#1162
Matthew:
"Jmenuji se Cassara, ty jsi mi svoje jméno vlastně také ještě neřekl." ozvalo se za tebou zamyšleně. Vytrhl jsi bezohledně další kytku a uschoval si jí. Hned o kousek vedle se zjevila další světelná koule, tu květinu jsi také hned sebral. Něco ti ale přišlo divné, když světelná koule u poslední květiny co jsi sebral zmizela, zahlédl jsi odlesk něčeho ... možná i kovového. Posvítil jsi na to místo svým kamínkem a zjistil že je to boty, ocelová bota pokrytá slaboučkou ledovou vrstvou. Zvedl jsi kamínek výše a zahlédl jsi celou obří osobu. Postavou je to seveřan, vyšší nejméně o dvě hlavy. Celý oblečený v kožené zbroji s plátovými botami a pokrytý slaboučkou vrstvou ledu. do obličeje mu nevidíš, jelikož má i kbelcovou přilbu. V jedné ruce má meč, který je taktéž obalen trochou ledu, ale má ho za sebou, jakoby ho táhl po zemi. "Co to je?" zeptala se zvědavě holčička a postavila se vedle tebe. Seveřan vypadá skoro jako socha, ale zdání může klamat.
Adrian_S:
Ve tmě se objevilo matné žluté světlo, přibližně ve výši pasu, když ona věc vylezla z tunelu. Osvítil jsi směrem odkud to světlo vysvitlo a uviděl co ho vytváří. Kupodivu se před tebou zjevila humanoidní postava, skoro člověk, jenže vypadá spíše jako by byl z kamene. Místo kůže má velmi hrubý, černý kámen, jako by právě vylezl ze sopky a místo vlasů má ostré dlouhé kusy horniny. Je postavou hubenější než ty, ale co tě asi nejvíce zarazilo, je díra skrz na skrz, velká jako tvoje hlava na pravé straně jeho břicha. Odtud také svítí žluté světlo, vyzařuje ho jakýsi podivný velký krystal vyplňující spodní stranu oné díry. Má zajímavě zjizvenou tvář a prázdné oční důlky, kdo ví jestli není úplně slepý. Jeho ústa se zdají být pootevřená, ale není jisté zdali s nimi vůbec hýbá. Na sobě skoro nic nemá, pouze zvláštní koženou bederní roušku s primitivním opaskem. V každé ruce svírá jeden meč, alespoň to svým tvarem jako meč vypadá. Je tvořen ze stejného materiálu, jako jeho vlastník, tyto meče také museli vydávat ty škrábavé a nepříjemné zvuky. Na chvilku se to zastavilo, zvedlo to hlavu jakoby se to na tebe dívalo, a pak se tomu z úst vylinula jakási spleť zvuků kterým jsi nerozumněl a pohl ústy, až to vypadalo že se usmál. Zní asi podobně jako "Kerasa krakher" hned poté se k tobě pomalu, skoro jako zombie vydal, zatímco jeden z mečů táhne o zemi a dále vydává škrábání. Okamžitě ses otočil a s planoucí pochodní jsi se rozběhl zpátky k Veskimovi. Začal jsi s ním cloumat, ale Veskim je až moc unavený, než aby se probral. Ohlédl ses a humanoid se k tobě stále s tím úšklebkem pomalu přibližuje. Neotálel jsi a vypálil jednu krystalickou šipku. Krystal se cíli zavrtal do ramene, ale nevypadá to že by mu to nějak moc vadilo. Z místa dopadu, kam jsi ho trefil, začalo vytékat trochu nějaké čiré tekutiny. Vystřelil jsi druhou a také zasáhl, tentokrát do místa pod první trefou. Humanoid se zastavil a podíval se na místo, kam jsi ho trefil. Vytrhl šipky a zadíval se na tebe, jako by čekal co budeš dál dělat. Je od tebe vzdálený asi tři metry.
Tondulín:
Vrabčák zmizela v chodbě, rytíři hned uspořádaně po dvojicích za ní. Ty jsi odepnul Tasovo pouzdro s dýkou a z jeho spálených rukou vzal prakovku. Prakovka je studená, jen v místě, kde jí drželi ruce, jsou tmavší otisky po prstech. Magický oheň je silná zbraň, barman uměl svoje polomagické schopnosti ovládat skvěle, až moc skvěle. Prakovku sis zahákl za královský štít a s druhým štítem na jedné ruce jsi vytáhl svůj jednoruční meč. Mlčky jsi se z osamnělé místnosti, kde je cítit chlad a sežehlé maso, odebral do tunelu za ostatními. Podle stěn porostlých mechem a země, na které naopak nic neroste a je pokryta ušlapanou hlínou, je zřejmé že je tento tunel často používaný. Občas se na stěně mihne louče, ale jinak jdete skoro potmě. Celou cestu tunelem panovalo ticho, Vrabčák šla vepředu s velitelem a ty jsi šel vzadu za rytíři. Náhle se všichni zastavili a ty jsi málem narazil do rytíře před tebou. Jak se zdá tak jste došli na konec tunelu, rytíři vzadu ti naznačili, aby jsi šel potichu vpřed, přičemž se přikrčili a tasili zbraně. Již z tvé pozice je jasné, že jste u vstupu do velké přírodní jeskyně.
