodobně probíhá bitva. Nedaleko jsi spatřil vojáka v divné zbroji, jakou jsi ještě nikdy neviděl. Bránil se štítem proti rychlým výpadům ledového monstra s jednoručním mečem jako jsi předtím sebral ty.
Tondulín:
Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením.