#1169
Matthew:
"Ó co je to? To je zamrzlý člověk?" zeptala se zvědavě Cassara, mezitím co jsi pomalu ustupoval. Čím víc jsi ustoupil, tím víc se postava ztrácela ve tmě, ale stále vidíš její matné obří obrysy. Cassara bezstarostně přihopkala k seveřanovi a dotkla se ho rukou, jakoby to byl jen nějaký strom. Pokládaná ruka ale nedopadla na seveřanovo koleno, ale prošla jím skrz. Cassara hned zesmutněla a sklopila hlavu, když se znenadání ozval praskavý zvuk přímo z místa, kde má seveřan hlavu a ruce. Místem kde byla Cassara se prohnal zledovatělý meč, ale prošel skrz a nic jí neudělal. Cassara však strašlivě vylekaně vykřikla a běžela se schovat za tebe. Ve tmě jsi zahlédl dvě chladné, modré a svítivé tečky, to budou zcela jistě seveřanovi planoucí oči. Ozvalo se další zapraskání a na tebe dopadl kousíček ledu, seveřan tu musel stát dlouho že úplně zmrzl a teprve musí rozloupnout jeho ledovou schránku, aby se mohl vůbec pohnout. To křupnutí se ozvalo od pasu a nohou! Seveřan se k tobě začíná s praskáním a křupáním pomalu blížit. Cassara se vyděšeně chytla tvojí nohy, ale to jen mrazí, samotný dotek však necítíš.
Adrian_S:
Začal jsi křičet na Veskima, který se trochu pohl. Asi se ti podařilo ho probudit, ale i tak se zdá že není zcela při vědomí a je schopen dělat těžší věci, pouze se ztěžka posadil a malátně málem zase spadl zpět na záda. Stvůra při každém tvém zařvání trošku cukla hlavou, nejspíš se jí hlasitý tón moc nelíbí. O krok k tobě postoupila a ty jsi hned vystřelil další šipku. Nestvůra to čekala a až nečekaně rychle před šipku nastavila ostrou část svého horninového meče. Krystal narazil na kámen a rozletěl se, to ale nebyla jediná reakce po dopadu. Z meče odlétl menší kousek kamene, takže teoreticky by jsi ho mohl opižlat svými kouzly a rozbít. Než by se ti to podařilo, asi by jsi stejně vyplýtval svojí drahocenou energii a bestie má taktéž dva meče. Kamenný humanoid o krok poodstoupil a se zdviženým mečem si tě zase začal bez hnutí prohlížet svými prázdnými očními důlky a čekat další tvůj tah. Mimo jiné mu v této klidové situaci začalo výrazněji svítit žluté světlo z krystalu v jeho břiše a jako by se mu rána po tvojí šipce zahojila, jelikož z ní přestala téct ta čirá tekutina. Humanoid nyní zase čeká co uděláš, nevypadá že by měl v plánu zaútočit, pouze zachraptěl další slova divného jazyka, který neznáš a který zněl podobně jako
"Kharnok Kernar" po čemž udělal další krok směrem k tobě. Jak se zdá, tak tato bytost je alespoň trochu inteligentní, ale na oheň z tvé pochodně jak se zdá nereaguje, nejpíš nevidí hrozbu v něčem, co by mohlo ošlehnout jeho horninovou kůži.
