#1182
Adrian_S:
Vyčaroval jsi dobře mířenou krystalovou šipku, která zasáhla přímo zápěstí ruky s mečem oné bytosti. Nadále neschopný držet meč, kamenný člověk pustil svojí zbraň se zařinčením na zem, na druhou stranu se ti již udělalo trochu mdlo. Další kouzlo by ti již nemuselo vyjít, nebo by jsi úplně upadl do bezvědomí. Zbytečně jsi nečekal a hned se vrhl po dýce, naštěstí tě nohy s rovnováhou nezradily a rychle popadl zbraň. Kamenný člověk pouze zvedl ruku na obranu svého životně důležitého krystalu a málem se mu i podařilo tvůj rychlý úder odrazit. Nůž však za doprovodu několika jisker, když narážel na kamennou kůži, sklouzl přímo do předešlé trhliny. Bytost agonicky hluboce zařvala a krystal pukl na dvě části. Při tvém útoku jsi během svírání dýky narazil klouby na ostrou a hrubou kamennou kůži a po doražení krystalu jsi dýku bolestně pustil. Jedna z částí krystalu společně s dýkou odpadla na zem a roztříštila se. Tvůj nepřítel padl hrudí k zemi a tlumené světlo krystalů pohaslo, takže se tvé okolí ponořilo do tmy, která je pouze lehce osvětlovaná nedalekým ohništěm. Na prstech jsi znovu ucítil bolest a mimo to i pocit toho, že ti po ní něco teče a kape. Je ti hned jasné, že to co ti občas kápne na dlaň je tvá krev i když ve tmě nic nevidíš.
Badwolf:
Rychlým krokem s poposkočením jsi se dostal svižně za práh dveří. Rychle jsi se otočil pro zavření dveří a uslyšel svištění šípu, který ti prostřelil rukáv roucha a zarazil se do jednoho z kol starcova vozíku. Zabouchl jsi dveře a pro jistotu je i zamkl velkým železným klíčem ještě nechaným v zámku. Do dveří z druhé strany něco udeřilo, nejspíš další šíp, ale naštěstí jen neškodně zaduněl.
"Sakra! Zajímalo by mě komu jsi na kuří oko šlápl tentokrát." řekl nespokojeně a naštvaně Marlion, snažíce se dostat šíp z žeber dřevěnného kola.
"Tady to bude bezpečné, okna mám zabezpečená a pokud nebudou chtít vyrazit zeď, tak se sem nedostanou. Jsem už moc starý na bitky se zloději." jako na zavolanou se ozvala rána do dveří s několika ženskými naštvanými slovy.
"Co tahle šaškárna s těmi šípy má znamenat? A co že jsi to pro mě vlastně měl? Vypadalo to důležitě zajímavě." vzpomněl si Marlion při soustředěném kroutění hluboko zaraženého šípu ve vozíku.
Aurelius:
"Oh ... ale jistě, omluvte mojí zapomnětlivost, jsem zvyklý, že mě tu ti lidé kteří mne občas navštěvují znají. Jmenuji se Arcaidias a pečuji o zdejší skleník." řekl a rozhodil ruce v pyšném gestu nad květoucím skleníkem plným květin.
"Mimo to jsem neoficiálním vedoucím této magické pobočky, ale to nebudeme rozebírat. Jeho hlas zněl v poslední větě možná trošku nadutě, ale pokud je pravda co říká, tak k tomu má asi důvod. Pak změnil tón hlasu na vážný
"Na tvojí odpovědi dost možná závisí bezpečí mnoha zdejších obyvatel. Chápu, jestli ti zde na nikom nezáleží, ale i tak by jsi měl vzít v potaz všechny ty nevinné osoby, co by mohli přijít k úhoně." Opřel se pohodlněji do křesla
"Abych to trochu upřesnil ... snažím se zamezit posílení jednoho již teď možná i nejsilnějšího mága v tomhle světě. Momentálně o něm nikdo nic neslyšel snad již dobrých třicet let, ale s jistou informací, kterou by mu mohl donést právě někdo z nově příchozích, by se mohlo stát, že by si usmyslel ovládnout východní kontinent. Samozřejmě by jsme ho dříve či později dokázali zastavit, ale mezitím by toho bylo mnoho zničeno ... Doufám že tedy chápeš moje obavy o budoucnost Východních ledových plání." dořekl a napil se svého vína.
Matthew:
Rychle jsi vyslovil tajná kouzelná slova a prstýnek změnil barvu na modrou barvu drahokamu, který je na něm umístěn. Okamžitě jsi pocítil změnu v okolí, rudé světlo kamínku ještě víc ztemnělo a seveřanovi pohyby se ještě více zpomalily. Podle jeho pohybů se pomalu zvedá a chytá již nalezený meč. Cassara na tvojí otázku neodpověděla, jen se jí začal měnit výraz ve tváři z vyděšeného na ten, se kterým jsi ji viděl poprvé v tom domě. Skočil jsi rychle po kamínku a zase odskočil co nejdále od seveřana, který byl ve zpomalení již na půli cesty ke zvednutí. Odskočil jsi však jen kousek, aby světlo kamínku stále na netvora dopadalo a ty jsi viděl kam házet. Poté už jsi se jen napřáhl a hodil. Uslyšel jsi zase úplně stejné cinknutí, jak se kamínek odrazil, následovaný stejným rudým výbuchem. Netvor zavrávoral a jeho tělo se sesunulo na zem. Podařilo se ti ho trefit do hlavy a silou výbuchu mu jí úplně odstřelit. Bohužel kamínek ještě chvíli svítil, a pak se okolí ponořilo do tmy. Ne však do úplné tmy, Cassara matně rudě světélkuje, není to však využitelné světlo ... je to světlo ducha. Stále se stejným výrazem, sledujíc okolní tmu ti tiše přikázala.
"Najdi ten kamen, nebo nemáš sebemenší šanci na přežití." Po těchto slovech ukázala do okolní tmy, teprve teď sis všiml, že v blízkém okolí světélkují další nenápadná modrá malá světla. Uvědomil sis, že takhle svítili oči i nyní již mrtvému seveřanovi.
"Síla kamenu je již vyčerpaná, ale časem se doplní." řekla to nepřítomným hlasem, je až k podivení, kde taková malá holka nalezla takové informace.
Tondulín:
Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením.