#1156
Matthew:
Vydal ses k druhý osvětlený rostlině. Nakonec jsi jí ani nesebral, ale rozhlédl se okolo po vhodném usazení se na noc. Se svítícím kamenem si vidíš tak maximálně na špičky bot, takže něco zahlédnout je prostě nemožné do té doby, než se u tebe nějakým zázrakem nevyvinou kočičí oči nebo něco podobného. Okolo tebe je kromě svítícího kamenu a světélkující koule nad kytkou úplná neprostupná tma. Když vzhlédneš k nebi, tak nevidíš absolutně nic. Pokud se nad tebou nesklánějí větve stromů lesa, tak je obloha zatažená mohutnými mraky, že ne jen hvězdy, ale i měsíc je za nimi skryt a neprosvítá jediný měsíční paprsek. Na druhou stranu nebude ráno taková zima, jaká by byla při přítomné jasné obloze. Díky kamínku jsi vedle květiny zahlédl kořen, lepší místo kromě stromu, ke kterému patří, asi v tuto chvíli nenajdeš.
Adrian_S:
Připravil sis do jedné ruky kouzlo, do druhé sis vzal plápolající pochodeň a zvedl se. Opatrně jsi popošel několik kroků, zvuk škrábání se zesílíl, ale stále ještě nepřicházel z vnitřku jeskyně, kde se nacházíš. Snažíš se prohlédnout přes tmu, ale místnost je až moc velká a i přes to že ti pochodeň určitou část osvětluje, tak tě také oslepuje. Zadní část jeskyně je zcela ponořená do tmy. Když se škrábání ještě trochu víc přiblížilo, všiml sis jakéhosi zesvětlení vedoucí nejspíš z místa, kde se nalézá tunel. Nic určitého v tomto stavu vidění, ale i oslepení loučí nic víc určit nedokážeš, dokud se škrábání neozve několik metrů před tebou a ty onen zdroj neosvítíš pochodní.
Aurelius:
Strhl jsi papírek, připínáček jsi tam nechal, přičemž jsi vyčaroval v rukou malý plamínek a okamžitě papírek se vzkazem zpopelnil. Obrátil jsi se a znovu obešel roh na konci haly, přičemž jsi se nezastavil u portálu ale šel ještě o dveře dále. Kromě příhody s lístečkem se nic nezměnilo, stále to tu vypadá chladně a kamenně. Neklepal jsi a ani nepočkal, jestli se dveře tajemně otevřou, což se také nestalo a hned jsi vešel dovnitř podobnými dveřmi jako do portálové místnosti. Vešel jsi a rozhlédl se, velikost a tvar místnosti je stejná jako u portálové, avšak vybavení je úplně jiné. Když jsi prošel dveřmi, skoro sis pomyslel zda-li jsi nevstoupil do jiného světa. Celá místnost je myšlena nejspíš jako skleník, či pěstírna exotických alchymystických surovin. Stěny jsou vymalovány granátově červenou, což jen lehce ladí s ostatními barvami v místnosti. Okna tu žádná nejsou, ale i kdyby tu byla, tak by tyto květiny nejpíše nedokázala dostatečně osvětlit mrazivým zimním sluncem, aby nepomřely. Místo nich na stropě levitují světelné koule, ale ne jako jsou ty na chodbě, ale s hřejivým, lehce do oražova zabarveným světlem. Už při příchodu tě ovanul příjemný horký vlhký vzduch a atmosféra uvnitř ti hned přišla dost známá, skoro jako by jsi se ocitl v deštném pralese, ve své dávné domovině. Celá místnost je zaplněná stoly, policemi či velkými truhlíky, na kterých rostou různorodé rostliny s velkými ale i maličkými zelenými lístečky. Mezi těmito místy pro květiny se dá celkem pohodlně procházet úzkými uličkami, ale i tak se cesta neobejde bez zavadění o mokrý list nějakého rostlinstva. Skoro všechny rostliny jsou vysoké ale jen některé se dotýkají občasně i stropu, na některých sis dokonce všiml i barevných květů. Někde z druhé strany místnosti, za všemi těmito květinami, jsi uslyšel mužský hlas, který jistě promlouvá na tebe. "Tady jsem, Nemusíš se bát masožravých rostlin, máme jich tu pomálu." Ozvalo se sebevědomým hlasem. Když začal mluvit, automaticky ses podíval směrem odkud řeč zazněla a všiml sis tobě známé rotliny. Je vysazená hned z kraje, má široké tmavé a žilkované listy, není sice vysoká ale na kráse jí dodávají oranžově svítivé květy na vysokých stoncích. Vzpomněl sis dokonce i na jméno "Calathea Crocata".
Badwolf:
"Inu dobrá." řekl jejich velitel. Ostatní se na něj užasle podívali, ale hned jim vysvětlil klady. "Kdybychom to dostali, tak je možné že by nás někdo mohl poznat, bude bezpečnější když tam půjde tenhle a jeden z nás jako doprovod." Někteří souhlasně přikývli a vůdce pokračoval. "Máme tu jednoho zkušeného střelce, jakmile se bude zdát že nás chceš podrazit, skončíš s šípem v zádech. A ona s tebou půjde jako doprovod." ukázal kamsi do stínů budovy, odkud se vynořila postava oblečená v tmavě hnědém oblečení, není to zbroj ale normální každodenní oděv chudší vrsty. Podle proporcí jsi hned poznal že se jedná o ženu, ale tvář má zakrytou šátkem stejné barvy, jako její oblečení. Rasou je zcela jistě člověk a má blond vlasy. Vůdce se na ní podíval, aby se ujistil že slyšela a rozumněla, a pooté co mu přikývla, pokračoval. "Tak běž, neztrácejme čas, lučištník tě již také sleduje." zdůraznil ještě jednou a pobídl tě abys šel. Znáš několik míst, kde by se daly zjistit informace o kameni. Jedním z nich je bezpochyby cech mágů, dále několik obchůdků na náměstí. Také si vzpomínáš na starého známého z chudinské čtvrti, je to starý mág který byl před dobou zraněn nepovedeným experimentem, takže ani nevychází moc z domu.