#1175
Adrian_S:
Veskim otevřel ztěžka víčka a nepřítomně se na tebe podíval.
"Nech mě tu, byl bych ti jen přítěží, už jsem starý na takováhle vyčerpání." nepřítomně odpověděl a zakuckal se. V koutku jeho úst se objevila malá kapička krve. Začal ses urychleně hrabat v batohu a mezitím se Veskim ztěžka opřel o jeden vyšší kámen. Nestvůra vás stále jen zatím pozorovala, když zahlédla jak něco hledáš. Zvedla kamenný meč a namířila ho na tebe, nic víc však proti tobě neudělala. Batoh se zdá být velmi dobře vybílený, ale všiml sis nějakého obrysu na zadní straně batohu. Velice rychle ti došlo že je to dýka zašitá do falešné látkové strany batohu. Dost dobrá skrýš, kdo ví co s dýkou měl Veskim v plánu. Nestvůra vás ještě chvíli prázdnýma očima sledovala, když udělala něco nečekaného. Kamenné postavě se z úst vynořil další zvuk, tentokrát zněl podobně jako
"Skhas". Nestvůra se pomalu otočila a zamířila zpátky k tunelu, odkud předtím vstoupila do jeskyně. Neznáš pravý důvod proč se k tobě otočila zády, ale přinejmenším je to dobrá šance na útok s dýkou. Postava se pomalu přesunuje do tmy mimo ohniště, ale tím se pouze zvýraznilo žluté světlo zářící z jeho boku.
Tondulín:
Zvedl si se a rozeběhl se okolo skály a několika stromů přímo na okraj palouku se zvonkem. Palouk je vlastně jediné, svíčkami osvětlené místo v jeskyni. Okolí je propadlé do neprostupné tmy. Žoldáci tě okamžitě spatřili a už sahali k jílcům svých mečů. Trpaslíci k tobě stáli zády, což se jednomu hned vymstilo. Svým taseným rodovým mečem jsi jednoho z trpaslíků doslova rozsekal na kusy, nestačil ani zakřičet, když ti rudá krev s kousky masa Theivarského průzkumníka vystříkla na tvojí koženou zbroj. Mezi tvým zběsilým útokem žoldnéři vytasili svoje meče, přičemž jejich vyjednávač krátce hlasitě poznamenal "Trpasličím přátelům se to jak se zdá nelíbí!" a ostatní trpaslíci od tebe hned dost daleko uskočili, jen co na ně také dopadla krvavá sprška. Ještě při úskocích tasili zbraně, povětšinou dvojici dýk a trpasličí vyjednávač si s pohrdavým výrazem sahá na záda pro velké obouruční bojové kladivo se zlatým zdobením.
Aurelius:
"Napij se, je to zdejší nejkvalitnější víno." řekl a sám se napil
"Ale přejděme k věci, na Ledové Pláně jsi se dostal nedávno, ale nebyl jsi sám. Na chvilku se odmlčel a napil se z poháru.
"Potřeboval bych vědět kdo všechno se sem s tebou dostal, mágové ve věžní radě skoro šílí, ale moc informací nepodají. Nechtějí se moc míchat do věcí co se tu v téhle době dějí, ale pokud mám pravdu, tak by možná měli přehodnotil svůj pohled na svět. Takže teď se tě zeptám na důležitou otázku. Kdo vlastně se sem kromě tebe vlastně dostal?" Pohlédl ti skrz šátek s okem přímo do obličeje.
Badwolf:
"Jistě jistě ... hned ti otevřu počkej chvilku. A neškleb se na mě tak! Copak jsme ještě děti?" řekl dotčeně po tvém mimickém představení. Žena se na tebe hned ohlédla a zamračila se, ale zůstala zticha. Ve dveřích něco několikrát cvaklo a málem vás rychle se otevírající dveře oba dva praštily. Jen tak tak jsi v pořádku uhnul, což se o tvé blonďaté společnici říct nedá. Jen o chlup uhla, ztratila v úžasu rovnováhu a skoro upadla na dlažbu. Nepamatuješ si že by se otevírali ven, je to docela i unikát, nebo je možné že se tyhle dveře dají otvírat na obě strany. Uslyšel jsi zpoza sebe svištivý vzduch a rychle uhl ještě jednou. Šíp se zaryl do otevřených dveří, ve kterých na dřevěném invalidním vozíku sedí tvůj starý známý Marlion s huňatým obočím a šedivým strništěm.
"Rychle! Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře." křikl na tebe a odjel s vozíčkem dál od dveří. Lučístník již zcela jistě hledá šíp, nebo ho už zasazuje do tětivy.
Arthis:
"To by jste neměl říkat pane, vždy je pro co žít, určitě si nějaký důvod v budoucnu najdete." podotkl sluha nad tvojí melancholickou řečí a zavřel okna. Otevřel jsi dopis malým dopisovým nožíkem na stolku a přelétl ho pohledem. Je to přesně jak sis myslel, stojí tam několik informací o úkolu.
Krátké, ale věcné instrukce se budou hodit. Pokud máš v plánu na peníze náročnější investice, bylo by vhodné navštívit rodovou pokladnici tady v tvém domě. Sluha se po tvém rozkazu chystal odejít, ale hned se zarazil "Chcete pomoci s oblékáním pane? Myslím že kabát je v tomto počasí nevhodný, nejspíš by jste tak přišel k Mluvčímu celý spocený ..." podotkl když se podíval z okna. Má vcelku pravdu, sice se zdá, že možná brzy pršet bude, ale zatím panuje venku dusno, a až nepříjemné horko.
Matthew:
Cassara začala vyděšeně couvat s tebou a když stvoření udělalo větší krok, tak vyděšeně zakřičela. Nevypadalo to, že by něco hodlala dělat, kromě zděšeného sledování potvory. Nestvůra se jejího povyku však nezalekla a dál se pohybovala směrem k vám. Mrskl jsi po ní tedy s nenávistnými slovy svůj jediný zdroj světla, viděl jsi jak letí a dopadá zmrzlému tělu na hruď. Viděl jsi jak se světelný kamínek odrazil od ledu a náhle kousíček od něj krvavě rudě explodoval! Pro tebe to bylo zcela nečekané, ale Cassara stále stejně vyjeveně s rozšířenýma očima zírala na nestvůru. Nebyl to silný výbuch, ale nestvůrou otřásl a zanechal na její zledovatělé hrudi velký vypálený kráter až na zbroj. Zmrazený bojovník sebou plácl na zem přímo na záda a jeho meč mu byl vyražen z rukou, jedním z mnoha kořenů stromu u kterého podle všeho jste. Jen co kamínek vybuchl, dopadl na zem, ale svítit nepřestal. Díky tomu vidíte ještě nohy dotyčného seveřana, ale okolí je stále ponořené do tmy. Bohužel to všechno nejspíš nestačilo a seveřan sebou pohl, dokonce začal šmátrat jednou rukou po meči.