Aurelius:
"Pokud dovolíš, raději bych s tebou mluvil z očí do očí, tato záležitost je důležitá. Zkontroluj jestli tě někdo nesleduje a přijď za mnou." Ozvalo se ze zadní části tohoto skleníku, zpoza všech těch květin. Přistoupil jsi k tobě rozpoznané rostlině, ostatním jsi pozornost moc nevěnoval a trochu se nad ní pozastavil. O alchymii toho víš asi tolik, jako o samotném pěstování rostlin. Možná by nebylo od věci si někde později sednout s poučnou knihou o alchymistických přísadách. Trochu sis tu květinu více prohlédl a všiml sis že zespodu listů se barva z tmavě zelené mění na nachově rudou. Má tuhé listy, ale i tak si nejsi jistý kvůli čemu jí zde pěstují. (mimochodem ta kytka opravdu existuje, takže si jí můžeš vygooglit :D jen alchymistický účinky jsem si tam decentně přidal)
Badwolf:
Samotným sesláním by jsi šíp zastavit nedokázal. O odražení nebo zaseknutí by se dalo mluvit až po dokončení vyčarování oné zbroje. I to však záleží na tom, kam by tě lučištník trefil a hlavně jaké hroty mají jeho šípy. Další důležitý aspekt je možnost, že si šípy očaruje polomagickými kouzly. Je možné že by tě šíp nezranil, ale je možná i smrt. Aby jsi měl dobrou jistotu, musel bys vyčarovat velice silnou zbroj, to tě však vyčerpá a nebudeš mít energii na další kouzla. Zatím se ale přiklonili k tvojí nabídce a někteří zbojníci se ukryli ve stínech, nebo prostě zmizeli z dohledu. Otočil ses se slovy, která ve tváři jejich velitele vykouzlila úsměv. Žena se k tobě rychlým krokem mlčky přidala a vyrazili jste ke tvému známému. Jelikož bydlí ve staré čtvrti, tak cesta moc dlouho netrvala. Došli jste na větší ulici a ty sis všiml dvou členů městské stráže v těžkých zbrojích. Hlídkovat v chudinské čtvrti většinou musejí za trest, ale i tak to tu bývá většinou klidné. Na druhé straně ulice vidíš dům, kde právě onen známý bydlí.
Arthis:
Je mírně odpoledne a před několika chvilkami jsi poobědval ve svém sídle. Tvůj jediný služebný, ostatní jsi propustil když ses vrátil bez rodičů domů, zrovna odklízel ze stolu, zatímco ty sedíš v křesle a díváš se ven z okna na ulici. Venku pod okny je docela velký ruch na to, že dnes nejsou ani trhy, či jiná zajímavá akce. Všichni někam spěchají, ať už domů nebo do práce, ale všichni vypadají, jako by měli hodně práce. Na stole ti leží neotevřený dopis z dnešního rána, kdy ti ho předal poslíček od elfského Mluvčího. Jakž takž předpokládáš co je obsahem dopisu. Na nedávných slavnostech si tě samotný Mluvčí pozval k sobě a několika dalším vyšším kvůli důležitému rozhovoru. Jednalo se tam o jednom úkolu, zahrnující jednoho silného nemrtvého, který byl před týdnem přistižen na Sylvarastském dvoře. Neví se jaký byl účel jeho pobytu, ale utekl do kobek za městem. Dostat se ho nepodařilo, a tak byla vyslána výprava. Ta se však ztratila z povrchu i se zmíněným nemrtvým. Mluvčí ti na schůzi řekl, že nejspíše zmizela i samotná dcera sylvarastského Mluvčího, a proto by bylo prospěšné na znamení dobrých vztahů, ji najít a přivést zpět. Jako druhotný úkol je přitáhnout i hlavu toho nemrtvého. Jako jediný jsi odpověděl, že by jsi tento úkol i mohl přijmout, ale musíš si to napřed rozmyslet. V dopise jsou tedy nejspíš podrobnější informace k úkolu, za předpokladu že by jsi ho přijal, jinak ho musíš spálit. Venku zpoza mraků vysvitlo slunce a trochu tě přes okno oslnilo. Mezitím se na ulici stala menší nehoda, nějaký nadutý člověk v bohatě zdobeném oblečení nedbale vrazil do pyšného elfského šlechtice. Oba na sebe křičí a jejich osobní stráže na sebe nevraživě dorážejí. "Snad nedojde ke krveprolití." konstatoval tvůj starý služebník.