Tondulín:
Prošel jsi úplně v pohodě okolo Vrabčáka a Ornilla, kteří jsou přikrčení za kamenem. Ornill hned vyskočil a strhl tě k zemi s tichými slovy
"Je mi jasný že seš smutnej ze smrti kamaráda, ale neohrozíš tuhle misi! Hlavně když jsi na tohle místo sám upozornil. Nejprve musíme zjistit co vlastně mají vlastně v plánu." Jen to dořekl, uslyšel jsi ze středu jeskyně smích a hlasité
"Vy chcete abych tam vtrhl s celou armádou a nechal se v prvním temném koutě povraždit vašimi trpasličími vrahy? Jste celkem naivní, nejprve chceme peníze a také vyslat skupinu průzkumníků." Řeč se rozléhla jeskyní a i chvilku opakovala ozvěnou. Do samotné jeskyně moc nevidíš, a i kdyby jsi viděl, tak by toho bylo velice málo. Celou jeskyni osvětluje pouze malá škvíra ve stropě jeskyně a světlo, které jí prochází dopadá jen na některá místa. Další hlasy jsou tiché a vy je neslyšíte. Ornill, zatímco tě držel abys neudělal nějakou blbost, kývl na jednoho rytíře, který z batohu vytáhl dvě průhledné skleněné koule. Jedna je velká skoro jako menší míč, druhá je velikosti tvého oka. Velkou položil na zem, zatímco tu menší chvilku mnul v ruce, až trochu modře matně zazářila. Hned jí naslepo před sebe hodil, skoro jako by se bál, aby mu nevybuchla v ruce. Mezi tichými hlasy nepřátel se ozvalo zašustění listů, jak kulička někam dopadla, podle zvuku do nějaké rostliny. Ornill zvedl výhružně na rytíře ruku, ten hned sklopil hlavu s přilbou a zařadil se mezi ostatní rytíře. Okamžitě se odněkud zpředu ozvalo
"Co to bylo? Běž se tam podívat!" Ve Velké kouli se také mlhavě zamodralo a zjevil se obraz z malé kuličky, kterou rytíř hodil. V kouli se objevila houština z kapradin. Jak se zdá, tak na dně této jeskyně roste mnoho rostlin nějaké kapradiny, dokonce zakrývají i pohled kamkoliv jinam. Ornill nespokojený s výhledem znovu kývl na rytíře, který už trochu zbědovaně znovu přišel ke kouli a několika gesty obraz otočil požadovaným směrem. Hned jste uviděli Žoldáky, ale nejen je, ale i traslíky! Ostatní vypadají trochu užasle, ty ale víš proč tady jsou. Bylo to popsané v královském dopise, který ti v Thorameru dříve předali. Nejsou to vršečtí trpaslíci, kteří žijí nahoře na povrchu, ale jsou to podhorští trpaslíci jako ty. Podle jejich spletených vousů hned poznáváš že patří ke klanu Theiwar, podrazáckým bastardům a občas přezdívaným temným trpaslíkům. Je tu celkem sedm trpaslíků a sedm žoldáků, nejspíš domluvený počet pro schůzku. Všichni stojí na mýtince obklopené kameny, vysokými kapradinami a malým potůčkem. Každý by si řekl že je to nádherné místo, kdyby uprostřed mýtiny nestál menší sloup s malým měděnným zvonkem a rozsvícenými svíčkami. Okolo tohoto sloupku právě stojí všichni vyjednavači, Jsou tam normální žoldnéři a jeden vysoce postavený v silné plátové těžké zbroji s ornamenty, jako by patřil k elfskému rytířskému dvoru, pravdou nejspíš bude že jí nějakému elfovi ukradl. Trpaslíci mají také zbroje, ale pouze lehké a podobné tvojí vlastní zbroji z kůže důlního červa. Jeden z trpaslíků vychází přibližně směrem ke kuličce, kvůli zvuku který předtím vydala a který má za úkol prošetřit. Konverzace obou lídrů se zase spustila a pokračovala. Nejprve promluvil žoldnéřský vyjednávač
"Tak dobře, půjdeme tam, ale na průzkumnících trvám." Trpasličí vyjednávač odpověděl
"Dobře, s tím souhlasit můžu. Kdy je chcete vyslat?" "Okamžitě, tři z mého doprovodu půjdou s vámi a zmapují oblast pro utáboření vojska v Thorameru, až tam budeme uvidí se dál. To již budeme vyjednávat na vaší půdě. Myslím že kdo povede vojsko a podobné věci jako logistiku si vyjasníme později." Trpasličí vyjednávač zabručel, ale nakonec kývl v souhlasu. Najednou se obraz zakymácel a zvedl.
"Máme tu odposlech!" ozvalo se z bezprostřední blízkosti kuličky. Ornill tě pustil a tiše zaklel.
Aurelius:
Otočil ses za hlasem a začal se procházet cestičkou mezi tropickým porostem. Jsou tu opravdu nádherné kousky tropické flóry. Vidíš tu mnoho květů a listů, sice z nich poznáš pouze mizivé množství, pokud vůbec, ale stojí za to se i jen kochat a procházet. Vidíš tu různé druhy orchideí a jiných květin, okouzlující vůně vychází z maličkých oranžových kvítečků i bíločerveného proužkovaného velkého květu. Po dvou metrech chůze cestičkou se květiny změnili. Víceméně již impozantní a krásné květy květiny nemají a budou spíše užitkové a pěstované zejména kvůli přísadám a svým účinkům na živé bytosti. Procházel jsi dál, když jsi narazil na bránu tyčící se skoro až ke stropu a obrostlou rudými růžemi. Květiny a listy hned za jednoduchou bránou skončili a ocitl jsi se v malém srdci celého skleníku. Tam u stolku se dvěma židlemi a džbánem se dvěma poháry sedí mladý muž v zeleném rouchu s vyznačenými trny a s bílou páskou přes oči. Na pásce je zajímavé, že přímo mezi očima je rudě nakreslený tvar oka.
