#1177
Adrian_S:
Rychle jsi rozerval slabou látkovou vrstvu oddělující tě od nože. Letmo jsi nůž přelétl pohledem, je to dost pěkný štíhlý kousek. Podle tvého laického úsudku je vyrobený z bronzu, takže asi tolik nevydřží. Na druhou stranu má jílec vykládaný několika menšími krystaly a mkdyž jsi ho vzal do ruky, tak jsi ucítil chvilkové slabé zabrnění. To by mohlo znamenat, že je magicky očarovaný, bohužel nemáš tušení jak. Vytrhl jsi nůž a ještě s cáry látky vyběhl ke vzdalující se nebezpečné postavě. Když jsi už byl skoro u toho monstra, tak na tvůj pohyb zareagoval pootočením hlavy, avšak moc pozdě. Doběhl jsi úplně k němu a zabodl dýku hrotem přímo do svítícího žlutého krystalu v jeho boku. Nůž málem sklouzl, krystal je jak se zdá tvrdý, ale hrot se zasekl do jednoho z hrubých záhybů krystalu a pronikl dovnitř. Kamenná bytost zařvala a hned se ohnala mečem, nestihl jsi však uskočit a špička čepele tě škrábla přes hruď. Naštěstí pro tebe špička neryla dostatečně hluboko, aby ti udělala nějaká vážná zranění, pouze rozřízla tvoje oblečení a slabě škrábla právě přes skoro celou hruď. Rána tě hned začala mírně bolet, ale s porovnáním ku tvému protivníkovi to nic není. Jen co se ohnal, tak si zaklekl a chytl dýku, všiml sis že od místa vbodu se rozbíhají velké praskliny. Nestvůra zasípala a vytrhla nůž, čímž si spíše ještě více uškodila a vytvořila silnější praskliny, přičemž světlo z krystalu bliklo a hodně zeslabilo. Pustil dýku na zem vedle sebe a zvedl hlavu s nenávistným a bolestným výrazem ve tváři. Okolo něho se zablikaly krystaly, které byly odštípnuty dýkou a zhasly. Dýka leží asi půl metru od klečícího kamenného muže, ten tě sleduje a v jedné ruce stále svírá křečovitě meč. Vypadá to že se snaží vyléčit stejně jako předtím, ale asi se mu to moc nedaří.
Tondulín:
Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením.
Aurelius:
"Napij se, je to zdejší nejkvalitnější víno." řekl a sám se napil
"Ale přejděme k věci, na Ledové Pláně jsi se dostal nedávno, ale nebyl jsi sám. Na chvilku se odmlčel a napil se z poháru.
"Potřeboval bych vědět kdo všechno se sem s tebou dostal, mágové ve věžní radě skoro šílí, ale moc informací nepodají. Nechtějí se moc míchat do věcí co se tu v téhle době dějí, ale pokud mám pravdu, tak by možná měli přehodnotil svůj pohled na svět. Takže teď se tě zeptám na důležitou otázku. Kdo vlastně se sem kromě tebe vlastně dostal?" Pohlédl ti skrz šátek s okem přímo do obličeje.
Badwolf:
"Jistě jistě ... hned ti otevřu počkej chvilku. A neškleb se na mě tak! Copak jsme ještě děti?" řekl dotčeně po tvém mimickém představení. Žena se na tebe hned ohlédla a zamračila se, ale zůstala zticha. Ve dveřích něco několikrát cvaklo a málem vás rychle se otevírající dveře oba dva praštily. Jen tak tak jsi v pořádku uhnul, což se o tvé blonďaté společnici říct nedá. Jen o chlup uhla, ztratila v úžasu rovnováhu a skoro upadla na dlažbu. Nepamatuješ si že by se otevírali ven, je to docela i unikát, nebo je možné že se tyhle dveře dají otvírat na obě strany. Uslyšel jsi zpoza sebe svištivý vzduch a rychle uhl ještě jednou. Šíp se zaryl do otevřených dveří, ve kterých na dřevěném invalidním vozíku sedí tvůj starý známý Marlion s huňatým obočím a šedivým strništěm.
"Rychle! Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře." křikl na tebe a odjel s vozíčkem dál od dveří. Lučístník již zcela jistě hledá šíp, nebo ho už zasazuje do tětivy.
Matthew:
Cassara začala vyděšeně couvat s tebou a když stvoření udělalo větší krok, tak vyděšeně zakřičela. Nevypadalo to, že by něco hodlala dělat, kromě zděšeného sledování potvory. Nestvůra se jejího povyku však nezalekla a dál se pohybovala směrem k vám. Mrskl jsi po ní tedy s nenávistnými slovy svůj jediný zdroj světla, viděl jsi jak letí a dopadá zmrzlému tělu na hruď. Viděl jsi jak se světelný kamínek odrazil od ledu a náhle kousíček od něj krvavě rudě explodoval! Pro tebe to bylo zcela nečekané, ale Cassara stále stejně vyjeveně s rozšířenýma očima zírala na nestvůru. Nebyl to silný výbuch, ale nestvůrou otřásl a zanechal na její zledovatělé hrudi velký vypálený kráter až na zbroj. Zmrazený bojovník sebou plácl na zem přímo na záda a jeho meč mu byl vyražen z rukou, jedním z mnoha kořenů stromu u kterého podle všeho jste. Jen co kamínek vybuchl, dopadl na zem, ale svítit nepřestal. Díky tomu vidíte ještě nohy dotyčného seveřana, ale okolí je stále ponořené do tmy. Bohužel to všechno nejspíš nestačilo a seveřan sebou pohl, dokonce začal šmátrat jednou rukou po meči.