"Pojď dál a posaď se." pobídl tě a zvedl obličej přímo na místo, kde stojíš. Přes pásku nemůže absolutně nic vidět, ale i přesto ví kde se nacházíš, možná že za to může nějaké tobě neznámé kouzlo. Jeho temně černé uhlové vlasy zakrývají dvojici špičatých uší a podle jemných rysů v obličeji poznáváš že je to mladý elf, což k rostlinám tohoto určitého podnebí docela i sedí. Nikde však nevidíš jeho hůl, nebo že by snad měl někde nějakou jinou zbraň. Elf ti naznačil aby sis posadil a začal nalévat do obou pohárů rudou tekutinu, nejspíš víno. Když pootočil hlavou, všiml sis že na stranách pásky jsou vyobrazeny stejně rudě jako oko, dva malinkaté trojúhelníky nad sebou. Kdo ví co má tento symbol znamenat.
Badwolf:
Ignoruješ dvojici stráží, kteří kus poodešli a ztratili se za blízkým rohem. Žena si viditelně oddechla, když se ochránci pořádku ztratili z dohledu, ale stále tajemně mlčí. Přešli jste v pohodě ulici a ty sis všiml dalších několika rybářů jdoucích na nábřeží. U dveří jsi se zastavil a hodlal zaklepat, všiml sis že se žena postavila výrazně kousek vedle tebe, takže se dá předpokládat, že se snaží udělat střelci lepší možnost tě trefit a nestřelit přitom jí. Podle jejího postavení se zdá, že je střelec přibližně na tvojí čtvrté hodině (podle hodinek samozřejmě). Na druhou stranu se můžeš mýlit a střelec může být úplně na druhé straně. Dále ses tím nezabýval a zaklepal. Zevnitř se nespokojeně ozvalo
"Kdo je tam?! Už jdu, ale nepřejte si mě pokud to není důležité a jdu ke dveřím zbytečně!" Začaly se ozývat dunivé kroky. Žena se na tebe podívala a upozornila tě
"O nic se nepokoušej, nezapomeň kdo tě sleduje a kdo tě doprovází." Její hlas nezněl přímo výhružně, jen tě prostě upozornila. Na dveřích se najednou otevřeli malá dvířka a ty jsi za nimi spatřil dvě pátravé oči a huňaté obočí. Toto obočí se hned ze zamračení roztáhlo
"Á Suchlislav, zdravím tě ... co potřebuješ a proč tu jsi s touhle zakuklenou holkou?" optal se tě zpoza dveří.
Arthis:
"To by jste neměl říkat pane, vždy je pro co žít, určitě si nějaký důvod v budoucnu najdete." podotkl sluha nad tvojí melancholickou řečí a zavřel okna. Otevřel jsi dopis malým dopisovým nožíkem na stolku a přelétl ho pohledem. Je to přesně jak sis myslel, stojí tam několik informací o úkolu. V doslovném znění:
"Arvene Mallory
Předpokládám že si tuto možnost předvést svoje schopnosti nenecháš ujít, pokud tedy úkol přijmeš, byl bych rád, kdyby jsi mě o tom zpravil nějakým dopisem či osobní schůzkou. Po přijetí musíš navštívit zdejší cech mágů a vyhledat portál. Stačí když zmíníš že jdeš do Sylvarastu a tvoje jméno, mág u portálu již bude vědět. Cesta samozřejmě bude zaplacena z královské pokladny, takže svoje finance využij na případnou přípravu. Nevíš co tě může čekat a nemrtvý je prý chytrý a nevypočitatelný, takže se raději připrav na vše co by tě mohlo potkat. Až budeš v Sylvarastu, tak vyhledej taktéž v tamějším cechu mágů osobu jménem Ritalsis, je to důvěryhodná osoba a pomůže ti se začátkem hledání. To je ode mne vše, přeji popřípadně hodně štěstí s hledáním a nezklam naši důvěru.
Podepsán Mluvčí Měsíce a Hvězd."
Tím dopis končí. Krátké, ale věcné instrukce se budou hodit. Pokud máš v plánu na peníze náročnější investice, bylo by vhodné navštívit rodovou pokladnici tady v tvém domě. Sluha se po tvém rozkazu chystal odejít, ale hned se zarazil
"Chcete pomoci s oblékáním pane? Myslím že kabát je v tomto počasí nevhodný, nejspíš by jste tak přišel k Mluvčímu celý spocený ..." podotkl když se podíval z okna. Má vcelku pravdu, sice se zdá, že možná brzy pršet bude, ale zatím panuje venku dusno, a až nepříjemné horko.